Psychologické rámování biblických příběhů může odkrývat netušené bohatství náboženského poselství Bible, může také napomáhat k pochopení nejsložitějších záhad křesťanské teologie. Například Trojice. Vypadá to jako naprostá hloupost, nesmysl, který se v teologické řeči označí za “tajemství”, přitom ve skutečnosti …
Trojiční učení představuje nejúžasnější poklad, který nabízí světu myšlenková tradice křesťanství. Jde o obraz, který stojí u kořenů veškeré západní filozofie a současné psychologie. Přitom samotné pojetí tohoto obrazu není nijak obtížné pochopit, pokud postoupíme od jazyka fyziky a přírodovědy k jazyku psychologie. Protože koneckonců celá trojiční věrouka byla ve starověku formulována psychologizujícím jazykem.
Co vlastně říká křesťanství o Bohu? Že Bůh je duch, tedy má blíže k vědomí než ke hmotě. Je jen jeden, žádný jiný Bůh není. Současně se ale říká, že Bůh je duch, který nemá pouhé jedno Já, ale tři Já. Zkrátka v nekonečném oceánu Boží psychiky existují souběžně tři Já, tři osobnosti, tři centra subjektivity, což je opravdu zvláštní, ale koneckonců je to Bůh. Každé z těchto tří Já je "jástvím", či subjektivitou, jediného absolutního Boha. Boží Já označované jako "Slovo" se vtělilo do našeho světa a stalo se současně i jástvím (centrem subjektivity) Ježíše Krista, který žil jako člověk zde na zemi před dvěma tisíci lety.
Čtenáři, který není navyklý na psychologický diskurz, to může připadat až hloupě složité a plné mlhavosti. Největší problém pro něj jistě představuje otázka, co se tou subjektivitou či slovem "Já" myslí. Trochu zjednodušeně řečeno: Já je psychická instance, která specifikuje, že moje prožitky, moje vzpomínky i moje myšlenky, jsou prostě "moje". Je to to, co zůstává, když si uzávorkujeme veškeré obsahy své mysli. Je to to, na co odkazujeme ve své psychice, když říkáme "Já mám radost", "Já si vzpomínám", "Já si myslím ...".
Je zde samozřejmě velký rozdíl: Má-li člověk v hlavě nějakou myšlenku či prožitek, existuje pouze jedno Já, které o této myšlence či prožitku říká "moje". Moje prožívání není tvoje prožívání, a co se děje v mé psychice, není v tvé psychice. U Boha, jehož duch představuje nekonečný oceán Božího vědomí, ale existují tři Já, která souběžně o všem, co je v Bohu, říkají "moje". A tahle tři Já, tři centra subjektivity v jednom nekonečném Bohu jsou to, co staří církevní otcové označovali slovem Osoba. Když si povídali o Boží trojjedinosti a říkali, že Bůh má tři Osoby, mysleli tím jeho tři oddělená jáství.
Aby bylo jasno, toto pojetí Boha není žádná psychologická "modernita". Již svatý Augustin upozorňoval, že člověk byl stvořen k Božímu obrazu, a protože Bůh je duch, je jeho základním obrazem psychika člověka. Stejně jako když člověk něco ví a prožívá, stejně tak (byť pouze analogicky) i Bůh něco ví a prožívá. Jenže na rozdíl od člověka je jeho poznání dokonalé a nekonečné a zahrnuje naprosto vše. Tedy i Boha samotného, se vším jeho poznáním a prožíváním, s jeho božstvím i s jeho Já.
Podobné je to i s Boží láskou. Také v ní se Bůh dává dokonale a úplně absolutně se vším, co má. Tedy i zde se svým božstvím a svým jástvím. V oblasti Boží emocionality se tak vynořuje nová Boží osoba, nové božské Já, třetí osoba Boha - Duch svatý. U člověka prostě platí: jedna psychika = jedno Já. U Boha ale jedna psychika = tři Já. To je trojiční obraz Boha. Tři rovná se jedna, i když každé z těch tří je odlišné od zbylých dvou. Úplně pochopitelně a zcela logicky. Ještě to není jasné?
Je pravda, že když o tom hovoříme v našich skupinách, tomuto vysvětlení stejně málokdo rozumí. Ale je také pravda, že výklad v psychologickém diskurzu vyvolává u většiny účastníků naprosté ohromení. A často i ... nadšení.
Redakčně upraveno
Zdroj: Blog Prokopa Remeše
Jisté je že slovo “trojjediný” v Bibli není a ke Slovu božímu se nemá nic přidávat (Př 30/6, Zjevení 22/18), křtít se má ve jméno Otce i Syna i Duch Svatého a tak to potom toho jména má být mnoho osob, všichni Ti pokřtění a to jméno je JSEM (Exodus 3/14).
Jak by se to krásně žilo, kdyby se každé, zdůrazňuji každé náboženství zrušilo co ?!
Autor článku se nám tedy vlastně snaží říct, že Bůh trpí disociativní poruchou identity (DID)… neboť přesně to v článku popsal. Výborně – ještě by mohl dodat, že k této poruše patří depresivní stavy spojené se sebepoškozováním a sebevražednými tendencemi, čímž by mohl třeba chtít vysvětlit Ježíšovu smrt na Kříži, nebo by mohl také zase poukázat na “božího Jackyla a Hydea” (také případ DID), kdy starozákonní bůh zabíjí a trestá, zatímco ten novozákonní hlásá lásku a odpuštění – další možný příznak DID. To že něco “jakoby zapadá” neznamená, že se to blíží pravdě – což velká masa lidí není schopná pochopit… Vtipné je, že se určitě zase najde banda křesťanů, kteří budou obsah článku rozjímat někde při adoraci v kostele. A ještě vtipnější je to, jak se adoruje “tajemství Trojice”, přičemž to pravděpodobně není nic jiného, než jen arbitrárně zvolené dogma, které má uvést do souladu rozpory mezi Starozákonním Bohem, a tím, co hlásal Ježíš, který se ho dovolával.
že je věc složitá a těžko pochopitelná je správné,jak by mohl člověk chápat Boha snadno?Kdyby tomu tak bylo,bylo by to podezřelé.Takže je dobře,že to autor nezjednodušuje. Jenže co s tou komplikovanou konstrukcí ? Asi totéž co se složitou rovnicí-budeme kolem toho s úctou chodit a věřit,že tomu někdo chytřejší rozumí a budeme dělat to na co stačíme.
Autor článku předkládá fylozofický a psychologický pohled na Boha a odkazuje se při tom na to že Bible říká. Není zde ale odkaz ani na jediný biblický verš kterým by toto tvrzení doložil. Naopak je mnoho biblických textů, které toto tvrzení na základě logiky vyvrací.
Pokud by jsme si představili Boha, jako stvořitele “počítačové hry”, pak by jsme si mohli jeho trojjediní snadno vysvětlit. A to jako autora “hry” samotné, osobu, která ” fyzicky sedí za počítačem”, jako Ducha Svatého (hlas či prostředek ke komunikaci s lidmi) a v poslední řadě Ježíše Krista, tedy postava Boha samotného, která byla stvořena (poslána na svět), aby napravila hříchy, chyby člověka …
1 znamená zahrnutí. Jako že všichni lidé jsou jeden Adam , tak podobně jsou jeden Kristus a v něm . V tom prvním ,,Adamu” . Proto jsou lidé vskutku synové Boží. Je to považování své identity v tom co už bylo před ní dáno . Ještě před založením světa. Je to spása lidské mysli v dobrotě Boží která předběhla začátek a sahá až za konec. Kdy všechny asociace včetně odpuštění mají překlenout všechna negativa v myšlení. Smýšlení o sobě jako milovaném v Otci Bohu kvůli krvi synovství ve které zahrnul všechny. V klidu duše tak do Trojice můžeme zahrnout všechny lidi. Protože všichni jsou jedno v Kristu Ježíši.
V biblii je to napísané jednoducho a jasne. Neviem prečo to takto všetci traja “motáte”