Jak naučit žáky pracovat s chybou? Určitě je potřeba začít u samotného učitele. Na pedagogické cestě jsem už nějaký ten rok a také se stále učím a chybuji. Možná samotné přiznání učitele, že není dokonalý a že má také právo chybovat, je tím nejlepším začátkem úspěchu.
Učit jsem nikdy nechtěla. K mé práci na prvním stupni základní školy mě přivedla má neposedná, nepozorná neteř, která vynikala ve výtvarné výchově, ale ve škole zažívala neúspěch. V hodinách se snažím žáky zaujmout, připravit jim hodiny tak, aby měli chuť se učit. Baví mě přemýšlet dopředu nad celým školním rokem, vymyslet si téma, které nás bude provázet po celý rok. Ráda téma propojuji do všech předmětů a využívám ve výuce digitální technologie, metody kritického myšlení RWCT a Hejného metodu matematiky.
Ale i ten nejpromyšlenější a předem připravený koncept nemusí vůbec fungovat, pokud ve třídě není bezpečné klima. Ve třídě musí být příjemně jak žákům, tak učitelům. Teprve tehdy je možné pracovat a učit se. Snažím se proto vždy poznat rodiče žáků, naslouchat jim a komunikovat s nimi. Žáci si na začátku vytvářejí pravidla, která se snaží respektovat. Samozřejmě, že každou chvíli je ve třídě nějaký konflikt, který je potřeba řešit, ale vše řešíme hned a společně.
Oni se tak ve škole učí a chybují a já stojím v roli průvodce a ochránce. Velmi často také žákům sama ukazuji, že jsem udělala chybu, a vysvětluji, jak je možné ji napravit a poučit se z ní. Ukazuji jim různé cesty, ale finální rozhodnutí nechávám na nich. Až v takové chvíli je možné říci, že „chybovat je lidské“. Pokud to ví i pedagog, nic nestojí v cestě poznání. Žáci v mých hodinách opravdu chybují, ale nemají z toho strach. Vědí, že chyba jim může ukázat jinou a správnou cestu. Chyby využíváme jako prostředek učení. Podporuji žáky, aby si chyby našli sami, a učím je vysvětlovat, proč chybu udělali.
Mimo to v hodinách českého jazyka velmi časně vedu žáky k napsání svých prvních příběhů. Chci jim už v 1. třídě ukázat, že jsou schopni napsat a ilustrovat svůj vlastní krátký příběh – a teprve potom hledáme a opravujeme chyby. Bádáme a společně hledáme, proč jsou v českém jazyce pravidla pravopisu. Jejich nadšení a rozzářené oči, když si něco uvědomí, je to, co mi dodává potřebnou energii. Chybu můžou žáci hledat i se spolužáky a učit se navzájem. Posiluje to jejich vztahy, a právě spolupráci považuji za nesmírně důležitou.
V matematice chybu opravdu vítáme, opět hledáme příčiny vzniku chyby. Žáci si ukazují různé způsoby řešení a hledají důvody a argumenty. Já jsem opět jen v roli průvodce. V procesu učení je tedy chyba opravdu kamarádka. Vždy po učení následuje i diagnostika. Ano, dávám žákům testy, testíky i příšerné písemné práce, rozhodně je nešetřím. Žáci však předem znají kritéria hodnocení, vědí, jak se mají učit, procvičovat a připravovat se na hodiny. Nekončí to hodnocením testů a počtem chyb, naopak nezapomínám na slovní hodnocení a vysvětlení, proč se chyba stala. Společně tedy hledáme, objevujeme a učíme se. Je to naše společná cesta. Pedagogů, žáků a jejich rodičů.
Autorka: Gabriela Rákosníková
Zdroj: Brána
