Když v 16 letech kamarádům před skokem do vody řekl, že je to poslední skok, netušil, že opravdu ten poslední v životě. Jiří Čeloud si po šipce do vody zranil páteř a stal se z něj kvadruplegik, tedy člověk, který má postižené všechny čtyři končetiny.
Po počátečních měsících nejistot se ale rozhodl, že přestane čekat na zázrak - a začal na sobě pracovat. Teď je z něj instruktor soběstačnosti v Centru Paraple, má ženu, dítě a za sebou tisíce kilometrů na handbiku v zahraničí.
„Dřív jsem vnímal kvalitu života ostatních podle sebe, nerespektoval jsem někdy jejich situaci a jejich příběh,” říká Jiří Čeloud o své práci terapeuta a instruktora. „Třeba jsem je povzbuzoval, aby byli aktivnější. Teď se snažím, aby si ten smysl našli sami,” vysvětluje. Právě smysl života považuje Jiří za “obrovský motor” pro každého.
„Otázku, zda dál žít, si položí každý člověk po úrazu,” říká Jiří a dodává, že on sám o tom však uvažoval jen chvíli a ne do hloubky. „Někteří se ale pro sebevraždu rozhodnou. Mluvil jsem s jedním člověkem těsně před jeho smrtí. Jeho postižení bylo opravdu velké,” vypráví. Doplňuje ale, že i když s tím nesouhlasí, jejich čin plně respektuje.
I když je člověk po úrazu často odkázán na pomoc ostatních, má podle Jiřího každý život stále cenu sám o sobě. „Smyslem života je podle mě samotné bytí,” uzavírá.
Kde vzít v životě sílu, když už po úrazu nikdy nic nebude jako dřív? A jaké výzvy přineslo Jiřímu rodičovství? I o tom si s ním v aktuálním díle podcastu Bez filtru povídá Alžběta Havlová.
Autorka: Alžběta Havlová
