Nevyzpytatelné imperialistické kroky Vladimíra Putina jen prohlubují kontrast mezi tím, co pravoslavná církev hlásá, a koho podporuje.
Události uplynulých dní nenechávají v klidu celý svět. I přes dva roky celosvětové pandemie je stále pro mnohé z nás těžké procitnout z míru, kterému jsme se po několik posledních dekád těšili. S hrůzou sledujeme, jak tanky přejíždějí ukrajinské hranice a jak jeden stát bez sebemenší záminky napadl svého souseda. Nepříjemné pocity v nás budí především fakt, že výbuchy bomb a zabíjení lidí se odehrávají tak blízko.
Naše probuzení se ale pojí i s překotnou potřebou tento stav začít zpracovávat a snahou postavit se mu čelem. To, co se děje na Ukrajině je bezesporu vyvrcholením letitého imperiálního chtíče ruského diktátora Putina, který s velkými obavami sledoval nejisté krůčky Kyjeva směrem k demokracii. Ukrajinci jako jiní běžní Evropané začali tíhnout k západním normám tržních ekonomik a liberálních demokracií.
Stejně tak se ukrajinští křesťané začali ztotožňovat s globálním křesťanstvím, normami ekumenické spolupráce a tolerance vůči náboženským menšinám. Konec studené války přinesl postsovětským křesťanům určitou míru svobody, zejména na Ukrajině, kde se mnoho pravoslavných věřících v roce 2019 s velkou pompou oddělilo od Moskevského patriarchátu. Tento krok uznalo širší pravoslavné společenství, ale odmítla jej ruská pravoslavná církev.
Rusko po dlouhou dobu diktovalo, jak má fungovat pravoslavná církev na Ukrajině, což v mnoha ohledech odráželo v boji země za nezávislost na svém utlačovateli. Ukončení ruské náboženské kontroly nad Ukrajinou bylo největší událostí, která za posledních několik staletí otřásla východní církví. Bylo to dokonce srovnáváno se schizmatem z roku 1054, které rozdělilo katolicismus a pravoslaví.
Nevyzpytatelné vojenské kroky Vladimíra Putina jen prohlubují kontrast mezi tím, co hlásá pravoslavná církev, a tím, koho podporuje. Všem je jasné, že ruský pravoslavný patriarcha Kirill z Moskvy se vzdal své morální autority a duchovní nezávislosti, jen aby ospravedlnil Putinovu válku. Ukrajinští ortodoxní vůdci invazi naopak ostře odsoudili. Kyjevané, kteří se brání ruskému obležení, se ještě více vzdalují moskevskému patriarchátu. Moskevsko-ukrajinské schizma se zdá být nevyhnutelné.
Ukrajinští křesťané si budou letos v postní přípravě na Velikonoce více než kdy v minulosti a nepochybně více než my vědomi poselství naděje křesťanské víry a nevyhnutelné povahy osudu každého člověka. Jako křesťané žijeme nadějí, že nám Bůh stále umožňuje žít na místě mnohem lepším, než si zasloužíme – a poslal svého syna Ježíše, abychom s ním jednoho dne mohli žít v dokonalosti. Na místě, po kterém všichni toužíme, kde není žádné utrpení a kde bude každá slza setřena.
Foto: usnplash/Dave Herring
Díky ,ale je to velmi obecné. Jaká je konkrétní situace ? Jaký podíl věřících/duchovních uznává ukrajinskou a jaký moskevskou církev ? Jak je to s autokefalitou ?
Svého času snad fungovaly na Ukrajině až tři pravoslavné církve.
Bylo by možno prodím doplnit ?