Hříšný tanec. Tahle holka by stála za hřích. Zakázané ovoce, které nejvíc chutná. Všechna tato vyjádření se točí kolem zastaralého a podivně znějícího slova hřích. Slova, kterému už málokdo z nás rozumí. A přitom se jedná o klíčový termín křesťanské spirituality, jež stojí v samém základu naší evropské společnosti.
Středověká definice
Asi nejlepší vysvětlení jsem četl na jednom irském jezuitském webu: Hřích zahrnuje celou paletu myšlenek, snů a přání, které nám brání stát se opravdovým člověkem. Zakladatel tohoto u nás (žel) kontroverzně vnímaného řádu Ignác z Loyoly je pak nazýval jako „neuspořádané náklonnosti“. Touhy, které se vymykají řádu.
Rozumná touha vydělat si peníze se stává hrabivostí. Touha po lásce se stává nezvládaným chtíčem. Neuspořádané náklonnosti jsou priority, které sešly z cesty.
Jak dělat to, co skutečně chci
Úsilí o duchovní zralost znamená podle Ignáce úsilí o zbavování se těchto neuspořádaných náklonností. Teprve, když se osvobodíme od tlaku názorů jiných a od svých slepých skvrn, se můžeme vážně zeptat: Co doopravdy chci?
Je to zajímavá zkušenost, kolikrát člověk dělá něco, co vlastně ve skutečnosti ani nechce. Nebo je nějakými návyky či stereotypy až příliš ovládán. A to i za situace, která může vést k destrukci toho, na čem nám nejvíc záleží. Takže zbavení se hříchu v tom původním významu znamená získat skutečnou svobodu pro své jednání. A svoboda je v tomto směru tou nejvyšší hodnotou.
Jak z toho ven?
Pokud by někoho zajímal i biblický pohled na celou věc, tak zjišťujeme, že s některými hříchy se potýkáme velmi nesnadně. Že si často nedokážeme sami poradit. A že je tu právě proto pomoc z té Boží strany, která je nám pořád nablízku. Tedy ne Bůh, který nás za hříchy trestá, ale který nás ze hříchů vysvobozuje. Vysvobozuje nás právě k té svobodě, ke které jsme byli původně utvořeni.
Křesťanská teologie pak k tomu přidává termíny jako vyznání hříchů a zejména odpuštění a smíření. Tedy věci, které do dané situace vstupují jako pravý balzám a úleva. Jsme milováni a někomu na nás záleží. I s našimi vzlety a pády.
A tak pokud jsou hříchem destruktivní věci, které vlastně dělat nechceme, je tu navržena cesta ven. Stačí na ni jen správně vykročit.
Autor: Martin Růžička
