Po údajně plánovaném útoku na synagogu v Hagenu v polovině září vyjádřilo své zděšení a soustrast mnoho představitelů církve, politiky i společnosti. Vydavatel magazínu Unsere Kirche (Naše církev) Bernd Becker hovořil se Sylvií Löhrmann o tématu antisemitismu v Německu.
Löhrmann je členkou politické strany Spojenectví 90/ Zelení a v letech 2010 až 2017 byla ministryní školství v Severním Porýní-Vestfálsku. Je také generálním tajemníkem sdružení 321:1700 let židovského života v Německu.
Německo bylo znepokojeno útokem pravicového extremisty na synagogu v Halle v roce 2019. Letos došlo opět k útokům na synagogy a vyhrožování. Čelí Židé v Německu ohrožení?
Plánovaný útok na synagogu v Hagenu je bohužel součástí celé řady antisemitsky motivovaných zločinů z poslední doby. Už začátkem roku byl před synagogou v Hamburku napaden židovský student. A téměř přesně před dvěma lety se těžce ozbrojený pravicový extremista pokusil o svátku Jom Kippur vtrhnout do plně obsazené synagogy v Halle nad Sálou. Prohlásil, že chce „zabít co nejvíce Židů“, a pak svévolně zastřelil dva lidi.
V posledních třech desetiletích došlo k opakovanému bombardování židovských komunitních center a synagog. V první polovině letošního roku bylo jen v Severním Porýní-Vestfálsku (NRW) evidováno již 206 antisemitských zločinů. Pro srovnání: v minulém roce jich bylo celkem 276.
To vše bohužel poukazuje na to, jak je naší společnosti vzdálené samozřejmé chápání židovského života jako konstitutivní součásti Německa. Já bych ale chtěla, aby Německo bylo a zůstalo pro Židy domovem. Mnoho dalších lidí by si přálo to samé. Jenže co to udělá s dětmi a mládeží, když musí každé ráno při cestě do židovské školky nebo školy projít bezpečnostní bránou? Totéž zažívají věřící cestou na bohoslužbu v synagoze. Je to smutná součást židovského života v Německu.
Jak může společnost čelit stále přítomnému antisemitismu?
Antisemitismus neohrožuje jen Židovky a Židy u nás. Joachim Hamburger, předseda představenstva Israelitische Kultusgemeinde Nürnberg (Izraelská kulturní společnost v Norimberku), to jednou vyjádřil takto: „Kdo si myslí, že je antisemitismus nebezpečím pouze pro Židy, nedokáže rozpoznat jeho rozkladné působení.“ Antisemitismus ohrožuje naši demokracii, a tedy všechny z nás. Ne nadarmo se říká: „Ten, kdo usíná v demokracii, by se neměl divit, když se probudí v diktatuře.“
Celospolečenským úkolem proto zůstává antisemitismus rozpoznat, stíhat a eliminovat jeho příčiny. S každodenním rasismem a antisemitismem je třeba bojovat i v každodenním životě. Pomocí trestního práva, ale i v hospodě, ve škole nebo mezi kamarády.
Je dobře, že Severní Porýní-Vestfálsko nyní zřizuje ohlašovnu pro antisemitské incidenty pod hranicí trestní odpovědnosti. Protože antisemitismus není problém Židů, ale celé společnosti. Zvýšené tresty za antisemitsky motivované trestné činy mohou být podle mého názoru účinné pouze tehdy, pokud dá občanská společnost zřetelně najevo, že antisemité pošlapávají společenský konsenzus.
Čím přispívá festivalový rok 321: 1700 let židovského života v Německu ke společnému soužití?
Platí, že je důležité dívat se dopředu. V mnoha případech se o Židovkách a Židech mluví pouze jako o obětech. Málokdy jsou vnímáni jako aktivní a kreativní tvůrci naší historie i dnešní společnosti. To je nyní možné právě díky mnoha akcím v tomto festivalovém ročníku. Díky nim je život Židů viditelný a hmatatelný. Ti, kteří spolu mluví, jedí, pijí a slaví, se poznávají a v lepším případě si sebe navzájem i váží. Podtrhuji poselství našeho patrona, spolkového prezidenta Franka-Waltera Steinmeiera, který řekl: „Až tu budou Židovky a Židé v naprostém bezpečí, budou se tu cítit jako doma, pak bude Německo samo o sobě dokonalé!“ Do té doby máme ještě spoustu práce.
Jakou roli v těchto otázkách podle Vás má církev?
Podle mého názoru máme odpovědnost zvláště my, křesťanky a křesťané, protože antijudaismus, antisemitismus a antisionismus na sobě vzájemně staví. O to více mě těší, že se našeho německo-židovského festivalového roku účastní mnoho církevních sborů a mnoho společností pro křesťansko-židovskou spolupráci. Je důležité znovu a znovu zdůrazňovat a cenit si toho, že Židé žijí na území dnešního Německa již nejméně 1700 let.
Autor: Bernard Becker
Zdroj: Unsere Kirche
“Já bych ale chtěla, aby Německo bylo a zůstalo pro Židy domovem” No jo,ale to nejde,vlastí Židů je přece Izrael ! Ten si Židé vybojovali a vyvzdorovali a pořád o něj bojují .Člověk má mít svou vlast ,Češi jsou doma v Čechách,Němci v Německu a Židé v Izraeli.Chce-li být ta paní doma v Německu,tak ať se k Židům nehlásí a hlásí se k Němcům,protože jeden člověk má jen jednu vlast.