V minulém článku jsme nakousli pět různých výzev či tipů, které měly za cíl nám pomoci oživit naše duchovní prožívání a rozvinout náš duchovní temperament. Pojďme se nyní podívat na dalších pět výzev, pět tipů, jak si zpříjemnit základní stavební kameny spirituality křesťana. Totiž rozjímání, čtení Bible a modlitbu.
Výzva č. 6
Při četbě Bible využíváme svůj zrak – v této výzvě jej zkusme na jednu hodinu čistého času vyřadit. Ale ještě předtím, než si nastavíme náš časovač na 1 hodinu, si přečtěme příběh o uzdravení slepého Bartimea, jak nám jej popisuje evangelista Marek ve své 10. kapitole (Mk 10,46–52). Zkusme si nejprve v hrubých rysech zapamatovat, odkud kam příběh směřuje. Pak se zaměřme na detaily.
Takto vyzbrojeni se jej následně, již se zavázanýma očima, pokusme domyslet – co předcházelo danému příběhu (Jak Bartimeus oslepl? Jak začal jeho den?), jak pravděpodobně probíhal (Jak se konkrétně dostal Bartimeus k Ježíši? Jaké pocity a myšlenky se mu honily v jednotlivých stádiích příběhu hlavou?) a co následovalo po něm (Jak u Bartimea pokračoval zbytek dne? Jak si následně zařídil život?). Pak se zkusme zamyslet nad celkovým zážitkem hodinové slepoty, zda by nám mohl být k užitku (tzv. terapie tmou začíná mít svůj efekt až po třech dnech).
Výzva č. 7
V každé církevní denominaci jsou talentovaní malíři, kteří se snaží zachytit biblické motivy. Jejich obrazy se dají využít k menšímu zamyšlení nad jednotlivými biblickými příběhy, což je může pomoct nasvítit z jiného úhlu pohledu, než na jaký jsme byli dosud zvyklí. Díky tomu nám může dojít něco, co by nám s naší fantazií, která se dostala již do vyjetých kolejí, vůbec nedošlo.
Mým oblíbeným autorem je Nathan Greene a jeho obraz TheLambofGod (Boží ovečka). Uvažování nad tímto obrazem doporučuji orámovat modlitbou a těsně před ním zařadit přečtení dvou textů o Bohu–pastýři: Ž 23 („Hospodin je můj pastýř...“) a J 10,1–18 („Já jsem dobrý pastýř...“).
Výzva č. 8
V knize Žalmy (či spíše v pěti knihách, které tuto knihu tvoří) máme žalmy různého druhu od různých autorů. Jedná se o mojžíšovskou kompozici (Ž 90–92), malý halel (Ž 113–118), poutní písně (Ž 120–134) a další. Jejich cílem je formovat spiritualitu – duchovnost. Žalmista se zpravidla obrací na Boha, postěžuje si, o něco poprosí, případně s ním bojuje – v rámci tohoto procesu se však něco s jeho pojetím začíná dít a postupně dochází k přenastavení vnímání a pohledu na svět, tedy na Boha, druhé i sebe sama.
A teď v čem spočívá výzva? Pokusme se napsat vlastní žalm. Může být dlouhý jako Ž 119, krátký jako Ž 117 anebo něco mezi tím. Jde však především o to pokusit se zachytit vlastní boj, který prožíváme, či zkušenost s nějakým ponaučením na konci. Snažme se jej psát tak, jako by si jej v budoucnu měl přečíst někdo jiný a jako by měl být tímto naším žalmem následně formován ve své spiritualitě.
Po sepsání žalmu si zkusme zodpovědět následující dvě otázky: (1) Byli bychom ochotni vpustit svůj žalm mezi lidi? Ať už ano, či ne, zamysleme se nad důvody. (2) Jaký vliv na nás měl proces tvorby žalmu? V jaké části jsme měli chuť to vzdát a kde jsme se do psaní naopak zcela ponořili?
Výzva č. 9
Jeden z vysoce efektivních terapeutických prostředků je „vypsat se“ z toho, co držíme ve své hlavě. V rámci spirituálních výzev by bylo užitečné zkusit vypsat se ze dvou oblastí: (1) z toho, za co jsme Bohu vděční, (2) a z toho, co v nás budí byť jen minimální stres. Toto vypsání není dobré dělat na jeden zátah, ale je moudřejší se k němu vracet, třeba na tři– i vícekrát. Doporučuji sepsat si pro každou oblast alespoň sto položek – k dosažení takového počtu bude potřeba nepřemýšlet v kategoriích malý/velký, významný/nevýznamný.
Cílem je vypsat vše, kde pociťujeme vděčnost či stres, ať už je to věc malá či velká. Jelikož se však v obou seznamech (a především v tom druhém) dokonale svlékáme, měli bychom se postarat o to, aby se k nim nikdo nedostal. Po dokončení obou seznamů si můžeme projít na modlitbě položku za položkou. Před touto modlitební fází může být na místě přečíst si 1Te 5,16–18 („Stále se radujte, v modlitbách neustávejte. Za všech okolností děkujte, neboť to je vůle Boží v Kristu Ježíši pro vás.“) a 1Pt 5,7 („Všechnu svou starost vložte na něj, neboť mu na vás záleží.“).
Výzva č. 10
Když Bůh přikáže Jozuovi, aby rozjímal nad knihou zákona „ve dne v noci“, má na mysli patrně knihu Deuteronomium (či minimálně její jádro neboli Deuteronomistický zákoník: Dt 12–26). Uvažuje-li člověk o zákonech v noci, patrně mu to dlouho nevydrží a usne, což nemusí být nutně na škodu – rozjímání nad určitou pasáží se může překlopit do snu. V této výzvě si proto můžeme vyzkoušet rozjímání nad nějakou z perikop knihy Deuteronomia těsně předtím, než usneme.
Pro začátek může posloužit třeba perikopa z Dt 22,1–4, jejímž jádrem je věta „Nesmíš být netečný.“ Pasáž Dt 22,3 perikopu dělí na dva celky, které začínají větou „Nebudeš netečně přihlížet, jak...“. Můžeme využít poslední minuty před usnutím k vizualizaci toho, co je v každém z nich popsáno, tedy jak se našemu sousedovi něco ztratí a my to nalezneme (první blok), případně jak jde po cestě zvíře, které je tak vysílené, že klesne (druhý blok).
Můžeme si v hlavě rozvinout celý příběh, jak tyto dvě situace využijeme, znajíc nařízení, které zde Bůh dává. Vizualizace těsně před usnutím dokáže ukotvit informace v naší paměti tak silně, že nás to možná až překvapí.
Přeji každému, kdo se do těchto výzev pustí, ať prožije radost nejen z výsledků v podobě obohacení duchovního repertoáru nebo rozšíření obzorů, jež každá výzva přináší, ale i ze samotného procesu.