Snesu toho hodně. A přitom jsem dost netrpělivý. Mohu být přece shovívavý a netrpělivý zároveň, ne? S těmi tzv. ctnostmi je to složitější. Jestli se vůbec trpělivost má považovat za ctnost?
Augustin píše spíš o mírnosti či střídmosti (latinsky temperantia). Střídmost snad vychází z uměřenosti, která je podle Aristotela základ mravnosti. Myslet a jednat v proporcích, přiměřeně – to by bylo krásné žití tohle zvládat! To by bylo rozumných rozhodnutí a chytrých zákonů, kdyby tahle ctnost patřila k základní výbavě vzdělaného člověka. Žádné extrémy a úchylné nápady, jen radikální, tedy hluboké a ke kořenům jdoucí rozhodování.
Ježíš je v ctnostech extrémista, všechno jiného než střídmý člověk.
Nedávno zemřelý profesor Ladislav Hejdánek nám na přednáškách říkával, že tohle aristotelské pojetí ctnosti jako středu mezi extrémy nesedí moc na křesťanství. Máme snad víru, lásku a naději držet v nějakých rozumových proporcích? Ani moc, ani málo, prostě tak akorát? Milovat tak akorát? Věřit tak akorát? Mít naději přiměřeně? Minimálně na tyhle tři kardinální ctnosti, jako víra, láska a naděje jsou, žádná střídmost nepasuje. Ježíš je v ctnostech extrémista, všechno jiného než střídmý člověk.
Milujte své bližní, sebe, a ještě navíc své nepřátele. Nastavujte druhou tvář, jděte a služte dvakrát tolik, než je po vás žádáno, odpusťte 77x za den atd., vždyť ta jeho kázání znáte. Ježíš prostě není umírněný učitel. Je nestřídmý stejně jako Bůh. O něm přece také povídáme, že odpouští daleko víc, než jsme toho schopni my všichni. Můžete spáchat vlastně cokoliv a jeho to ve schopnosti odpouštět nerozhodí.
Být extrémně trpělivý je však kravina. Lidi vás zneužijí a nikdo vůči vám nebude mít respekt. Dopadnete jako Pán Bůh v myslích mnohých lidí. Unese všechno. Naopak je zdravé být netrpělivý, je zdravé být důsledný a občas šlápnout druhému na krk (obrazně!), aby se probral a třeba včas odevzdal slíbenou práci.
Být extrémně trpělivý je však kravina.
Neptejte se mě ale, jak to vypadá, když se mám učit s dětmi. Jsem jak můj táta, netrpělivost je vidět i slyšet: „Jak to, prosím tě, nemůžeš vypočítat, dyť to vidíš, neee?“ Děti to vždy nakonec přežijí, ale celkově je lepší, když s nimi úlohy dělá moje žena. Má mírnější tempo a je taky rozhodně mnohem trpělivější. Mně nedělá dobře, když jsou lidé pomalí, ale hodně toho zas snesu. Ostatně pomalejší lidé kolem mě taky.
Co se týče ctnostného života, křesťanství vede k nevyrovnanosti. Můžete být netrpěliví a celkově nevyrovnaní, hlavně v lásce, víře a naději. Milovat netrpělivého manžela, věřit tvrdohlavě, i když se nemáte zrovna čeho chytit, a spoléhat na Boha každý nový den – to je krásný extrémismus!
Autor: Tomáš Vítek
Zdroj: Časopis Český Bratr
