Mnoho objevů moderní vědy ukazuje na problémy materialistického vysvětlení vzniku vesmíru, jemného vyladění ve fyzice či původu genetické informace. Největší záhadou je však racionalita a poznatelnost světa, zejména schopnost popsat svět matematicky. Jak lze tuto mimořádnou vlastnost vysvětlit? Spisovatelka Mellisa C. Travisová se nad tím zamýšlí ve své knize Věda a mysl Tvůrce.
V dnešní době je populární názor vycházející z vědeckého pokroku, že vše vzniklo přirozenými, náhodnými procesy. Mellisa Cain Travis ve své knize Science and the Mind of the Maker (Věda a mysl Tvůrce) shromažďuje důkazy z oblasti kosmologie, astronomie a biochemie, které ukazují opačným směrem. Silně podporují to, co Travisova označuje jako „tvrzení (či tézi) o Tvůrci“. Tato téze mnohem lépe vysvětluje počátek, racionalitu a složitost přírody, stejně jako i schopnost lidského rozumu jí porozumět.
Vesmír, ve kterém žijeme, je naplněn mnohými komplexními systémy uspořádání. Ty vzájemně spolupůsobí a spoluexistují v pečlivě uspořádaném souhybu. Travisová, která je odbornou asistentkou křesťanské apologetiky na Houstonské baptistické univerzitě, cituje v této souvislosti názor apologety Chestertona. To, co jej přesvědčilo o pravdivosti křesťanství, není jeden důkaz, „ale obrovské nakupení malých, avšak souhlasných skutečností“. Přirovnává vztah křesťanského učení a našeho pozorování okolního světa k pečlivě ušitému kabátu, který když zkoušíme, „padne v každém záhybu“.
Důkazy pocházející z různých oblastí vedou ke stejnému závěru. To umocňuje jejich přesvědčivost. Fakta, která podporují tézi o Tvůrci, lze najít v kosmologii, fyzice, geologii, neurovědách, filozofii vědy a biochemii. Všechny vedou ke stejnému závěru – k existenci Tvůrce všech věcí, který nás vytvořil ke svému obrazu a dal nám jako domov místo ve vesmíru, kde mohou vzkvétat přírodní vědy.
Části skládačky
Travisová ve své knize skládá jednotlivé části skládačky ukazující k Tvůrci. První z nich je počátek vesmíru. Expandující vesmír, poznatek, ke kterému dospěla moderní astronomie, ukazuje na jeho časovou omezenost. Jakýkoliv přijatelný kosmologický model vyžaduje definitivní začátek vesmíru spojený s náhlým objevením se veškeré hmoty, energie a časoprostoru. Vědecký argument o časově omezeném vesmíru s jeho počátkem poskytuje vynikající filozofický argument pro Boží existenci.
Tento přístup se označuje jako kosmologický kalam argument, podle něhož vše, co začalo existovat, musí mít svou příčinu existence. A jelikož vesmír začal existovat, musí mít svou příčinu. Každý potenciální kandidát pro takovou příčinu musí vesmír přesahovat a musí mít sílu způsobit jeho vznik. Znamená to, že musí být nehmotný a nadčasový. Bůh, kterého popisuje Bible, je velmi dobrým kandidátem takové příčiny.
Dalším argumentem jsou známky nesmírně jemného vyladění (fine tuning) fyzikálních parametrů v našem vesmíru, které umožňují a vznik a udržení života. Například gravitační konstanta je vyladěna v poměru 1 k 1060 a tzv. temná energie, která je odpovědná za rozpínání vesmíru, je vyladěna v poměru 1 k 10120. Obdobně je vyladěno mnoho dalších fyzikálních konstant. Je extrémně nepravděpodobné, že by bezmyšlenkový proces vytvořil takový stupeň jemného vyladění potřebného pro život.
Neméně zajímavá skutečnost je, že vesmír a naše planeta je nejen přizpůsobená pro existenci života, ale také pro vědecké objevy. Mimořádným jevem je například zatmění Slunce, které je možné jenom díky přesné vzdálenosti Země od Slunce a Měsíce a vzájemným poměrům jejich velikostí. Pozorování Slunce během jeho zatmění poskytlo astronomům mnoho informací ohledně složení nejen naší hvězdy, ale i těch vzdálenějších.
Objevy z molekulární biologie ukázaly, že pořadí bází v DNA určuje přesné pořadí aminokyselin v bílkovinách, které jsou určujícími molekulami v živých organizmech. DNA je tedy nositelem sekvenční specificity, která určuje zprávu obsaženou v tomto informačním nosiči. V současné době vědci byli schopni zakódovat člověkem vytvořená data do řetězců DNA. To ukazuje na skutečnost, že DNA není pouze analogií nosiče informace. DNA je skutečným technologicky vysoce pokročilým informačním nosičem. Tento poznatek je mimořádným argumentem pro design, podporujícím tézi o Tvůrci. Téze o Tvůrci navíc v tomto případě řeší naprosto nedostatečné naturalistické vysvětlení vzniku života.
Nepochopitelně pochopitelný vesmír
Přírodní vědy vděčí za svou existenci skutečnosti, že vesmír lze popsat matematicky. Mnoho myslitelů již od starověku bylo přesvědčeno o tom, že matematické skutečnosti byly pouze objeveny, a nikoliv vynalezeny. Podle tohoto názoru je matematika objektivní skutečností, která je věčná a nezávislá na existenci lidstva. Je naprostou záhadou, proč matematika zapadá svým popisem do světa kolem nás jako ruka do rukavice.
Její použitelnost k popisu světa je naprosto zásadní pro obory jako je fyzika a kosmologie. Některé matematické systémy, které vznikly bez záměru pro aplikaci, byly později použity pro nové vědecké objevy. Ty zapadaly vzájemně do sebe jako předem existující klíč do zcela nového zámku. Matematika také umožnila předpovědi fyzikálních skutečností, které byly později ověřeny experimentálně (např. Higgsovo pole).
Nejvyšší záhadou je však shoda mezi matematicky pochopitelným vesmírem a intelektuální schopností lidstva. Neexistuje žádný důvod, proč bychom mohli očekávat, že vyšší poznávací schopnosti potřebné pro složitou matematiku vzniknou v důsledku náhodných přirozených evolučních procesů. Existuje něco jako třícestná rezonance mezi matematikou, lidským rozumem a okolním světem, která si žádá vysvětlení.
I někteří vědci, kteří odmítají existenci Boha, připouštějí, že to není pouhá náhoda a že za existující realitou je ukryta matematika (nebo nějaká inteligence). Avšak takový pohled nevysvětluje s konečnou platností existenci matematiky. Dokonce ani způsob, jakým by taková abstraktní jsoucnost informovala hmotný svět, či cestu, jakou by současná evoluční teorie mohla být odpovědná za vznik bytostí s pokročilým intelektem schopných matematického uvažování.
Pokud zde existuje Tvůrce všech věcí, včetně lidí nesoucích jeho obraz, pak není překvapivé, že hmotný svět má racionální uspořádání, které je vzájemně sladěno s lidským rozumem. Podle křesťanství Bůh zjevil lidstvu svou moudrost a moc skrze stvoření, a je příhodné, že toto zjevení v přírodě bude v konečném důsledku obsahovat i vědu a matematiku, dva lidské intelektuální výkony vzbuzující úctu.
Špetku srozumitelnosti do světa
V protikladu k materialistickému pohledu křesťanství nahlíží na člověka dualisticky. Lidská nemateriální duše je dle něj spojena s hmotným tělem. Některé filozofické argumenty (např. Leibnizův zákon) říkají, že osoba není totožná s hmotným tělem nebo mozkem. Obě věci mají rozdílné vlastnosti, a tudíž nemohou být totožné. Neurovědy nejsou schopny vyloučit přítomnost nehmotné stránky člověka.
Některé výzkumy z této oblasti (např. studium pacientů s obsesivně kompulzivními poruchami či neuroplasticita) ukazují, že osoba má svobodnou vůli a může ovlivňovat svůj mozek, což vede k fyziologickým změnám. To podporuje názor, že mysl nebo duše přesahuje hmotný mozek, avšak může jej kauzálně ovlivňovat, což je ve shodě s dualistickým pohledem na člověka, avšak nikoliv s materializmem.
Navíc, pokud je materializmus pravdivý, pak všechny lidské myšlenkové pochody jsou podmíněny slepými fyzikálními procesy a veškeré myšlenkové procesy a lidské chování je pouhá iluze. Skutečná racionalita však nemůže existovat bez svobodné vůle, která je předpokladem pro matematické uvažování. A tak skutečnost, že přírodní vědy jsou úspěšné, je mocným důkazem pro svobodu lidské mysli, která zase je argumentem pro existenci duše.
Materializmus selhává při vysvětlení jednotlivých částí uvedené skládačky. Není schopen ani v náznaku vysvětlit, proč tyto části vzájemně ladí způsobem, který umožňuje rozvoj přírodních věd. Travisová končí svou knihu citátem od C.S. Lewise, který ve svém eseji Je teologie poezie?, napsal: „Křesťanská teologie zapadá do vědy, umění, morálky, a dokonce i ne-křesťanských náboženství. Vědecký světový názor nezapadá do žádné z těchto věcí, a dokonce ani do vědy samotné. Věřím křesťanství stejně jako věřím tomu, že vzešlo slunce. Nejen proto, že ho vidím, ale proto, že pomocí jej vidím vše ostatní.“
Lewis ukazuje, že křesťanství vnáší jedinečnou srozumitelnost do lidské zkušenosti v tomto světě. Křesťanství dává věcem smysl, zatímco materializmus („vědecký světový názor“) nemůže poskytnout odůvodnění pro vědu samotnou. Přirovnání ke slunci je dokonalé. Křesťanský teizmus, který obsahuje tézi o Tvůrci, nádherně ozařuje každý aspekt kosmické reality, zatímco materializmus ponechává vše v trvalém stínu.
Foto: Braňo/unsplash
