Portorický arcibiskup donutil Trumpa k omluvě. Povinnost hájit pravdu máme všichni

Naděje pro budoucnost proto spočívá v hledání toho, co nás spojuje, a v důsledném odmítnutí všeho, co vede k rozdělování. A ve schopnosti vystavit důsledně každému politikovi zpětnou vazbu. Volat jej znovu a znovu k odpovědnosti za jeho slova a činy. 

Krátce před americkými prezidentskými volbami poslal arcibiskup Roberto González Nieves ze San Juanu, hlavního města Portorika, otevřený dopis Donaldu Trumpovi. Napsal jej po poradě s ostatními portorickými biskupy v reakci na výroky stand-upového komika Tonyho Hinchcliffa, zahřívacího řečníka oblažujícího oplzlými vtipy masová shromáždění Trumpových podporovatelů. Zazněla v nich řada sexistických a rasistických urážek na adresu Latinoameričanů a Portorikánců. Mezi jiným slyšeli přítomní například: „Nevím, jestli to víte, ale uprostřed oceánu je teď plovoucí ostrov odpadků. Myslím, že se jmenuje Portoriko.“ 

Arcibiskup se ohradil proti těmto neomaleným pokusům o vtip. Portoriko je krásná země obývaná krásnými a ušlechtilými lidmi, napsal ve svém dopise a dodal, že žádný humor by neměl urážet nebo znevažovat důstojnost lidí. Hinchcliffovy výroky nevyvolávají jen zlověstný smích, ale i nenávist. Požádal pak přímo Trumpa, aby se osobně omluvil. Trump následně prohlašoval, typicky ve svém stylu, že nikdo nemiluje portorikánskou komunitu tak jako právě on. Tvůrci jeho kampaně se pak snažili zahladit komikovo faux-pas. Trumpův skutečný vztah k Portoriku ovšem asi nejlépe dokresluje historka z jeho prvního prezidentského období, kdy jej nabízel Dánsku výměnou za Grónsko. Dánská premiérka to tehdy označila za absurdní nápad a uražený Trump zrušil státní návštěvu. 

Incident, který u nás prolétl stranou zájmu, slouží jako modelový příklad Trumpova vedení kampaně a odpovídající reakce na ni. Trump je schopen říct cokoliv, slíbit  dnes opak toho, co řekl včera, navrhovat nesmyslná řešení a druhý den se pohoršovat nad tím, kdo to vymyslel, nestydí se za jakýkoliv výmysl nebo lež. Celá jeho kariéra je postavena na obchodní značce Trump jako hlavním zdroji příjmů. Jediné, co zvládá, je testování hranic toho, co si může dovolit. Naskakuje na náladu voličů a umí jim prodat sám sebe jako geniální marketingový produkt. 

Kardinál Pietro Parolin popřál Trumpovi po volbách především mnoho moudrosti, protože ta je hlavní ctností vládců. Dodal, že nově zvolený prezident by měl pracovat především na překonání polarizace. Ke slibovanému ukončení válek podotkl, že ani Trump nemá kouzelnou hůlku. Zdůraznil, že k ukončení válek je zapotřebí hodně pokory, hodně ochoty a skutečného hledání obecných zájmů lidstva, nikoliv soustředění se na partikulární zájmy. Po dosavadních zkušenostech s chováním Trumpa, vyznačujícím se pravým opakem, znějí kardinálova slova přehnaně optimisticky. Z těchto nároků na politiky ale není důvod slevovat, jak ukázal arcibiskup González, když se ohradil proti výsměšnému vtipkování. 

Volby Trumpovi vyhrála inflace

Americká společnost je nebývale rozdělená, a tomu odpovídají i reakce na výsledky voleb. Jedni si oddechli, protože v Trumpovi vidí záchranu před progresivismem všeho druhu, druzí naopak neskrývají hluboké obavy z budoucnosti, pokud by Trump skutečně dodržel všechny předvolební sliby. Z průzkumů vyplývá, že jedním z rozhodujících činitelů ovlivňujících rozhodování voličů byla inflace. Americký think-tank Pew Research Center uvedl, že 93 procent Trumpových příznivců označilo ekonomiku jako svou hlavní obavu. U Harrisové to bylo pouze 68 procent. A to bez ohledu na výsledky ekonomiky podle dat, podle jejího nastavení a výhledu do budoucnosti. Voliči úplně jednoduše reagovali na ceny – a ty vylétly hodně nahoru. 

Ekonomika ale nebyla jediným důvodem, proč Trump vyhrál. Frustraci Američanů vynikajícím způsobem dokumentuje J. D. Vance v knize Americké elegie (Hillibilly Elegy). V té době ještě nebyl Trumpovým fanouškem, naopak jej tvrdě kritizoval. Vance na příběhu vlastní rodiny ukazuje dlouhodobou frustraci bílého amerického venkova. Zatímco Obama je dobrým otcem, mnozí z nás nejsou, píše Vance. Chodí do práce v obleku, zatímco my nosíme kombinézu, pokud máme štěstí a našli jsme nějakou práci, Obamova manželka nás varuje, abychom svým dětem nedávali jisté potraviny, a my ji za to nenávidíme – nikoliv proto, že si myslíme, že nemá pravdu, ale protože víme, že ji má. 

Vztek a cynismus ovládl americký venkov, lidé přestali věřit médiím, nevěří politikům, hluboká skepse vůči institucím se stala součástí hlavního myšlenkového proudu. Namísto toho ovládly jeho svět dezinformace. Vance nepopisuje jen svoje vlastní dojmy. Z výzkumu think-tanku Pew o ekonomické mobilitě vyplynulo, že neexistuje žádná skupina Američanů, která by byla pesimističtější než právě bělošské dělnictvo. Lidé přestali věřit, že se pilná práce vyplácí. 

Selhání meritokracie

Na selhání meritokracie upozorňuje řada autorů. V USA je tento fenomén silnější než na evropském kontinentu. Michael Sandel (Tyranie zásluh: Kam se podělo obecné dobro?) uvádí, že ve Spojených státech je menší ekonomická mobilita než v mnoha jiných zemích. Jen velmi málo z těch, kteří se narodí do nuzných poměrů, se dokáže propracovat na vrchol, většina se dokonce neprobojuje ani do střední třídy. Američané přitom dlouhodobě vykazovali víru ve vlastní potenciál, a právě kvůli tomu nemají štědrý sociální stát. Už od 80. však let jen polovina dětí překonala výdělky rodičů, přičemž v minulosti to bylo asi 90 potomků. 

Mezi další důvody, proč Trump ve volbách zvítězil, patří dlouhodobě vyhrocená rétorika v médiích, vyvolávání strachu z nezvládnuté imigrace a zvyšování kriminality, kulturní témata, potraty a pochopitelně též způsob vedení volební kampaně. Psalo se o nich na mnoha místech a ještě bude. Pro Trumpa hlasovalo podle deníku Washington Post 56 procent katolických voličů, podpora mezi dalšími křesťany byla ještě o něco vyšší. 

Americká schizofrenie

Americká společnost dlouhodobě trpí schizofrenií. Na jedné straně klade velký důraz na maximum svobody, na druhé skrytě, nevyřčeně touží po jistotách. Trump je prodejcem obojího: dokonalým příkladem amerického snu, který ale není schopen naplnit. Ve skutečnosti jeho program obsahuje vážná rizika. Slibovaná masivní deportace migrantů by vyvolala chaos a znamenala by vážný útok na lidskou důstojnost a integritu. V USA se totiž nejedná o pověstné mladíky s iPhony, ale o lidi, kteří pobývají v zemi bez dokladů mnohdy více než deset let. Deportace by vedla mimo jiné k drastickému rozdělování rodin. A v neposlední řadě by přinesla i vážné ekonomické ztráty. Podle odhadů daně placené lidmi bez dokladů činí 96,7 miliardy dolarů a náklady na jejich deportaci by převýšili 100 miliard dolarů.

Avizované odstoupení od klimatické dohody představuje další ohrožení klimatické budoucnosti. Trump odmítl jako podvod celosvětový vědecký konsenzus ohledně vlivu člověka na změnu klimatu. Otázky zůstávají také ohledně budoucí podpory Ukrajiny. Vynucení nespravedlivého uspořádání by se nepochybně stalo základem pro nestabilitu ohrožující další evropské země, nejasný je rovněž Trumpův plán pro Blízký východ. 

Nyní je důležité zamýšlet se nad budoucností. Washingtonský kardinál Wilton Gregory, první afroamerický kardinál ve Spojených státech, vyzval všechny, aby si uvědomili, že jako lidé víry a dobré vůle jsou povolání spolupracovat na hledání pravdy, spravedlnost a míru v našich domovech, komunitách a v našem národě. Naděje pro budoucnost proto spočívá v hledání toho, co nás spojuje, a v důsledném odmítnutí všeho, co vede k rozdělování. A ve schopnosti vystavit důsledně Trumpovi zpětnou vazbu, jak ukázal arcibiskup González. Volat jej znovu a znovu k odpovědnosti za jeho slova a činy.