Být u toho, kdy přichází na svět nový lidský život, je skutečně jedním z nejhezčích darů, které můžeme dostat. Ale existuje i jiný dar neporovnatelně větší hodnoty, a to narození Božího Syna Ježíše Krista na tento svět.
Je tomu přesně měsíc, co spatřila světlo světa naše dcerka Elenka. Tím, že jsme si v minulosti prošli úmrtím miminka ve 37. týdnu těhotenství, bylo pro nás očekávání každého dalšího narození vždy spojeno s velkými obavami. Člověk se tak učí znovu a znovu důvěřovat Bohu. V mé mysli se vynořoval verš z Žalmu 55: „Své břímě uval na Hospodina, on se o tebe postará.
U předchozích porodů jsem byl přítomen téměř po celou dobu, ale tentokrát mě zdravotní setra posílá kolem půlnoci domů. Za 4 hodiny volá manželka, abych vyrazil na cestu. Chci být u ní samozřejmě co nejdříve. Cesty jsou prázdné, všude ještě tma. Snažím se co nejvíce soustředit na bezpečnou a rychlou jízdu, během které se nahlas modlím k Bohu.
Auto mám vypůjčené a někde v půli cesty do Fakultní nemocnice Ostrava zapínám autorádio s CD přehrávačem. Hraje oslavná píseň „Wypalaj Mnie“, kterou jsem do té doby neslyšel. Zpívá se v ní: Wypalaj mnie, niech Twoja moc mnie łamie i nic nie zostanie, tylko Ty. Będę Ci wierny, w dniu mojej próby. Pójdę za Tobą. Uczyń co chcesz. Ja ufam Ci. (Propaluj mě, kéž mě pokoří tvá síla a nezbude nic než ty. Budu ti věrný v den své zkoušky. Budu tě následovat. Čiň se mnou co chceš. Důvěřuji ti.)
To jsou ty momenty, kdy křičíte k Bohu. Uvědomíte si, že i když to může dopadnout jakkoliv, tak to jediné, co zůstává, je On. Krátce na to prožívám nesmírnou úlevu a radost z narození a Božího načasování. Přijíždím totiž doslova za tři minuty dvanáct, tedy konkrétně tři minuty před narozením.
Když se z Ostravy vracím domů, jedu již o dost pomaleji. Měsíc svítí v úplňku. Pouštím si opět tu stejnou píseň a znovu zvláštním způsobem dosvědčuji Boží blízkost. O to intenzivněji, když si uvědomuji, že ve stejný den, kdy přichází na svět naše dcera Elenka, ve stejné nemocnici, umírá jinému křesťanovi po tragické nehodě dospívající syn. Navíc jejich dospívající dcera zde stále bojuje o život. Uvědomuji si tuto křehkost lidského života. Bože, nerozumím tomu, proč někde dáváš život a jinde ho bereš, ale to jediné, co zůstává, jsi ty. Pláču.
Být u toho, kdy přichází na svět nový lidský život, je skutečně jedním z nejhezčích darů, které můžeme dostat. Ale existuje i jiný dar neporovnatelně větší hodnoty, a to narození Božího Syna Ježíše Krista na tento svět. Věčný Bůh, světlo světa, se poníží takovým způsobem, že tráví devět měsíců vývojem v Mariině lůně. Prochází jejími rodidly, teče mu mléko po bradě, nechává se krmit lžící, musí se učit chodit a mluvit. John Eldredge ve své knize „Nádherný psanec“ přibližuje zajímavé paralely. Ten, který povolává hvězdy jménem, se musel učit pojmenovávat jednotlivé věci – stejně jako jsme se to museli učit my.
Ten, který s takovou lehkostí umístil do vesmíru galaxie, který tam vložil stovky miliard hvězd, se teď musí učit, jak stlouci dvě prkna dohromady. On, který nikdy nespí a nedříme, vzal na sebe potřebu spánku. Každou noc. Musel jíst, stříhat si nehty. Ten, který odívá polní lilie větší slávou než byla nádhera Šalamounova, si musel prát prádlo a pak ho u řeky ždímat, aby své obnošené šatstvo zbavil prachu – stejně jako kterýkoliv jiný vesničan. Ten, který kdysi cestoval na „perutích větru“ (Žalm 104,3), se nyní pohybuje pouze tou rychlostí, kterou mu dovolí jeho unavené nohy.
Ježíš přišel proto, aby nám zjevil Boha a ukázal, že cesta k němu je možná. A Ježíš je tou cestou. Když zašel tak daleko, že se vtělil a přišel mezi nás, pak to jistě neudělal proto, aby se nám na další dva tisíce let schoval. Ježíš je totiž stále stejný: včera, dnes i navěky. Mít Ježíše znamená mít ten největší poklad celého vesmíru. Skutečné poznání Ježíše je naší největší potřebou a naším největším štěstím. Můžeme milovat křesťanskou morálku, církevní kulturu, ale minout Ježíše. Oswald Chambers napsal: „Naším jediným úkolem je budovat životodárné spojení s Ježíšem Kristem a dávat pozor, aby je nic nenarušovalo.“
Očekávejme na tento největší dárek, milujme tento největší dárek a poslouchejme tento největší dárek i o těchto Vánocích.
Autor: Lukáš Sztefek - pastor SCEAV
Zdroj: Časopis Přítel/Przyjaciel