Přiznám se vám, že já osobně v životě nepotřebuji jistoty. Mám rád změny. Mám rád dynamiku, pohyb, když se něco děje. Nevadilo by mi žít kočovným životem a nebýt na jednom místě. Miluji cestování. Přece jen jsou ale věci, kde mám rád určitou stálost. Když onemocním nebo onemocní někdo jiný, není mi to příjemné. V takové situaci preferuji stálost. Rovněž si neumím představit, že by se mi rozpadla rodina, manželství.
Každý člověk má nějaké rituály. Zvyky. Ranní káva, odpolední siesta, večerní film nebo seriál, procházka. Všechny tyto věci dávají našemu životu nějakou strukturu, nějaký řád. Máme nějaké stále body v našem dni, týdnu, měsíci, roku … nedělní návštěva bohoslužby může být jedním z těchto dobrých rituálů, pevných bodů. Rovněž svátky, narozeniny. V životě potřebujeme pevné body, které nám dávají určitou jistotu, na co se můžeme spolehnout.
Problémem dnešní doby je, že jistot a pevných bodů je čím dál tím méně. Ekonomika se mění, technologie přinášejí změnu, pracovní místa se přesouvají, lidé se stěhují, cizinců přibývá. Do toho nové hrozby jako ekologické katastrofy, války, terorismus, pandemie …. Kde hledat jistotu? Na čem stavíme svůj život?
Ježíš v jednom ze svých podobenství přirovnává život ke stavbě a člověka k staviteli. Asi jste už to podobenství slyšeli mnohokrát. Byli dva stavitelé. Jeden postavil svůj dům na skále a druhý na písku. Přišli přívaly vody, zvedá se vichřice, dům na skále vydržel, dům na písku ne.
Poměrně jednoznačná symbolika, řeknete si. Máme svůj život stavět na Kristu a tehdy vše, co v životě přijde, každá zkouška, tak věřící ustojí. Je to ale pravda? Funguje takto život? Je to takhle jednoduché? Víte, když si myslíme, že známe dobře Bibli, hrozí nám jedno velké nebezpečí. Nebezpečí duchovní pýchy. Však já ten příběh znám, vím jak to je. To už jsem slyšel stokrát. Problém takového přístupu je, že mě Bible už nemůže oslovit, překvapit. Nemůže mě zasáhnout. Pojďme se však otevřít Božímu Duchu a odhoďme naše předporozumění a podívejme se na toto podobenství s otevřenou myslí a otevřeným srdcem. Takto bychom měli přistupovat vždy k Písmu. Prosit Boha, ať přes daný text promluví do mého života.
Pojďme se nejdříve zastavit nad tím, do jaké míry toto podobenství odpovídá realitě našeho života. Přicházejí zkoušky v životě. Bouře, vichřice. Ježíš v podobenství říká, že až když přijdou různé zkoušky na člověka, až tehdy se skutečně zjeví pravé základy stavby. Zkoušky odhalují skutečnou pravdu o nás a někdy bourají naše nesprávné hodnocení o druhých.
Film Mlčení režiséra Martina Scorsese je příběhem pronásledování křesťanů v Japonsku v 17. století. Do Japonska přichází portugalský kněz Rodriguez, který má najít svého učitele, který prý ztratil víru. Rodriguez přichází s jasným názorem. Správný křesťan musí přijmout mučení a nikdy nesmí zapřít Krista. Ale když se i on setká na vlastní kůži se zajetím a mučením a jeho víra prochází krizí. Pronásledování odhaluje skutečnou podstatu o tom, na čem je založena jeho víra. Zjišťuje, že není založena na důvěře v Boha, ale na vlastní síle a vlastní spravedlnosti. Toto vše se pod tíhou okolností hroutí. Jako dům z písku.
Ježíšovo podobenství o dvou stavitelích říká, že zkoušky odhalují podstatu naší víry. A také to, že máme být opatrní v posuzování druhých. Když sami neprocházíme krizí v manželství, nikdy nemůžeme zcela porozumět dvěma lidem, kteří se rozvedli. Když se však s krizí setkáme i my, najednou změníme pohled. Osobní zkušenost mění pohled. Pokud nemáme v rodině člověka, který prochází krizí vlastní identity a který má například jinou sexuální orientaci, nikdy nepochopíme, jak těžce je zkoušena víra takového člověka.
Zkoušky jsou lakmusovým papírkem naší víry. Odhalují křehkost naší víry a bortí falešné předpoklady. Tím se dostáváme k jednomu zásadnímu odhalení tohoto podobenství. Ano i naše stavba může být postavena na písku. Ne jejich, ty, kteří nevěří v Boha, ale naše stavba může mít špatné základy. I naše víra může stát na nesprávném porozumění, jaký je Bůh.
I my se můžeme bít v prsa, že já bych ho nikdy nezradil, já bych obstál, kdyby se mi stalo to a ono, ale když tato vichřice přijde i na nás … Jakub říká, že se máme těšit z rozličných zkoušek, neboť v nich se může osvědčit naše víra. Petr zase hovoří o čištění zlata. My tomu dnes říkáme křest ohněm. Když se tepelně čistí zlato, tak všechny nánosy z něj jdou pryč a zůstává pouze ryzí zlato. Je ho mnohem méně, je menší ale ryzí. Tak je to i z naší vírou, která prochází zkouškami.
Podobenství nás varuje, že to, co nás definuje, kdo skutečně jsme, tak zůstává skryté. Pokud nám záleží na tom, jak nás vidí druzí lidé, jak vypadá náš život zvenčí, tak se míjíme cíle. To, na čem skutečně záleží, to je skryté pod povrchem. To nikdo nevidí. Tak jako základy stavby nikdo nevidí, pouze stavitel ví, na čem je stavba postavena. Jediné, v čem se liší obě stavby, jsou základy.
Podobenství nás varuje, že to, co nás definuje, kdo skutečně jsme, tak zůstává skryté. Pokud nám záleží na tom, jak nás vidí druzí lidé, jak vypadá náš život zvenčí, tak se míjíme cíle. To, na čem skutečně záleží, to je skryté pod povrchem. To nikdo nevidí. Tak jako základy stavby nikdo nevidí, pouze stavitel ví, na čem je stavba postavena. Jediné, v čem se liší obě stavby, jsou základy. Stavby se neliší navenek, jedna není krásnější než druhá. Obě dvě mohou být křesťané, kteří chodí do kostela, čtou si Bibli, poslouchají křesťanské písně. Neliší se ani v to, že jedna by byla pod větším tlakem než druhá. Na obě přicházejí pohromy. Jediné, v čem se liší, jsou základy. Skála nebo písek.
Zatím jsme si však stále ještě neodpověděli na otázku. Co je onou skálou? Co jsou ty správné základy? Ježíš? Boží slovo? Víra v Boha? Podívejme se, co říká samotné podobenství.
“Každý, kdo slyší tato má slova a plní jejich …” Skala nepředstavuje Boha, nebo správnou doktrínu, skála představuje správný životní základ, kterého se nám dostává přes poslechu a uskutečňování Ježíšových slov. Člověk, který buduje svůj život na skále je člověk, který bere Ježíšova slova vážně a podle toho se také v životě zpráva, ne ten, kdo chodí v neděli na bohoslužby, nebo má správně teologické názory.
Člověk, který buduje svůj život na skále, nemá obavy z budoucnosti. Nebojí se toho, zda bude Slovensko méně křesťanská země, zda budou přijaty takové nebo onaké zákony. Jeho jistotou je, že nic ho nemůže odloučit od Kristovy lásky a proto touží žít s Ním, poslouchat Jej a uskutečňovat Jeho vůli.
Jeden z těch bodů mluvil o poslušného životě:
“Jak můžeme vědět, že ho známe? Podle toho, zda dodržujeme jeho přikázání. Kdo říká: „Znám ho,“ a přitom se nechová podle jeho přikázání, ten je lhář a není v něm pravda. Kdo ale zachovává jeho slovo, v tom se láska k Bohu opravdu naplnila. Podle toho se pozná, zda jsme v něm. Kdo říká, že v něm zůstává, musí žít, jako žil on.” První Janův 2: 3-6
Na čem mi záleží víc?
- Na tom, jak vypadá můj život navenek? Jak vypadá moje stavba? Nebo na tom, jaké má základy, které jsou skryté?
- Na tom, mít správné křesťanské názory nebo na tom, abych poslouchal Ježíšova slova a uskutečňoval jejich ve svém životě?
Jak stavím ke zkouškám u sebe a u druhých?
- Mluvím o druhých, že selhali, když přestali chodit do církve, nebo se rozvedli nebo jsou zadluženi? Nebo se snažím pochopit, že víra každého člověka prochází vývojem, pochybnostmi, někdy i krizemi, které odhalují, na jakých základech je postavena?
Autor: David Kostlán
Zdroj: Autentickaviera.sk