Lepší pracovat na poli, než modlit se v poušti.“ Nejsou známy okolnosti vzniku tohoto citátu, neexistuje ani jeho přesná definice. Co konkrétně jím chtěl Martin Luther říct, se nejspíš nikdy nedozvíme. Jisté je, že i v dnešní době může být vítanou inspirací k zamyšlení.
Proč je podle Martina Luthera lepší pracovat na poli, než modlit se v poušti? Po prvním přečtení nás napadne jasná odpověď. Pokud budu svědomitě a neúnavně obdělávat pole, je větší šance, že se mi za mou námahu dostane odměny v podobě bohaté úrody. Svým okolím budu považován za dobrého hospodáře a rozumného člověka. Naproti tomu ten, kdo se jen modlí na poušti, musí být buď poustevník, nebo blázen, mařící svůj život čekáním na zázrak.
Co když jde ale v tomto citátu o něco docela jiného? „Je jako pole neorané,“ slýcháme občas například o lidech, zvláště o těch mladých, kteří ještě nemají dostatek vědomostí nebo životních zkušeností. Za pomyslné pole může být považováno i malé dítě, o jehož vývoj je třeba se všestranně starat. Může jít také o přítele, příbuzného nebo spolupracovníka, se kterým pracujete na nějakém projektu nebo trávíte volný čas. Pole může být v tomto případě vztah, o který je třeba pečovat.
A tak jako se dobrý hospodář většinu roku lopotí při práci na poli, i při práci s lidmi z nás často teče pot, slzy a sem tam se jde vysloveně na krev. Přesto ale nepřestáváme pracovat. Obětujeme svůj čas, pohodlí a občas i zdraví. Pro vidinu něčeho dobrého, ať už jde o pracovní úspěch nebo radost z dětského úsměvu, jsme ochotni vydržet mnohé.
Co ale dělat v případě, že naše snaha přichází vniveč? Má cenu dokola pokoušet štěstí a zbytečně mrhat silami tam, kde naše úsilí opakovaně nepadá na úrodnou půdu nebo je dokonce tvrdě odmítáno? Co zbývá, když i přesto, že se opravdu snažíme, není naše práce na poli znát? Půda jako by jen přijímala to dobré, co jí dáváme, ale nevracela nazpět ani zlomek námi vynaloženého úsilí.
V tu chvíli se pro nás pole mění v poušť, která jen bere, ale nic nedává. A tady přichází na řadu známé pořekadlo: „Teď už se můžeš tak akorát modlit.“ Ať už jde o životní situaci nebo vztahy s lidmi, často se stává, že po lopotné práci a vyzkoušení všech možností zůstáváme s prázdnýma rukama. Nezbývá než je sepnout a modlit se, aby Pán Bůh dal.
Zdá se, že závěr vyznívá dost pesimisticky. Ale není tomu tak. Není psáno, že všechna pole jsou předurčena k tomu, aby se stala pouští, a že se pouště nemohou změnit v úrodná pole. Často je to však nad naše síly. Jde pouze o možnost odejít zúročit náš potenciál jinde a nemrhat jím tam, kde nápravu zmůže už jen milost Boží. Citát tak vlastně popisuje dvě životní situace, z nichž jedna je prostě příjemnější.
