Postní dobou započala příprava na nadcházející slavnost Velikonoc. A tak znovu čelíme otázce smyslu a významu půstu. Jelikož je postní úsilí v různých formách součástí veškerých světových náboženstvích, má jistě účel a určitý záměr – ale jaký?
Půst je v první řadě místem očištění. Ať už si odříkáme jídlo, odpočinkové aktivity anebo určité skutky, o něco se dobrovolně ochuzujeme. Očištění je přece jen základním cílem i prosté diety, rozšířené slovní spojení půst újmy je tedy dosti výstižné. Tím, že přicházíme o obvyklé množství sladkostí či času před televizní obrazovkou, cosi ztrácíme. Tuto ztrátu můžeme nazvat jistou formou utrpení.
Během praktiky postu můžeme pociťovat také osamocení, když se například zřekneme večerní zábavy s přáteli. Ruský spisovatel a filozof Dostojevskij říká, že utrpení nás očistí. Židovský teolog Martin Buber se k němu přidává s prohlášením, že samota je místem očištění. Oba myslitelé naznačují, že nejde pouze o tělo, nýbrž že se utrpení i samota dotýkají samé podstaty bytí. Zdrženlivost očišťuje naše tělo, mysl, ducha i duši.
Nejde pouze o tělo, i když to je obvykle odříkáním pokrmů zasaženo jako první. Určité formy samoty a utrpení nejsou samoúčelné. Půst neslouží k tomu, aby vyvolal bolest nebo pocit osamocení. Naopak. Pomocí těchto emocí máme šanci dostat se blíž k Bohu. Postní snažení nemá být druhem sebemrskačství. Jeho smyslem je překročit sebe sama a plně, bytostně si uvědomit přítomnost Stvořitele.
Často nám připadá, že půst je cosi negativního, nepříjemného, jakési nutné sebezapření, jež musíme přečkat a přetrpět. To je však hluboký omyl. Skrytou komnatou půstu totiž je, že nestojí v protikladu k hodové či pouťové hojné oslavě. Je jen jiným typem slavnosti, nikoli dnem smutku a bolu. Popeleční středa i Velký pátek jsou dny radostnými. Obnažují sice v prvním případě pomíjivost člověka, v druhém případě Ježíšova muka a smrt, avšak především jsou připomínkou Boží lásky.
Půst především zbavuje všednosti. Díky odříkání, ať už má jakoukoli podobu, můžeme vidět realitu novýma očima. Poodhalit závoj obyčejnosti, běžnosti a monotónnosti. Vystoupit ze shonu a nestíhání každodenního života. Podobně jako J. R. R. Tolkien, autor Pána prstenů, popisuje účinky fantastické literatury, můžeme i my uvažovat o postním snažení.
Půst je bytostně spojen se skutečností, třebaže ji přesahuje. Skrze poctivé postní úsilí se můžeme osvobodit z otrocké závislosti na realitě – přestože v realitě zůstaneme. Tím krokem se staneme skutečnějšími a živějšími. Prostřednictvím postu neutíkáme mimo skutečnost, kamsi do bezpečí „řízené“ samoty, naopak jsme uschopněni k tomu rozšířit a prohloubit vlastní vnímání reality.
Touto obnovou může dojít ke skutečné, radikální a bytostné proměně nás samých, a tudíž i našeho posuzování okolí. Řeč je o oné slavné metanoia, slova pocházejícího z řečtiny, jež doslova znamená posun mysli čili fundamentální, základní proměnu.
Analogicky jako půst může působit hudba, poutavý příběh, příroda… Obnovuje v nás úžas z nesamozřejmosti lidského bytí a existence celého vesmíru. Skrze půst si můžeme uvědomit, že nic z toho, co máme, není samozřejmostí. Důležitou funkcí postu je probuzení vděčnosti za vše, co funguje a dělá nás radostnými.
Nepostěme se pouze na Popeleční středu a Velký pátek. Tyto dva dny, přes svůj hluboký význam, jsou především jakýmsi pobídnutím, vodítkem. Pokusme se vyhradit si v roce dny, jež věnujeme postu, ať už mu dáme jakoukoli podobu. Jistě budeme proměněni.
Foto: unsplash/samuel-martins
