Teologická fakulta by i pro církevní představitele měla být místem otevřeného dialogu a konstruktivní výměny názorů. Představení církve by proto měli respektovat akademické svobody. Autoritářské vyžadování poslušnosti k hledání porozumění nepřispěje, naopak schopnost naslouchat a respektovat jeden druhého dlouhodoběji přináší více stability.
Široce mediálně rozvířená kauza ukončení pracovního poměru prof. Tomáše Petráčka odstartovala dne 21. 8., kdy dotyčný informoval na svém facebookovém profilu o obdržení výpovědi z pracovního poměru z důvodu nadbytečnosti. Současně s tímto byl též odvolán z pozice školitele sedmi doktorandů. Profesor Petráček nebyl jediným, kdo obdržel výpověď, rozhodně však byl tím nejznámějším.
V minulosti zazníval opakovaně jeho kritický hlas ohledně poměrů v církvi, byl mimo jiné známý jako kritik poněkud apokalyptického kázání profesora Piťhy a nevyznačoval se ani hlubokým respektem před kardinálem Dukou. Svými výstupy vzbuzoval pozitivní reakce u svých fanoušků, a naopak nenechával chladnými své názorové odpůrce. Ostatně v prostředí české církve nezvyklé na otevřený kriticky laděný dialog k tomu stačilo poměrně málo.
Profesor Petráček je současně respektovaný historik s řadou odborných publikací. Pracovní úvazek na Katologické teologické fakultě (KTF) nebyl jeho jediným vysokoškolským působením. Vyučuje též na Pedagogické fakultě Univerzity Hradec Králové a je vedoucím katedry Kulturních a náboženských studií. Kromě toho působí jako akademický kaplan a farní vikář při kostele Nanebevzetí Panny Marie v Hradci Králové.
Okamžitě po Petráčkově oznámení se objevily titulky o vyhazovu, petice na jeho podporu, petice za odstoupení děkana. Na druhé straně se sešikovali podporovatelé děkana fakulty, profesora Novotného, kteří se radovali z toho, že kontroverzní postava z KTF konečně zmizí.
Sociální sítě milují polemiky, a konflikt se proto okamžitě přenesl do osobní roviny: Petráček versus Novotný. Až později se ozvaly umírněné hlasy, že o Petráčka vlastně vůbec nejde. Jistěže není nic příjemného pro respektovaného odborníka, když se po 18 letech dozví, že je nadbytečný. Petráček ale nebyl na tomto úvazku existenčně závislý.
Petráčkovi kritici vyčítali médiím jednostrannost a zaujetí pro jejich oblíbence, což nebylo fér, protože komunikace ze strany fakulty zpočátku absentovala. Na webových stránkách následně fakulta zveřejnila, že jediným důvodem ukončení pracovního poměru podle § 52 písm. c) zákoníku práce je potřeba vyšší efektivity hospodaření i působení fakulty. Stav úvazků se celkově snižuje o 2,5, z čehož připadá pětina na profesora Petráčka. Činností, jíž se věnoval, se ujmou stávající zaměstnanci. Jiné interpretace důvodů se nezakládají na faktech a nejsou pravdivé.
Příběh výpovědi již však dávno žil vlastním životem a zmiňované prohlášení na tom nic nezměnilo. Vedení fakulty nezvládlo komunikaci předcházející podání výpovědi, navíc se dopustilo faktických chyb. Vysvětlení, že malé úvazky nejsou pro fakultu výhodné, znělo logicky, pochybnosti však vzbuzovala skutečnost, že výpověď se týkala špičkového odborníka, který byl schopen přitahovat zájemce o doktorandské studium. Oprávněně byla proto položena otázka, zda je pro fakultu výhodné zbavit se právě tohoto vyučujícího.
Na fakultě působí odbory, a proto bylo povinností vedení projednat s nimi podání výpovědi. Stačí pouhé projednání, souhlas odborů není zapotřebí. Předsedkyně odborů však uvedla, že zápis z jednání s odbory byl vyhotoven dopředu a ona byla postavena před hotovou věc s tím, že má podepsat zápis. Formálně vzato, k platnosti výpovědi toto nejspíš stačí, ale ruku na srdce, zda je toto ideální způsob, jak řešit citlivé kauzy. Pokud zákon hovoří o projednání, proč předvádět silové řešení na hraně výkladu zákona?
Závažnější okolnost představuje odvolání Petráčka jako školitele doktorandů. Zde totiž vedení KTF skutečně překročilo svoje pravomoci. Podle opatření rektora UK 36/2021 oborová rada jako jediná navrhuje děkanovi jmenování a odvolání školitele, přičemž školitel nemusí být zaměstnancem fakulty. Namísto toho však obdrželi doktorandi profesora Petráčka stejně jako doktorandi profesora Čechury, jemuž v rámci úsporných opatření nebyl prodloužen pracovní poměr, e-mail od proděkana pro vědu, docenta Jakuba Jinka, s oznámením o ukončení spolupráce s dosavadním školitelem. S tím, že buď je povede jiný školitel, anebo mohou studium ukončit.
Oborová rada Církevních a obecných dějin KTF však o tomto informována nebyla, což je porušení Studijního a zkušebního řádu UK. Docent Jinek se pak pokusil svůj postup obhájit v komentáři pro deník Echo 24, kdy poukázal především na osobní vazby doktorandů s profesorem Petráčkem, dvojnásobné překročení délky studia a ekonomickou nevýhodnost těchto doktorandů pro fakultu (údajně jsou pro fakultu neperspektivní). Petráček zdůvodňoval prodloužení délky studia covidovými opatřeními, kdy byl historikům znemožněn přístup do archivů, a též odkazem na zdravotní problémy jednoho z doktorandů.
Je pravdou, že v zápisech ze zasedání Akademického senátu KTF najdeme stížnosti na průměrnou délku doktorandského studia, která je na KTF jednou z nejdelších v rámci univerzity. Je však věcí proděkana pro vědu, aby toto řešil s využitím svých kompetencí, protože je to právě jeho odpovědnost za vědeckou úroveň fakulty. Proti jeho neempatickému vyjádření se ohradili v otevřeném dopise adresovaném rektorce UK zástupci České asociace doktorandek a doktorandů.
V návaznosti na popsané události se s děkanem fakulty osobně sešla rektorka UK prof. Milena Králíčková. Požádala o vysvětlení a vyjádřila své znepokojení ohledně nesprávného postupu fakulty. Vyzvala děkana, aby do týdne předložil návrh, který povede k uklidnění situace a uspokojivému smírnému řešení. Cílem je vytvoření atmosféry akademické diskuze a podnícení inspirativního prostředí na fakultě. Děkan Novotný se nepochybně ocitl pod velkým tlakem.
Podpora profesora Petráčka zaznívala napříč církví i mimo církevní prostředí. Na jeho obranu se vyslovili nejen ti, kdo s ním obecně názorově souzní, ale i ti, kdo zrovna jeho názory nesdílejí, anebo jsou vůči němu i kritičtí (za všechny zmíním Ondřeje Bratinku a jeho expresivní výrok, že mu Petráček pije krev přímo z aorty). Přesto ale uvedený způsob ukončení pracovního poměru považovali za nespravedlivý a vystupovali na obranu svobody akademického prostředí. Bouřlivý mediální ohlas a kritika ze všech stran se podepsala na zdravotním stavu docenta Novotného, který byl dne 29. 8. z důvodu vyčerpání hospitalizován.
Nakonec se přece jen podařilo shodu nalézt. Na webu KTF se dne 31. 8. 2023 objevila následující zpráva: „Ve čtvrtek 31. srpna se vedení KTF setkalo s rektorkou UK prof. Milenou Králíčkovou. Schůzka přinesla shodu v potřebnosti řešení vzniklé situace s doktorandy prof. Jaroslava Čechury a prof. Tomáše Petráčka. Fakulta chce doktorandům umožnit dokončení studia pod stávajícími školiteli. Aktuálně pro to hledá optimální řešení a usiluje o dohodu s oběma profesory. O konkrétní podobě budoucí spolupráce budeme jednat příští týden.“
Znepokojení rektorky lze pochopit, protože se nejedná pouze o skončení pracovního poměru některých vyučujících, ale je nutné připomenout neblahou předchozí událost, mediálně nepříliš zajímavou, ale o to důležitější pro budoucnost KTF. V červnu 2021 Rada pro vnitřní hodnocení UK požadovala od fakulty předložení kontrolní zprávy. Fakulta však zprávu nepředložila, a Rada proto vydala v září 2022 formou usnesení nápravné opatření s termínem do konce téhož roku.
Garant programu podal v lednu 2023 zprávu o pěti řádcích, kterou Rada vyhodnotila jako nedostačující, a proto rozhodla dne 31. 5. 2023 o omezení studijního programu. Pro fakultu to znamená, že v příštím akademickém roce nemůže přijímat studenty do uvedených studijních programů. Stávající výuku dokončit může. Studijní program Teologické nauky probíhá distanční formou, i z toho důvodu bylo jeho omezení ze strany obhájců vedení fakulty bagatelizováno.
Ostatní studijní obory, kterými jsou Filozofie a etika, Dějiny evropské kultury, Dějiny umění a Teologie, pokračují bez omezení. Bagatelizace však není zcela na místě. Omezení početně navštěvovaného studijního programu bude mít na fakultu ekonomický dopad, navíc i kdyby se KTF z nějakého důvodu rozhodla nadále nezajišťovat studijní program, nepředstavuje omezení akreditace standardní cestu, jak tohoto cíle dosáhnout.
Nedorozumění vzniká též z neporozumění povaze teologických fakult. Patří mezi veřejné vysoké školy, oprávněně jsou proto na ně kladeny stejné požadavky jako na ostatní veřejné školy. Současně ale podléhají i pravomoci církevních představených. Podle § 33 odst. 4 zákona o vysokých školách se vnitřní předpisy teologických fakult předkládají ke schválení akademickému senátu vysoké školy po jejich schválení příslušnou církví nebo náboženskou společností (pokud je povinnost schválení zakotvena ve vnitřních předpisech této církve nebo náboženské společnosti).
Pro KTF tedy konkrétně platí, že Velký kancléř, kterým je arcibiskup pražský, se stará, aby na fakultě byla zachována katolická nauka, mravy, disciplína a ustanovení Apoštolského stolce. Též překládá kandidáta na děkana ke schválení Apoštolskému stolci. Akademičtí pracovníci pak potřebují církevní pověření. KTF proto musí současně vyhovovat nárokům, které jsou kladeny na veřejné vysoké školy, stejně jako i nárokům vyžadovaným od církevní autority.
Z citovaných ustanovení vysokoškolského zákona vyplývá, že stát respektuje autonomii církví ve vztahu k teologickým fakultám. Recipročně lze očekávat, že i pro církevní představitele by měla být fakulta místem, kde se podporuje rozvoj vědeckého bádání, je otevřené dialogu a výměně názorů. Představení církve by proto měli být ve svých projevech zdrženliví a respektovat akademické svobody.
Děkan Novotný se ocitl pod tlakem tehdejšího Velkého kancléře, přesto (jak vyplývá ze zápisu z řádného zasedání AS KTF ze dne 25. 3. 2020) hájil profesora Petráčka a snažil se mírnit emotivní reakce pana kardinála. Je třeba zdůraznit, že v této polemice se nejednalo o žádné věroučné otázky, ale o výklad dějin a kritiků některých postojů církevních představených v současnosti. Konkrétně se jednalo o článek Vábení politických Sirén v katolické církvi a kritika směřovala na církve Visegradské skupiny.
Ve zmiňovaném zápise se můžeme dočíst také tento apel: „Polemika znovu ukázala, jak naléhavě musíme pečovat o co nejvyšší objektivitu a nestrannost poznání i o zdrženlivost ve vyjadřování, resp. jak důležitá je kultura argumentace a komunikace v církvi.“ Právě kultura projevu a zacházení s lidmi, nikoliv konkrétně jen s profesorem Petráčkem, ale především studenty, by měla patřit mezi priority.
Bohužel celý spor nabyl výrazně osobního charakteru a byl prezentován jako boj mezi konzervativci a liberály. Opakovaně se řešilo rozdělení v církvi. Autoritářské vyžadování poslušnosti k hledání porozumění nepřispěje. Schopnost naslouchat, respektovat jeden druhého a nahlížet na sebe jako na údy jednoho těla Kristova stojí hodně námahy, je to pracné, náročné, zabere to strašně moc času, ale dlouhodoběji to přináší více stability než formalizované rozhodnutí od stolu. Naproti tomu silové jednání je sice nejméně pracné, ale také nejméně efektivní.
Seskupení páter Vyklouz bylo šlápnuto na kuří a už hýkají :)…
oprava – kuří oko ..
Podle paragrafu 33, odst. 4 zákona o vysokých školách má být na KFT dodržovaná katolická nauka, mravy, disciplína a ustanovení Apoštolského stolce. Tomáš Petráček může být rád, že kromě propuštění nebyl za podporu manželství pro homosexuály zbavený kněžského svěcení. „Nebudeš obcovat s mužem jako se ženou. Je to ohavnost.“ (Levitikus 18:22)
Tento postoj prof. T. Petráčkovi přisuzují novináři, ale zatím jsem nenarazil na žádné jeho vyjádření, naznačující, že podporuje “manželství pro všechny”. Jeho vyjádření, pokud to mohu posoudit, jsou v tomto ohledu vždy slučitelná s učením Apoštolského stolce a papeže Františka. Naposlouchal jsem v krátké době několik dostupných přednášek a přečetl nějaké jeho články a snažil se v tomto ohledu najít něco proti evangeliu a nenašel.
V první řadě je potřeba si uvědomit že církev není demokracie církev je založena na hierarchické posloupnosti a poslušnosti. Rozdíl mezi politikem a církevním představitelem je ten.že politik říká co lidé chtějí slyšet a církev říká co lidé musí slyšet ať je to vhod či nevhod. Až bude církev říkat co lidé a společnost slyšet chtějí.bude to falešná církev.
Církev je především autoritářská, zkostnatělá a dogmatická sekta vystavěná na strachu, zoufalství a lživých příslibech, hromadící majetek. A jako k takové by k ní mělo být přistupováno – jako k šarlatánské firmě.
Církev stojí a padá na poslušnosti indoktrinovaných ovcí, která je udržovaná vyvoláváním strachu, pochybností a pocitů viny, čili tento business by se bez psychomanipulace již dávno zhroutil. Církev, která lže, krade a staví na lživých lidských učeních je zcela určitě falešná.
Nejde jen o fiasko KTF, o odstraňování katolických elit z míst, kde mohou předávat své dary a vzdělání druhým.
Jde i o fiasko katolické církve, která věří proruským populistům, nechrání oběti, ale agresory.
Jak mohou být někteří představitelé církve tak omezení v rozlišování dobra a zla, pravdy a lži v naprosto zásadních otázkách jako je genocida na Ukrajině? Jak mohou řešit své genderové teorie a nepomáhat obětem násilí a zneužívání? Jak mohou podporovat extremistickou organizaci “alianci pro rodinu”, aby manipulovala s vládou? Jak mohou napomínat věřící i společnost ohledně mravnosti, když sami nemluví pravdu ohledně propouštění skutečných elit církve z univerzity? Jak je možné, že pro ně otázka mravného jednání souvisí pouze se sexuální oblastí a ne s pravdou a lží, s násilím a vražděním lidí? Ať už zruší celibát, způsobil, že se biskupové nezabývají ničím jiným než sexualitou, musejí na ni stále myslet.
Vy by jste asi potřebovala dobrého psychologa kde jste přišla na to že církev je proruská já naopak vidím že je příliš jednostranná a vše hází jen na Rusko já naopak vidím problémy i na straně druhé. A jestli je pro vás aliance pro rodinu extremistická tak nechápu jak můžete podporovat vraždění dětí.
Církev se vyjadřuje velmi mírně k ruské agresi, a nejeden její představitel zlehčuje situaci Ukrajinců – naposledy třeba vyžraný pokrytec Duka, který se neštítí do huby si brát děti, přitom zneužívání dětí tutlal a zlehčoval. Kde vidíte problém na straně napadeného státu? Alipro jednoznačně je extremistickou organizací, motivy jsou skrytě náboženské, cílem je teokratická diktatura po vzoru Polska. Již delší dobou očerňují a znevažují, ba mnohdy téměř démonizují LGBTIAQ lidi, děti, páry a rodiny, vysmívají se jejich problémům, chtějí zústavnit, aby se jednalo o občany a rodiny druhé a podřadné kategorie – a veškerá aktivita Alipro je založena na anti-LGBTIAQ propagandě, aniž by jakékoliv reálné rodině ve skutečnosti jakkoliv pomohli.
Potraty mejsou tématem Alipro, ale embryo není dítě, je to neosobní vegetativní struktura bez schopnosti cítit, čili potraty jsou v těchto případech zcela v pořádku, ale ani podle Bible se nejedná o vážný zločin.
Z čeho tak naivně usuzujete? Ruské vraždění lidí, včetně dětí církev jednoznačně neodsuzuje, ani v přímluvách neslýcháme jednoznačné prosby za odchod ruských vojáků z cizí země ani za zlepšení ochrany dětí před zneužíváním, nebo před domácím násilím. Narozené děti copak nejsou děti a Rusové je mohou znásilňovat, krást i vraždit? Církvi, natož pak a “alianci pro rodinu” to zřejmě nevadí, nemluví o tom, neslyším to ani v přímluvách. Duka dokonce omlouval ruské vojáky.