Můj profesor na studiích kdysi poznamenal, že se učíme z historie, abychom se ve skutečnosti z historie nikdy nepoučili. Proto jsme bohužel v současnosti svědky nárůstu nebývalých vln xenofobie. Dle sociologů je to charakteristické pro přechodná období, kdy se orientační body ve společnosti posunuly, nebo byly odstraněny. Orientační body, které pomáhaly lidem najít své bezpečné místo na světě. S tím je spojená nevyhnutelná nostalgie po bezpečí, které vychází ze zkratkovitých odpovědí na složité otázky a touha po absolutní jistotě.
Není divu, že dochází k nárůstu fundamentalismu. Tito lidé jsou naštvaní, že často neexistují jasné odpovědi na mnoho ambivalencí a dvojznačností, které charakterizují život, jak jej většina lidí prožívá. Jsou netrpěliví vůči rozmanitosti, kterou lze nalézt jak v množině ideologií, politických spekter, náboženských vyznání, kultur a etnických skupin. Touží po homogenitě. Vyjadřují netolerantní názory na otázky týkající se například lidské sexuality, potratů, mezináboženského dialogu, morálky atd.
Jako Evropan, neznalý amerických sociálních poměrů, jsem byl posledními událostmi v USA, které se přelily do Evropy, docela zaskočen. Těžce jsem rozdýchával záběry ze zatčení George Floyda, reakci prezidenta Trumpa, vyzývajícího použít za každou cenu hrubou sílu proti demonstrujícím a konečně demonstrující, kteří strháváním soch chtějí zkratkovitě přepisovat historii. Jako věřící člověk jsem byl z takzvaných „křesťanských“ Států konsternovaný a nechápal jsem, proč tolik konzervativních evangelikálů stále proklamuje, že Amerika je nositelem „křesťanských hodnot”.
Rasismus je problém, který nemůžeme ani v Česku ignorovat a ani před ním utéct. Je to aktuální problém a byl to problém napříč historii, včetně období, kdy byla napsána Bible. Nicméně rasismus nemá v křesťanském evangeliu žádné místo a je v rozporu s příkazem Ježíše milovat naše sousedy, jako sebe samé. Nerozlišuje inherentní hodnotu jedné rasy nebo etnicity nad jinou. Toto tvrzení už pochází z první biblické knihy Genesis a následně z evangelia Jana:
Jako Otec miloval mě, tak jsem i já miloval vás. Zůstaňte v mé lásce… Toto je mé přikázání: Milujte jedni druhé, jako jsem já miloval vás. Nikdo nemá větší lásku než ten, kdo položí život za své přátele.
Evangelium Jana 15:9-13 (bible 21)
Ježíš, který z lásky k lidstvu podstoupil mučivou smrt ukřižováním, nás učí, že pravá láska je orientována ke všem. Není to pouze lidská láska, kterou selektivně milujeme a která je redukována na rodinu, přátele či blízké. Pravá láska, ta, kterou Ježíš vyžaduje, nepřipouští diskriminaci, nerozlišuje, zda je někdo sympatický nebo nesympatický. Pro ni neexistuje člověk hezký, či ošklivý, homosexuální nebo heterosexuální, spoluobčan či uprchlík, souvěrec či jinověrec, křesťan nebo příslušník islámu. Tato láska miluje všechny. Evangelium Ježíše Krista má tedy sociální a politické důsledky. Ti, kdo obdrželi spasení v Ježíši Kristu, musí tedy veřejně pojmenovávat zlo, aktivně mu odporovat a demonstrovat svět harmonie a spravedlnosti uprostřed rasové, náboženské a jakékoliv lidské rozmanitosti.
Autor: Václav Radoš
Foto: Unsplash.com
