Na otázce svěcení žen v rané církvi se badatelé dodnes neshodnou, jeden ze směrů však předpokládá, že až do pátého století přístup k oltáři měly. Ivan Foletti ve své knize Ženy u oltáře předkládá důkazy o aktivním zapojení žen do liturgie a služby v antické církvi pomocí interpretace některých výtvarných děl či doložených zákazů ženského svěcení a bere tuto skutečnost jako výzvu církvi současné. Ta totiž svěcením žen nic neztratí, neutrpí, nezeslábne. Spíš naopak.