Současná média patří k nejdůležitějším prostředím, skrze něž se šíří nové myšlenky a trendy. Influenceři, tedy vlivní tvůrci obsahu na sociálních sítích, mohou mít v českém kontextu stovky tisíc sledujících a svým veřejným působením se úspěšně živit. Někteří z nich veřejně prezentují i svou spiritualitu – a stávají se tak významným faktorem v jejím šíření. Českou spirituální influencerkou je například Kamu.
Dokonce i tradiční náboženství se dnes musejí vyrovnávat s realitou internetu a sociálních sítí, které zásadně mění pravidla hry. Dříve se duchovní život odehrával především na rovině osobní praxe, komunitních setkání, pravidelných svátků. To vše se začalo s nástupem postmodernity rozpadat, dosavadní pevné společenské vazby se rozvolnily a některé začaly dokonce zanikat.
Nástup postmoderny či „tekuté modernity“, jak jí říkával význačný polský sociolog Zygmunt Bauman, vytáhl člověka ze spleti fixních společenských vztahů a společenství a vrhl ho do nekonečně proměnlivého světa individuálního sebeurčení. Ano, to nás na jednu stranu osvobodilo. Na druhou stranu nás to však vystavilo prázdnotě, samotě a pracovnímu prostředí s jeho absolutistickými nároky.
Koncem 80. let vstoupil do této situace internet jako virtuální přístav. Původně vypadal spíše jako gigantická virtuální knihovna; postupně se však proměnil v prostor k setkávání, diskusím, udržování starých kontaktů a tvorbě nových. Zvláště po přelomu tisíciletí pak tento proces zesílily sociální sítě, jež se staly základním kamenem všednodenní reality většiny z nás. Vyprazdňující se osamělost offline světa dostala svůj protipól v online komunitách.
Tento proces zasáhl společnost prakticky v celém jejím rozsahu a odborníci si toho nemohli nepovšimnout. Prvotní analýzy kyberprostoru se vesměs potácely mezi extrémními póly – buď příchod internetu oslavovaly jako spásnou událost, nebo se ho hrozily jako děsivé formy konce dějin spějící k zániku skutečných lidských vztahů. Nová média však nepřinesla ani epochální vysvobození, ani prokletí – jen nové možnosti a výzvy, jimž musela čelit celá společnost.
Rozvoj online světa vedl k převratným změnám i na rovině spirituality a vytvořil fenomén, jemuž Heidi Campbellová říká „síťová náboženství“. Ty se vyznačují vícerozměrnou realitou přetékající z fyzického světa do kyberprostoru a hybridními komunitami, které ji obývají a které se zde věnují hybridní rituální praxi. K tomu se připojuje příběhové pojetí lidské identity a především zásadní krize autorit.
Tento poslední bod pak není žádnou výsadou internetu, ale týká se každého nového média. To s sebou totiž vždycky nese zpochybňování, přetváření a kreativní interpretaci stávajících společenských realit. Podobně subversivní důsledky měl například vznik knihtisku, který znamenal mimo jiné konec monopolu kněžstva na výklad Bible. Později podobně fungovaly noviny – vzpomeňme jen, jak ostré konflikty vznikaly mezi dobovými představiteli politické moci a odbojnými novináři. Ještě později si přišel na své rozhlas nebo televize – a dnes internet.
Pro stará tradiční náboženství to znamená, že musí nové prostředí poznávat, učit se s ním pracovat a vyrovnávat se s kritickými hlasy, které nové médium nese. Naopak náboženství nová, pro které jsou nová média přirozeným prostředním, mají velkou výhodu. Jejich dynamická, dosud živě proměnlivá povaha totiž favorizuje především charismatickou autoritu, pro niž představuje internet skvělé životní prostředí. Fenomén duchovních influencerů tak je vynikajícím příkladem vzniku zcela nové podoby veřejných osobností, kteří mohou mít stejnou nebo dokonce i větší váhu než klasické formy tradiční autority.
Příběh Kamu: z kuchařské celebrity spirituální influencerkou
Kamila „Kamu“ Chadimová (roz. Rundusová) je zajímavým příkladem toho, jak mohou takové internetové spirituální osobnosti vypadat. Proslavila se především dvěma kuchařskými reality show vysílanými Českou televizí, Kamu ve Vietnamu (2015) a Kamu v Mexiku (2018). Na jejich základě pak vydala dvě populární kuchařské knihy. Základem Kamuina trvalého veřejného působení však je především instagramový účet, který má v současné chvíli přes tři sta tisíc sledujících.
Za význačný mezník v Kamuině spirituální kariéře lze považovat dvě věci. Za prvé je to výrazné zhubnutí, které jí umožnilo využívat stereotypní instagramovou vizualitu charakteristickou pro ženské uživatelky a které přineslo na její účet množství wellness obsahu spojeného se zdravou výživou, cvičením atd. Za druhé to byl obrat k environmentální šetrnosti a vegetariánství, který jednak poznamenal podobu jejích receptů a jednak v příspěvcích otevřel prostor souvisejícím tématům.
Už zde byly patrné vlivy jistých rozměrů alternativní spirituality spojených jak s wellness, tak s environmentálním aktivismem – obojí je konečně její důležitou součástí. Celá věc nabyla zásadnějšího rozměru ve chvíli, kdy Kamu diagnostikovali syndrom PCOS a influencerka začala hledat cesty k fyzickému i psychickému uzdravení. Dá se říci, že je nalezla především ve sférách alternativní medicíny, zvláště v metodě Wima Hofa.
Finální dovršení konverze Kamu k alternativní spiritualitě pak zřejmě představoval pobyt v americké Sedoně, která patří k nejvýznamnějším centrům alternativní spirituality na celém světě a svou popularitou se vyrovná i slavným komunitám ve Findhornu nebo Glastonbury. Vlivem pandemie tam Kamu a její partner zůstali mnohem delší čas, než původně zamýšleli, a místo na ně nesmírně silně zapůsobilo. K tomu se zřejmě přidalo i osobní přátelství s Aubreym Marcusem a jeho ženou Vianou, dvojicí, která patří mezi drobné americké spirituální celebrity spojující duchovní témata s wellness kulturou.
Výsledkem všech těchto vlivů byl výrazný nárůst spirituálního obsahu na Kamuině instagramu, který vyvolal mnohé kontroverzní reakce mezi jejími původními fanoušky zaměřenými na vaření a stravování. Korunou tohoto vývoje se pak stal vznik rozsáhlé knihy Jak si uvařit svůj vlastní Vesmír (2022), již Kamu sepsala spolu se svým partnerem Robertem „Robím“ Chadimem a s dalšími spoluautory.
Právě Vesmír ukazuje obrázek Kamuina duchovního života nejlépe – a může sloužit nejen jako svědectví o postupné spiritualizaci jejího veřejného působení, ale i jako výmluvná mapa nejvýznamnějších doktrinálních rysů současné alternativní spirituality vůbec. O mnohém vypovídá i to, že ke knize vznikly speciální výkladové karty.
Doktrína alternativní spirituality na jednom talíři
Jak si uvařit svůj vlastní Vesmír je v mnoha ohledech krásným příkladem toho, jak fungují „síťová náboženství“, o kterých mluví Campbellová. Zvlášť patrný je z něj od počátku rozměr příběhově pojaté identity, který v něčem připomíná svědectví o konverzi typická pro protestantské formy křesťanství. Je totiž provázen životním příběhem Kamu (a částečně i jejího partnera), jímž celá kniha začíná a následně se jí vine jako určitá forma rámcové novely.
Příchod spirituality do Kamuina života je prezentován jako vysvobození ze zajetí bolestných důsledků nelehkého dětství, poruchy příjmu potravy, dysfunkčních milostných vztahů a všeobecného přetížení a přepracování, o němž Kamu vypráví s pozoruhodnou dávkou otevřenosti. K tomu se přidávají pasáže psané jejím partnerem, které nasvěcují zvláště poslední dobu a léta jejich vztahu z komplementární perspektivy.
Z textu je navíc cítit i úzké propojení se sociálními sítěmi a internetem obecně. Nejenže se projevuje v Kamuině příběhu, který je konečně sociálními sítěmi výrazně formován, ale jednotlivé kapitoly obsahují například odkazy pro aplikaci Spotify, na nichž se nachází hudba speciálně vybraná k dané pasáži. Obojí ilustruje Campbellové koncept síťových náboženství v jejich rozměru mnohorozměrné reality a hybridních komunit.
Nezapomínejme ostatně, že Vesmír nebyl distribuován běžnou cestou, v knihkupectví se neobjevil a prodával se exkluzivně přes Kamuiny webové stránky, stejně jako jakýkoli jiný značkový produkt internetových influencerů. A zatímco rozměr konvergentní (offline i online) praxe kniha příliš netematizuje, je celá osobnost Kamu výtečným příkladem krize autority spojené se síťovými náboženstvími.
Svým duchovním působením se Kamu jakožto celebrita zařadila mezi nejvlivnější osobnosti alternativní spirituality českého veřejného prostoru – lze bez přehánění říci, že má daleko větší dosah a vliv než většina spirituálních guru (snad s výjimkou jiných celebrit, např. Jaroslav Dušek). Co víc, tento vliv se neomezuje pouze na ty, kteří na její stránky přicestovali právě díky svému zájmu o spiritualitu, ale zasahuje i zájemkyně o vaření, které přicházejí kvůli zcela jiným tématům.
Z obsahového hlediska má pak Vesmír tři základní témata, které se vinou celou knihou jako červená nit. Za prvé je tu klasická spirituální rovina, v jejímž rámci jednoznačně dominuje téma energie a práce s ní; doplňkově se objevuje i spirituální holismus a idea, že každý člověk je tvůrcem své vlastní reality a že naše myšlení ovlivňuje, co a jak se nám v životě přihodí. Na této rovině je pak zvláště hodno pozornosti to, že Kamu identifikuje jako svého klíčového gurua Ram Dasse, význačnou postavu alternativní spirituality úzce spjatou s psychedelickou revolucí.
Druhou tematickou rovinou je psychologie, snad přesněji průsečík spirituality a poppsychologie, kde jednoznačně vévodí téma ega a napětí, v jakém se k němu nachází naše vyšší já. Jsou tu však i témata spojená se spirituální praxí, zejména různé podoby meditace a zvláště mindfullness. Třetí rovinou je pak již zmíněná rovina spirituálního wellness, kam spadá nejen téma otužování, ale i detoxu, čištění, pohybu nebo zdravého stravování.
Přestože Kamu byla v minulosti kritizována za doporučování nebezpečných praktik a za tematizaci konspiracismu, který se občas mihl jejím profilem, kniha sama si dává veliký pozor, aby kontroverzní témata nechala stranou. U potenciálně rizikových věcí, jako detox, půsty nebo otužování, navíc čtenáře varuje před potenciálními následky a zdůrazňuje, že žádnou z těchto praktik nedoporučuje, jen popisuje, co autorům osobně pomohlo.
Z okraje společnosti do centra pozornosti
Alternativní spiritualita byla u nás po desítky let vnímána pouze jako okrajová záležitost, jíž není třeba se příliš zabývat. Platilo to i v akademickém diskursu, natož v tom veřejném. Fenomén však postupně narůstal na významu, až se počet jeho příznivců dostal na desítky procent populace. Tím se alternativní spiritualita naprosto bez diskuse stala majoritním náboženstvím české společnosti.
Za této situace není pravděpodobné, že ji veřejnost bude moci dál bagatelizovat podobným způsobem, jako to činila doteď. Vlivné internetové osobnosti a charismatické autority, které ji entuziasticky šíří, už skutečně ignorovat nelze. Takzvaně ateistické Česko tak čeká dříve nebo později zajímavý pohled do vlastní tváře – a těžko se to obejde bez prvotní paniky a poplašného bubnování.
Právě Kamu ukazuje, jak kontroverzně může být spiritualita vnímána. Na jedné straně tu jsou skeptická hnutí, která tematizují především nebezpečné nebo podvodné praktiky, jež ale nejsou výsadou alternativní spirituality, vyskytují se totiž v každém náboženství (např. falešné relikvie křesťanského středověku). Na druhé straně se pak objevují různá hnutí v rámci občanské společnosti, jež chápou spiritualitu jako pouhé cynické tahání peněz z kapes lehkověrných lidí.
Fenomén Kamu zasáhly obě tyto roviny kritiky. První z nich jsme viděli v opatrné snaze autorů knihy nedoporučovat žádnou kontroverzní formu léčby nebo půstu. Druhou představuje například sdružení Lovci Klamu, které se zaměřuje na kritiku spirituality jako v podstatě nekalé obchodní praktiky.
Přestože prvotní panika je zřejmě neodvratná, má smysl říci, že alternativní spiritualita nikam nezmizí. Naopak, je dosti pravděpodobné, že dále poroste a její vliv ve veřejném prostoru bude stále větší a větší. Příklad Kamu jen výmluvně ukazuje, jak takové šíření může vypadat a jakých podob mohou nabývat jeho hlavní protagonisté.
Autorka je religionistka, působí na katedře religionistiky Husitské teologické fakulty. Dříve se soustředila zvláště na náboženství Mayů a staré Mezoameriky obecně, v současné době se však věnuje převážně alternativní spiritualitě současnosti.
Autorka: Zuzana Marie Kostićová
Zdroj: Dingir, Číslo 4/2022 - redakčně upraveno