Dnešní situace je vítanou příležitostí pro všechny dezinformátory. Hospodářská krize, která zasáhla svět v důsledku ruské agrese na Ukrajině, je živnou půdou radikalizace. Na jedné straně se ukázalo, kolik lidí nepochopilo principy demokracie a náboženské i politické svobody. Na druhé straně se projevily vlivy proruské propagandy a demagogie, které zapustily kořeny v naší společnosti.
Při používání termínu radikalizace je třeba si uvědomit posun významu tohoto slova v dnešní době. Původní význam je odvozen od latinského slova „radix“ neboli kořen. V tomto smyslu je radikalizace návratem ke kořenům. Tak to v křesťanství bylo chápáno po celá staletí.
Můžeme hovořit např. o Ježíšově radikálním nároku na učedníky vyjádřeném v jeho „kázání na hoře“. Ježíš je vedl k radikalitě ve smyslu zakotvení v biblických kořenech Starého zákona, v nabídce Nové smlouvy a následovaní jeho příkladu. Ježíšovo učení je radikální, a proto se v dějinách církve opakovaně objevovaly různé obnovné proudy, které se vracely ke kořenům křesťanské víry a učení.
Humanismus později přišel se svým důrazem „ad fontes“ – k pramenům. V té době se začaly nově zkoumat a srovnávat biblické rukopisy a spisy církevních otců. Bible se opět překládala z původních jazyků. Tento návrat k pramenům (ke kořenům) vedl reformátory k obnově církve. Radikalizace v tomto původním smyslu je legitimním termínem pro návrat ke kořenům víry.
Nový význam
Postupem doby radikalizace dostala nový význam. V dnešních definicích se dozvíme, že se jedná o proces, který se projevuje vyhrocováním a vyostřováním různých názorů, postojů a také životní praxe. Radikalizace se může týkat jednotlivců i celých ideologických skupin lidí. Velmi často se jedná o lidi, kteří chtějí nedostatky společnosti odstraňovat použitím nátlaku, či dokonce násilí. Odmítány jsou kompromisy, omezena je tolerance a objevuje se nepřizpůsobivost a hněvivé nepřátelství. Radikalizace má formu nenásilnou i násilnou, která přechází do extremismu.
Od 70. let minulého století se radikalizací označuje proces vedoucí k nárůstu násilí ve snaze něco změnit v místní komunitě, nebo dokonce ve státě, a to i za použití nátlakových a násilných metod. Slovo radikalizace se postupně stalo sběrným termínem pro přijímání vyhrocených politických, náboženských a sociálních cílů. Je zřejmé, že k radikalizaci přispívají různé společenské konflikty a spory.
Někdy jsou využívány či zneužívány sociální problémy, ekonomické krize, proměny hodnot a politické střety. V nich se dobře dovedou pohybovat populisté a využívat krize k dosažení svých cílů. Můžeme mluvit o radikalismu levicovém i pravicovém, zasahujícím jak jednotlivce, tak celé segmenty společnosti.
Radikalizace v náboženství
Od teroristického útoku na Světové obchodní centrum 11. září 2001 se vyhrotila společenská situace ve vztahu k islámu. Muslimští radikálové spojovaní s Al-Káidou, Islámským státem a dalšími podobnými organizacemi začali být známi svým terorismem. Byli to muslimští radikálové, kteří zabíjeli v Americe, Francii, Belgii, Německu a dalších zemích. Množství atentátů v zemích, jako jsou Irák, Afganistán, Sýrie, vyrůstá z radikálního islámu.
V důsledku těchto událostí mnoho zemí přijalo různá protiteroristická opatření. Zavedeny byly přísné kontroly na letištích, úřadech a hraničních přechodech. Dochází k různým zákazům užívání náboženských symbolů. Brutalita teroristických akcí ve společnosti způsobila odpor části společnosti proti migračním vlnám muslimů z arabských zemí a z Afriky.
Zpravodajské služby a vlády jednotlivých států se začaly zajímat o to, kdo radikalizuje mladé muslimy, kteří již vyrostli v Evropě a měli by tedy být integrováni do společnosti. Bylo zjištěno, že některé evropské mešity nebyly pouze místem náboženské aktivity, ale prostřednictvím imámů z arabských zemí se staly i místem radikalizace. Teroristické akce posloužily zase k radikalizaci občanů na opačné straně. Někteří se nespokojili pouze s protiimigračními demonstracemi, ale použili i násilí proti cizincům a jejich ubytovnám.
Radikalizace v křesťanství
Radikalizaci, žel, nemůžeme sledovat jen v islámu a jiných náboženstvích. Radikalizace se projevuje také v křesťanských církvích. Tento proces bývá často spojen s náboženských fundamentalismem. I slovo „fundamentalismus“ doznalo významový posun. Na začátku 20. století označovalo obranu před teologickým liberalismem, která spočívala ve formulování fundamentů víry. Později se fundamentalismus začal projevovat jistou bigotností, když bojovně prosazoval některé důrazy a tvrdě vystupoval proti jiným křesťanům.
Radikální fundamentalismus se dnes vyskytuje ve všech církvích, od katolíků až po protestanty. V něm je podhoubí, ze kterého např. vyrostl mesiánský kult Donalda Trumpa a ochota k násilnostem. Pro příklady ale nemusíme chodit do Ameriky. Také v našem evropském prostoru dochází k radikalizaci. Někteří křesťané se dají zneužít do té míry, že se postaví proti pomoci těžce zkoušené Ukrajině a přijímání válečných uprchlíků. Jiní nutí sekulární společnost přijímat hodnoty Božího království.
Dnešní situace je tak vítanou příležitostí pro všechny dezinformátory a manipulátory. Hospodářská krize, která zasáhla svět v důsledku ruské agrese vůči Ukrajině, je živnou půdou radikalizace. Na jedné straně se ukázalo, kolik lidí nepochopilo principy demokracie a náboženské i politické svobody. Na druhé straně se projevily vlivy proruské propagandy a demagogie, které zapustily kořeny v naší společnosti hlouběji, než se zdálo.
Také v církvích se můžeme setkat se seniory, kteří byli odkojeni komunistickou propagandou a zvykli si vidět zlo v západní společnosti a dobro přicházející z Východu. U některých hrají roli ještě staré panslavistické ideje, kdy se Slovanům měří jiným metrem než ostatním. Jiní velmi snadno zapomněli na perzekuci křesťanů v době sovětské totality, na mučení vězňů, na omezení svobody projevu a cestování. Dnešní mladší generace již totalitu nezná. Je znejistěná některými extrémy liberální demokracie.
Současná školní výuka stále dost nevede ke kritickému myšlení. Vládne doba post-faktická, kdy slova nemají pevnou náplň a mnohé věci jsou vnímány skrze mylné informace. Stovky televizních programů, komerční rádia a internet ovládají mediální prostor. Ztrácí se historická gramotnost a různá radikální hnutí se snaží vtáhnout do svých řad i křesťany.
V roce 2021 dostala Nobelovu cenu míru filipínsko-americká novinářka Maria Ressa, která se věnuje vlivu sociálních sítí na utváření názorů a radikalizaci společnosti. Sama tvrdí, že „sociální sítě likvidují demokracii“. Při přebírání Nobelovy ceny prohlásila, že „sociální platformy mají ve své architektuře zakódováno ničení faktů, polarizování, radikalizování a likvidování demokracií“. Na sociálních sítích je snadné lajkovat extrémní názory nebo přidávat bojovné a nenávistné hejty.
Jak se bránit radikalizaci
Mezi křesťany se projevují nedostatky ve znalosti biblického obsahu a myšlení víry. Jak jinak si vysvětlit, že někteří jsou ochotni vyhrožovat svržením vlády a příklonem k dnešnímu Rusku. Jak je možné, že někteří by byli ochotni prodat Ukrajinu za ruský plyn? Jak je možné, že někteří jsou ochotni volit populistické politiky? Kde je střízlivost myšlení a znalost imperialistické rozpínavosti putinovského Ruska?
Podívejte se, odkud kam lidé migrují. Jak je vidět, do Ruska to není. Pohyb je přesně opačný a řada lidí odtamtud prchá kamkoli, jen aby v tomto skanzenu mobilizační hrůzy a dezinformací nemusela zůstat. Jestli dnes existuje nějaký viditelný vřed na křesťanství, pak je to estébák – moskevský patriarcha Kirill a jeho nohsledi ve vedení Ruské pravoslavné církve.
Ruští pravoslavní velmi rychle zapomněli na lekci od Lenina a Stalina. Tak jako kdysi slepě sloužili carovi, spojili se opět s vládnoucí mocí a v současné době podporují válku proti Ukrajině. Ruským vojákům, kteří padnou, slibují nebe. To už jsou věci, kde člověk musí zbystřit. Je toto duch Kristův? Je možné žehnat těm, kteří znásilňují a zabíjejí ženy a děti, mučí zajatce a rozbíjejí obytné domy, nemocnice, školy a kostely?
V takovém případě je třeba odhodit ideologické brýle mámení a podívat se, odkud pramení zlo. Není pochyb o tom, že v našem západním prostoru je také mnoho různých dekadentních a někdy i perverzních vlivů, se kterými křesťané nemohou souhlasit. Proti tomu ale není možné bojovat na straně Putina a dalších teroristů a vraždit za použití raket Kalibr, Iskander a dalších zbraní.
O ochranu proti radikalizaci se snaží mnoho různých organizací, včetně Evropské unie. Také radikalizace křesťanů je vážnou hrozbou pro církev. Mnozí se cítí ohroženi, doléhají na ně společenské i hospodářské krize. Radikalizace má v pozadí strach z budoucnosti. Nemáme právě my křesťané v takových situacích vnášet do společnosti naději? Není světlo nejvíce viditelné tam, kde se stmívá? Není právě v naší rozdělené společnosti prostor pro budování mostů v mezilidských vztazích?
Radikalizací jsou velmi ohroženi lidé na okraji společnosti, kteří jsou tísněni diskriminací a ztrátou identity. Řada sborů již moudře zaměřuje svou misii tímto směrem. Přesvědčit radikála rozumovými argumenty je skoro nemožné, ale působit preventivně možné je. Můžeme také vysvětlit zásady používání zpravodajských webů a poukázat na ty, které jsou ve službách proruských trollů. Hybridní válka je již mnohaletou skutečností.
Hřích má v sobě zakódováno plození dalšího hříchu. Pokud není zastaven, tak se množí. Náš zápas s radikalizací není beznadějný. Díky Bohu, že také Boží dary se množí a vyrůstá z nich ovoce Ducha svatého.
Zdroj: Časopis Brána
