Teologové v průběhu staletí vytvořili takřka ucelený návod na život podle toho, jak v té které době rozuměli jádru Kristova vykupitelského příběhu. Neexistuje skoro nic, na co bychom nenašli odpověď v příručkách křesťanské morální teologie. Má ale smysl Ježíšův příběh číst jako návod na to, jak žít ten svůj?
V některých křesťanských společenstvích, a tím více u jednotlivců, můžeme pozorovat obraz Ježíše jako reprezentanta jakéhosi uceleného návodu na život. Z těch několika reálných Ježíšových slov, podobenství a příběhů, o nichž čteme v evangeliích, se postupem času stala příručka dobrého křesťanského života o mnoha dílech. Napříč denominacemi a jejich katechismy, morálními přehledy a řády se křesťan může dozvědět všechno nebo skoro všechno, co by prý měl v konkrétních životních situacích dělat a čemu by se měl vyhnout.
Když se začteme do Černých neboli smolných knih z období středověku, které představují sbírku soudních kauz, uvidíme, že nejvíc přestupků proti právnímu a mravnímu řádu se dělo v oblasti majetku (krádeže), moci (její zneužívání) a sexuality (znásilnění, incest či mimomanželské styky). Asi nemusím připomínat, že světská moc, která byla do určité míry neoddělitelná od moci duchovní, se s tresty pro „pachatele“ moc nepárala. Byly drakonické, povětšinou hrdelní, a to i za činy, nad kterými dnes obvykle mávneme rukou, anebo u nichž dokonce někteří lidé nadržují či přímo fandí pachateli. Příklady obdivu k těm, kteří dokázali obejít či přímo oblafnout systém, dnes vyplňují večerní zprávy a stránky časopisů. Oběť bývá považována spíš za hlupáka, který se nechal napálit, zatímco pachatel je považován za inteligentního člověka, který si dokázal umně sáhnout do cizích financí a tvářit se přitom jako pečovatel od milosrdných bratří.
Křesťansky orientovaná kazuistika, která popisuje a interpretuje konkrétní případy mravního jednání, se za dva tisíce let rozrostla do stovek a tisíců knih. Teologové, ale zvláště z řad duchovenstva se rozhodli, že to, co Ježíš neřekl, řeknou oni. Vytvořili tak ucelený návod na život podle toho, jak v té které době rozuměli jádru Kristova vykupitelského příběhu. Neexistuje skoro nic, na co bychom nenašli odpověď v příručkách křesťanské morální teologie.
Pokud lidé nějakou odpověď nenajdou, obvykle se obracejí na pana faráře. Ve většině případů nějakou „posvátnou“ odpověď také dostanou, protože pan farář má přece vždycky pravdu. Bylo však smyslem Ježíšova života, aby nám ukázal, jak se máme v nesčetných případech našeho života chovat? Co by asi říkal na to, jak se pár let jeho veřejného života, korunovaného i pro jeho učedníky neuvěřitelnou smrtí na kříži a vzkříšením, vepsalo do všednodenního života společnosti, která se odvažuje nazývat křesťanská?
Přitakat Bohu, ne mravním návodům
Delikty v oblasti majetku, moci a sexuality nezmizely ani v 21. století. Spíš se někdy z médií zdá, jako by vyplňovaly většinu našeho prostoru a času. Přes všechny možné křesťanské návody na život a tisíce dalších návodů, které produkují nenábožensky orientovaní myslitelé, by nám aktéři středověkých Smolných knih dobře rozuměli a my jim. Mám zkušenost s těmi, jejichž života, díla a postojů si vážím proto, že na své cestě životem, která je zároveň cestou do svatosti, minuli všechny ty křesťanské, moralistické a církevní návody na život bez povšimnutí. To, co proměnilo jejich život, nebyly mravní návody, ale hluboké a vážné přitakání Bohu, který je v daru víry pozval na společnou a někdy i dost dobrodružnou cestu.
Evangelium nám ukazuje, jak se Ježíš choval v běžných i krajních situacích. Když například uvažujeme, jestli by se mělo druhým odpouštět a jak, kolikrát a za splnění jakých podmínek, Kristus nás na řadě případů učí, že bychom měli odpouštět i za cenu možných zklamání, protože terapeutický rozměr odpuštění je v celé věci skoro nejdůležitější.
Naprostou většinu toho, co musíme řešit jako lidé 21. století, Ježíš neznal. Nezdá se, že by nás chtěl poučit o všech věcech, které přijdou. Nepomohl nám, abychom pochopili počátky vesmíru a to, k čemu ty obrovské vzdálenosti a miliardy galaxií jsou, nemáme-li jak se k nim dostat a jak navázat vztah s tím, co je kdesi v hloubi vesmíru živé. Nedal nám přesné návody na celosvětovou ekologickou krizi. Neřekl, jaký politicko-kulturní systém je pro hlásání evangelia a Božího království nejlepší. Neporadil nám, co konkrétně máme dělat ve složitých, někdy doslova beznadějných okamžicích svého života. Nevysvětlil nám po lopatě, jak se vyhnout potížím v oblasti majetku, moci a sexuality a jak se vyhnout válce.
Zanechal nám ale univerzální poselství lásky, kterou všechno začíná, kolem níž se všechno točí a na které všechno stojí a padá. Jedině z ní můžeme alespoň v hrubých rysech vyvozovat, jaký postoj bychom asi měli zaujímat k majetku, moci a sexualitě, aby se nám právě tyto tři oblasti života staly jedinečnými průvodci na naší cestě k Bohu.
Dávno nežijeme v době, kdy by se lidé chtěli řídit náboženskými návody na život. Možná patříte mezi ty, kteří z principu nečtou ani návody k zakoupeným výrobkům, a jedině tak mohou zažít překvapení, že jim ze smontování skříně bez návodu vyjde postel. Najdou se i tací, kteří bez návodů a pokynů svého církevního společenství nevstoupí ani do tramvaje. Internetový prostor se zaplnil po americkém způsobu všemi možnými kazateli s menšími či většími mesiášskými sklony, kteří za doprovodu rozmáchlých gest, lidové mluvy a uhrančivých pohledů vykládají, co byste si měli myslet třeba o válce proti Ukrajině, burze nebo elektrických autech.
Dostáváme od dětství návody na ledacos. Některé jsou dobré, jiné ne. Ježíš není ten, kdo by nám zanechal brožuru s názvem „Tisíc a jeden návod na život“. Svým životem, svou obětí a svým vzkříšením nám dal všechno, co je potřeba a co jsme si žádným způsobem nezasloužili. Jestliže porozumíme jeho klíčovému poselství, které dosvědčil sám na sobě, nebudeme nikdy váhat, jaký vztah máme mít k majetku, k moci a sexualitě. A také k válce.
Stát je pro spoluobčany a církev je pro spoluvěřící..I v dobách před rozlukou círvve od státu platilo zpovědní tajemství,které mělo více méně odpouštět hříšníkovi ,což paradoxně omezovalo výskyt recividy.Buď patříte světu nebo Kristu.Vemte svůj kříž a pojdte za mnou, řekl Ježíš.Ten kdo se chce znovu narodit ,tak musí nejdříve zemřít..