Populismus se často zaměřuje na nepřítele místo na problém. Navíc zjednodušeně rozděluje neustále se měnící komplexní společnost na dvě statické kategorie – věčně dobrý lid (my) a věčně špatné elity (oni). To je výzva pro křesťanství, které by nemělo být charakterizováno hledáním nepřátel nebo obětních beránků, ale nabídkou lepšího příběhu a lepšího způsobu řešení problémů.
Křesťané mohou být náchylní vůči takovým zjednodušením, protože křesťanské učení standardně popisuje svět prostřednictvím dichotomie – Boha a světa, světla a tmy, materiálního a duchovního, posvátného i světského. Jde o zjednodušení, protože křesťanství je holistická a ne dualistická víra, ale dichotomie je pro křesťany známým rétorickým nástrojem a tato známá forma je může činit podvědomě přístupnějšími k tomu, aby přijali zjednodušený černobílý pohled na svět dobrých lidí a špatných elit, který je charakteristický pro populismus.
Neexistuje žádná dobrá ani špatná skupina. Alexander Solženicyn (1918-2008) říká: “Bojová linie mezi dobrem a zlem probíhá v srdci každého člověka.” Křesťanství vidí tento problém jako hluboko lidský a řeší ho tím, že má člověk identifikovat zlo v sobě a litovat toho. To je doprovázeno změnou postoje a opětovným uspořádáním toho, co bylo zničeno nebo poškozeno. Tento proces se v křesťanské terminologii nazývá pokání.
Populismus je často poháněn myšlenkou “kdo není s námi, je proti nám”. Toto může rezonovat s Ježíšovými slovy: “Kdo není se mnou, je proti mně.” (Lukáš 11:23; Matouš 12:30) Církev by se však měla zaměřit spíše na další Ježíšovo prohlášení, které říká: “…Kdo není proti nám, je s námi”(Lukáš 9:50; Marek 9:40) V prvních dvou myšlenkách změna řečníka (záměru) dělá obrovský rozdíl ve významu a jeho současné aplikaci. I to ukazuje, že při interpretaci (starých, ale živých) textů je důležité správně porozumět kontextu, aby se text nestal zbraní v rukou populistů.
Církev je povolána nakreslit celý a komplexní obraz reality a nedovolit nikomu, v tomto případě populistům, vzít jen několik kousků, uspořádat je v jiném kontextu a zneužít je k politickým cílům, které rozdělují společnost.
Kromě toho je třeba zdůraznit, že apoštol Pavel křesťanům připomíná, že jejich boj není proti jiným lidem, ale je duchovní. (Ef 6:12) Pavel také tvrdí, že “v Kristu” neexistuje rozdíl v pohlaví, etnického původu, rase, sociální skupině nebo dokonce náboženském pozadí. (Gal 3:28) Neznamená to, že všechny tyto rozdíly zmizí, ale spíše, že nejsou základem nepřátelství. Křesťanství má ve své podstatě univerzální povahu, která zahrnuje všechny. Strach nebo nepřátelství nejsou křesťanskými hodnotami; láska a služba jsou. (1J 4:18)
Jak mohou církve přispět ke zdraví celé společnosti? (V křesťanské terminologii se tomu říká “být světlem a solí země” (Matouš 5:13-14).) Nejlepším místem, kde začít, by bylo identifikovat body, které mohou vytvářet strach mezi občany v zemi. Církve mohou na tyto obavy nejen poukázat, ale zároveň přinést lepší způsob, jak je zvládnout, a například poskytnout poradenství.
Křesťanský přínos nesmí být charakterizován hledáním nepřátel nebo obětních beránků, ale nabídkou lepšího příběhu, lepšího způsobu a lepší alternativy. Církev může odhalit nesprávné premisy základního populismu při rozdělování lidí na nás a na ně. Křesťanský postoj je být tu pro druhé, a ne proti druhým.
Výzvou pro církev je zdůraznit, že křesťanské hodnoty nejsou pouze hodnotami ochrany života a rodiny, ale zahrnují i protikorupční opatření, pravdu, spravedlnost atd. Popsat pouze část z toho (jak to dělají populisté a extremisté) není celé evangelium a už vůbec ne celé poselství, které má církev ve světě šířit. Církev je povolána nakreslit celý a komplexní obraz reality a nedovolit nikomu, a v tomto případě populistům, vzít jen několik kousků, uspořádat je v jiném kontextu a zneužít je k politickým cílům, které rozdělují společnost.
Konečně, lidé, kteří inklinují k populismu, často hledají silného charismatického vůdce – mesiáše, se kterým se mohou ztotožnit. Poselství církve by mělo stát na skutečnosti, že křesťané důvěřují především Bohu a neočekávají spasitele, protože ten už přišel.
Článek je úryvkem z knihy Is God A Populist?, kapitola: Slovakia At A Crossroads
Celá kapitola v anglickém jazyce je k dispozici zde:
Kniha je volně dostupná online.
Podobný článek na idea-list.sk: Je Bůh populista? (Recenze knihy)
Autor: Ondrej Kolárovský
Zdroj: Idea-List