Má cesta od ateistického dogmatu ke křesťanské víře byla dlážděna intelektuálními a duchovními překvapeními.
Na Američana jsem měl celkem neobvyklé dětství. Členové mé rozvětvené rodiny byli odboroví předáci, levicoví radikálové, a moji rodiče dokonce byli členy Americké komunistické strany. Moje indoktrinace v dogmatech komunismu a ateismu byla hluboká a dlouhotrvající. Zároveň mi můj otec předával lásku k vědě a rozumu a naučil mě, jak je důležité klást si otázky. Tyto dary, spolu s mým výcvikem ve vědeckém myšlení a výzkumu, nakonec roztříštily vězeňskou celu, která během těch raných let držela mou duši v zajetí.
Osvobození bylo pomalým procesem, který se podobal dloubání únikové chodby z žaláře tupou lžící. Na počátku života mě zvědavost vedla k otázkám, protože jsem viděl rozpory v tom, co jsem studoval. Kdyby lidé byli slepým produktem evoluční náhody bez zvláštního určení nebo významu, jaký by pak dávaly smyls uvedené cíle socialismu – podpořit lidskou důstojnost a hodnotu? A pokud náboženství, zejména křesťanství, bylo opravdu tak strašným zásahem do historie, proč bylo tedy tolik členů křesťanských církví zapojeno do hnutí za občanská práva?
Když jsem studoval vědu a začal svou výzkumnou kariéru v biochemii a molekulární biologii, vybudoval jsem si vášnivou lásku k životu znalostí zakořeněných ve vědeckém pohledu na svět. Našel jsem útěchu a radost z krásy, složitosti a moudrosti vědeckého popisu reality. Ale také jsem začal přemýšlet, zda by pro lidskou existenci mohlo existovat něco víc než jen věda a racionální důvod.
Překvapivé objevy
V tomto bodě mého života nebyla otázky víry tématem. Věděl jsem, že evoluce je pravdivá a Bible (kterou jsem vlastně nečetl) byla fikcí. Věděl jsem, že nadpřirozený Bůh žijící na obloze je pohádkou. Věděl jsem, že věda drží klíče k odemčení všech záhad. Nebo snad ne?
Byl jsem znepokojen tím, když jsem se začal dovídat, že podle vědy jsou některé věci ve skutečnosti nepoznatelné. Je například nemožné současně měřit polohu a rychlost elektronů (Heisenbergův princip neurčitosti – pozn. redakce). Toto je kritický rys kvantové mechaniky, i když to nedává racionální smysl. Je-li zásada nejistoty pravdivá (a musí tomu tak být, protože na ní je založeno tolik moderních technologií), pak jak může být validní myšlenka čistě deterministického a předvídatelného světa?
Začal jsem také přemýšlet o dalších otázkách. Odkud pochází vesmír? Jak začal život? Co to znamená být lidskou bytostí? Jaký je zdroj naší tvořivosti – umění, poezie, hudby a humoru? Možná jsem si začal uvědomovat, že věda nám nemůže říct všechno.
Od té chvíle jsem začal vážně uvažovat o celé té náboženské věci. Potkal jsem křesťany, kteří byli inteligentní a vědecky smýšlející, a poprvé jsem se i zúčastnil bohoslužby. Překvapilo mě, co jsem našel. Nikdo na mě nedůvěřivě nehleděl a neslyšel jsem žádné bouřlivé odsuzování hříšníků. Pastor hovořil o síle lásky. Lidé vedle mě mi potřásali rukou a přáli mi mír. Bylo to všechno krásné a já jsem se rozhodl po této zkušenosti vrátit.
Pak jsem začal číst evangelia a zažil jsem další šok: shledal jsem je krásnými a inspirativními. Pokud to tak mohu nazvat, nesli prsten pravdy. Četba knihy Skutků mě zasáhla jako skutečná historie, vůbec ne jako fikce, která byla sepsána k zotročení mas – mé marxistické vzdělávání by mě nutilo k tomu, abych si toto myslel.
Dveře do mé duševní vězeňské cely se otevřely a já jsem tam stál a hleděl ven na nový svět, svět víry. Přesto jsem se bál úplně odejít. Předpokládejme, že jsem byl oklamán, uveden do pasti? Zůstal jsem uvězněný v tomto místě nerozhodnosti několik let. A pak mě Duch svatý přetáhl přes tento práh.
Stalo se to jednoho dne, když jsem o samotě projížděl velmi dlouhou trasu venkovem kolem Pennsylvania Turnpike. Když jsem zapnul rádio, zaslechl jsem nezaměnitelný hlas evangelického křesťanského kazatele. Těmto typům jsem se vždy vysmíval a na kilometry vyhýbal. Ale tento kazatel byl opravdu dobrý. Nemám ponětí, o čem mluvil, ale jeho hlas a forma projevu byly fascinující a já jsem několik minut poslouchal, než jsem rádio vypnul.
Chvíli v tichosti jsem začal přemýšlet, jak bych sám zněl, kdybych se někdy pokusil kázat – přece jen jsem vždycky rád mluvil. Pousmál jsem se té myšlence a přemýšlel o tom, co bych tak mohl říct. První věc, která mi přišla na mysl, byla něco o vědě – jak by, kdyby existoval Bůh, mohl použít vědu ke stvoření světa.
A pak se něco stalo. Cítil jsem, jak mě mrazí po celé páteři od shora až dolů a slyšel jsem, jak mluvím v mé mysli – ve skutečnosti kázání. Viděl jsem před sebou publikum, lidi na venkovním stadionu, oblečené v letním oblečení. Přibrzdil jsem auto k pravému pruhu a zastavil. Nebyla to jasná vize, ale bylo to intenzivní. Věděl jsem, že si ta slova nevymýšlím – poslouchal jsem stejně jako publikum.
Mluvil jsem o tom s vědomím, že mě Ježíš miluje. Hlasem plným vášnivých emocí jsem ujišťoval dav, že ať už jsou jejich hříchy jakékoli, nebyly o nic horší než moje vlastní, a že díky Kristově oběti na kříži jsme byli všichni spaseni. Vysvětlil jsem, že Boží láska je silnější než jakýkoli jiný druh lásky a že ji může mít kdokoli, aniž by si to zasloužil.
V určitém okamžiku v průběhu této zkušenosti jsem stál na krajnici, kde jsem nějakou dobu v pláči jen tak seděl za volantem. Nikdy jsem neuvažoval o věcech, které jsem řekl. Některé z konceptů byly neznámé. Jediné vysvětlení, které mi dávalo smyl, bylo to, že Duch svatý vstoupil do mého života velmi dramatickým způsobem. „Děkuji, Pane,“ řekl jsem hlasitě mezi vzlyky. „Věřím a jsem spasen.“ Děkuji, Pane Ježíši Kriste. “
Radost a uvolnění
Když jsem se uklidnil, byl jsem si vědom velkého pocitu radosti a uvolnění. Už jsem neměl žádné pochyby ani stopy po váhání – přešel jsem a překročil trosky své vězeňské cely do svého nového života víry. Od toho dne byl můj život oddán radostné službě Pánu.
Dnes jsem aktivním členem své církve a několik let působím jako laický kazatel. Jsem člen amerického vědeckého sdružení, největší organizace křesťanů ve vědách a viceprezident její metropolitní pobočky ve Washingtonu, DC. Také působím jako šéfredaktor online časopisu ASA – Bůh a příroda. Pomáhám manželce, která je spoluzakladatelkou místní charitativní organizace, která distribuuje jídlo potřebným. Jsem rovněž aktivní online evangelista.
Touto cestou jsem provedl mnoho objevů. Dozvěděl jsem se o moci Bible jako průvodce od Boha k ústředním otázkám naší existence. Dozvěděl jsem se, že skutečným účelem vědy je popsat, jaké věci jsou a ne se zapojovat do nesprávných spekulací o tom, proč je svět takový, jaký je. Dozvěděl jsem se, že moderní ateistické posměšky o bezúčelnosti a nesmyslnosti vesmíru a naší vlastní existenci jsou nejen falešné, ale ničivé. A co je nejdůležitější, dozvěděl jsem se, že vše, co jsem se kdy naučil, nebylo díky mé vlastní zásluze, ale pouze z milosti našeho Pána, jehož láska a milosrdenství jsou mimo chápání.
Sy Garte je biochemik, který vyučoval na New York University, University of Pittsburgh a Rutgers University. Je autorem „The Works of His Hands: A Scientist’s Journey from Atheism to Faith“ (Kregel Publications).
Autor: Sy Garte
Zdroj: christianitytoday.com
