Ačkoli existují ohromující důkazy o tom, že Nový zákon je přesný a důvěryhodný historický dokument, mnoho lidí je stále neochotných uvěřit jeho obsahu, pokud neexistuje nezávislé, nebiblické svědectví, které by to dosvědčilo.
V úvodu knihy od F.F. Bruce, spisovatel mluví o křesťanském pisateli, kterému jeho agnostický kamarád řekl, že „mimo neznámých odkazů u Josefa Flavia a jemu podobných“ neexistuje historický důkaz mimo Bible o existenci Ježíše. Toto napsal Bruceovi, a způsobil mu tím „velké obavy a takový malý rozruch v jeho duchovním životě. „Svůj list ukončuje otázkou: „Existuje nějaký takový vedlejší důkaz, který by mohl být k dispozici, a pokud ne, jsou nějaké důvody pro tento nedostatek?“ Odpověď na tuto otázku je: „Ano, takový vedlejší důkaz je k dispozici“ a na některé z nich se podíváme právě v tomto článku.
Důkazy od Tacita
Začněme naše pátrání úryvkem, o kterém říká historik Edwin Yamauchi, že je to „Pravděpodobně nejdůležitější zmínka o Ježíši mimo Bibli.“ V reakci na rozhodnutí císaře Nera na požár, který v roce 64 našeho letopočtu zničil Řím, a ze kterého obvinil křesťany, římský historik Tacitus napsal:
„Aby zahladil tu pověst [, že podpálil Řím], Nero nastrčil jako viníky a potrestal nejvybranějšími tresty ty, jejichž lid pro neřestný život nenáviděl a nazýval křesťany. Původce tohoto jména Kristus, byl za Tiberiovy vlády prokurátorem Pontským Pilátem popraven. Ta zhoubná pověra byla sice zatím zatlačena, ale znovu propukla nejen z Judeje, kolébky tohoto zla, ale i v Římě…“
Co se můžeme naučit ze starodávných zmínek o Ježíši a ranných křesťanech? Všimněme si, že Tacitus píše, že křesťané si odvodili své pojmenování od historické postavy nazvané Kristus (z latiny). Řekl, že byli trestáni „nejvybranějšími tresty“, samozřejmě zmiňme římskou metodu popravy známou jako ukřižování. Bylo řečeno, že toto se stalo během Tiberiovy vlády, rozsudkem Pontského Piláta. To potvrzuje mnoho z toho, co říkají evangelia o Ježíšově smrti.
Ale co si máme myslet o Tacitově „trochu záhadném prohlášení“, že je Kristova smrt označena jako „zhoubná pověra“, následně propukla nejen v Judsku ale i v Římě? Jeden historik naznačuje, že Tacitus zde: „nese nepřímé svědectví o přesvědčení ranných křesťanů, že Kristus, který byl ukřižován vstal z hrobu.“ Zatímco tato interpretace je spekulativní, pomáhá objasnit jinak bizarní výskyt rapidně rostoucího náboženství založeného na oslavě muže, který byl ukřižován jako zločinec. Jak jinak by se to dalo vysvětlit?
Důkazy od Plinia mladšího
Další důležitý zdroj informací o Ježíši a ranném křesťanství může být nalezen v listech Plinia mladšího císaři Trajánovi. Plinius byl správcem Bithýnie v malé Asii. V jednom z jeho listů datovaným roku 112 našeho letopočtu, si žádá od Trajána radu, jak správně provést legálně soudní řízení proti obviněným z křesťanství. Plinius říká, že to potřebuje konzultovat s císařem, protože byli obviněni lidé různého věku, postavení a pohlaví.
Na jednom místě ve svém listě odhaluje informace, které získal o křesťanech:
„Scházeli se v určitý den před úsvitem, zpívali písně na oslavu Krista jako Boha a zavazovali se přísahou, ne k nějakému zločinu, ale že se nedopustí krádeží, loupeží ani cizoložství, že dodrží dané slovo a nezapřou majetek jim svěřený, když budou požádáni o jeho vrácení. Pak se rozcházeli a opět se setkávali k požívání pokrmu, úplně obyčejného a nevinného.“
Tento úryvek nám dává náhled do víry a praktik ranných křesťanů. V první řadě vidíme, že křesťané se setkávali v určitý den. Zadruhé jejich chvály byly směrovány ke Kristu, prokazovaly tak pevnou víru v jeho božství. Dále jedna z interpretací Pliniova prohlášení, že křesťané zpívali písně Kristu „jako bohu“, poukazuje na to, že „na rozdíl od jiných bohů, Kristus žil na zemi.“ Pokud je tato interpretace správná, Plinius pochopil, že křesťané uctívají historickou osobnost jako boha! Samozřejmě toto perfektně souhlasí s naukou Nového zákona, že Kristus byl Bůh i člověk.
Pliniovy listy nám nepomáhají chápat jen to, jak ranní křesťané věřili v Ježíše, také odhalují velkou úctu, kterou měli k Jeho učení. Plinius například zaznamenal, že křesťané se „zavázali čestnou přísahou“, k dodržování morálních standardů, které vyplývají z Kristova učení. Navíc Plinius poukazuje na křesťanský zvyk sdílení jídla, pravděpodobně narážel na zachovávání společenství a „hody lásky.“ Tento výklad pomáhá pochopit křesťanské tvrzení, že jídlo bylo „obyčejného a nevinného druhu.“ Často byli nuceni čelit obvinění nekřesťanů z praktikování kanibalistických rituálů. V těch dnech křesťané pokorně odvraceli hanlivé narážky na Ježíšovo učení. Občas musíme dělat totéž i my.
Důkazy od Josephuse
Možná nejpozoruhodnější mimobiblickou zmínku o Ježíši najdeme u židovského historika z prvního století Josephuse Flavia. V jedné, nebo dvou událostech v jeho „Židovských starožitnostech“ vzpomíná Ježíše. První, méně odhalující událost popisuje odsouzení Jakuba židovským soudem (Sanhedrin). Tento Jakub, říká Josephus, byl „bratr Ježíše, takzvaného Krista.“ F.F. Bruce poukazuje na to, jak to souhlasí s Pavlovým popisem Jakuba v Listu Galatským 1:19 jako „Hospodinova bratra.“ Edwin Yamauchi nás informuje, že „několik učenců zpochybňuje“, že Josephus napsal tuto pasáž.
Tak zajímavé jako tato krátká zmínka je, že existuje ještě jedna mladší, která je skutečně udivující. Nazývá se „Svědectví Flavianovo.“ V příslušné části se píše:
„V té době žil Ježíš, moudrý člověk, když ho vůbec máme nazývat člověkem. Dělal totiž zázraky, učil lidi, pro které bylo potěšením přijímat pravdu a získal si mnoho Židů a autorů. Tento byl Mesiáš (Christos). A když ho na základě udání našich předků Pilát odsoudil k smrti ukřižováním, ti, kteří si ho nejprve oblíbili, ho nepřestali milovat. Zjevil se jim totiž třetího dne znovu živý, jak o něm prorokovali Boží proroci toto, i přemnoho jiného podivného. A ještě dodnes nezanikla rodina křesťanů (christianoi), kteří se jmenují podle něj. „
Skutečně to Josephus napsal? Většina učenců si myslí, že jádro úryvku je napsáno Josephusem, ale později bylo změněno křesťany, pravděpodobně někdy mezi 3. a 4. stoletím. Ale proč si myslí, že to svědectví bylo změněno? Josephus nebyl křesťan a je těžké uvěřit, že někdo jiný než křesťan by mohl napsat takové prohlášení.
Například tvrzení, že Ježíš byl moudrý muž, se zdá být věrohodné, ale fráze: „když ho vůbec máme nazývat člověkem“, je podezřelá. Implikuje to, že Ježíš byl více než člověk a je zcela nepravděpodobné, že Josephus by řekl něco takového! Je také těžko uvěřitelné, že by tvrdil, že Ježíš byl Kristus, hlavně když později odkazuje na Ježíše jako na „takzvaného“ Krista. Nakonec tvrzení, že na třetí den se ukázal učedníkům probuzen k životu. Jelikož tímto hlásá Ježíšovo vzkříšení, je zcela nepravděpodobné, že by takové tvrzení přišlo od nekřesťana.
Ale když přehlídneme diskutabilní části této pasáže, stále nám zůstanou informace, které potvrzují biblického Ježíše. Čteme, že byl moudrý muž, který udělal překvapivé skutky. A přestože byl ukřižován za vlády Piláta, Jeho následovníci pokračovali v učednictví a stali se známými jako křesťané. Když zkombinujeme tato prohlášení s Josephusovou pozdější zmínkou o Ježíši, jako o „takzvaném Kristu“, naskýtá se nám poměrně podrobný obraz, který je v souladu s biblickým záznamem. Stále více se zdá, že „biblický“ Ježíš a „historický“ Ježíš jsou jedno a totéž!
Důkazy z babylónského Talmudu
Existuje jen málo zmínek o Ježíši v babylonském Talmudu, sbírce židovských rabínských spisů shromážděných přibližně mezi lety 70 – 500 našeho letopočtu. Vzhledem k tomuto časovému rámci je přirozené předpokládat, že dřívější zmínky o Ježíši jsou důvěryhodnější než ty pozdější. V případě Talmudu k dřívější době sbírání poznatků došlo v rozmezí od roku 70. do roku 200. našeho letopočtu. V nejvýznamnějším odkazu na Ježíše z této doby stojí:
„V předvečer Paschy byl pověšený Ješu. Čtyřicet dní před konáním Jeho popravy vyšel hlasatel a volal: „Bude ukamenován, protože praktikoval čarodějnictví a sváděl Izrael, aby odpadl od víry“.
Pojďme prozkoumat tento úryvek. Mohli jste si všimnout, že mluví o někom jménem „Ješu“. Proč si tedy myslíme, že je to Ježíš? Slovo Ježíš se hebrejsky vyslovuje „Ješu“. Ale co je v této pasáži myšleno tím, že Ježíš byl pověšený? Neříká Nový zákon, že byl ukřižován? Vskutku ano. Ale slovo „pověšený“ může být synonymem ke slovu ukřižován. Například v Galatským 3:13 stojí, že Kristus „visel“ a v Lukáši 23:39 se používá totéž slovo pro zločince, který byl ukřižován s Ježíšem. Takže Talmud prohlašuje, že Ježíš byl ukřižován v předvečer Paschy. Ale co s křikem hlasatele, který oznamoval, že Ježíš bude ukamenován? To může jednoduše poukazovat na to, co zamýšleli židovští vůdci. Římané změnili jejich plány.
Úryvek nám také říká, proč byl Ježíš ukřižován. Tvrdí, že praktikoval čarodějnictví a podněcoval Izrael k odpadnutí od víry. Vzhledem k tomu, že informace pocházejí z tak trochu nepřátelského zdroje, neměli bychom být překvapeni, že Ježíš je popsán jinak než v Novém zákoně. Ale pokud na to budeme brát ohled, co by mohly takové tvrzení naznačovat o Ježíši?
Zajímavé je, že obě obvinění mají paralelu v evangeliu. Například obvinění z čarodějnictví je podobné jako obvinění farizeů, že Ježíš vyháněl démony „Belzebubem vládcem démonů.“ Všimněme si, že toto obvinění skutečně potvrzuje tvrzení Nového zákona, že Ježíš konal zázraky. Ježíšovy zázraky byly zřejmě příliš dobře dosvědčeny, aby se daly popřít. Jediná možnost byla připsat je vlivu čarodějnictví. Podobné tvrzení o pokoušení Izraele k odpadnutí od víry má paralelu v Lukášově evangeliu, kde byl Ježíš obviněn židovskými předními představiteli ze svádění izraelského národa svým učením. Toto tvrzení podporuje novozákonní záznam o Ježíšově učení. Takže pokud čteme pozorně, tato pasáž z Talmudu potvrzuje naše znalosti o Ježíši z Nového zákona.
Důkazy od Lúkianose
Lúkianos ze Samosaty byl řecký satirik z druhého století. V jedné z jeho prací napsal o ranných křesťanech toto:
„Křesťané … do tohoto dne oslavují muže – významnou osobnost, který zavedl jejich nové rituály a byl kvůli tomu ukřižován.“ … Lúkianos byl ohromen tím, že všichni jsou bratři a sestry od momentu, kdy se obrátili, zapřeli řecké bohy, oslavují ukřižovaného mudrce a žijí podle jeho zákonů.
I když si tu Lúkianos dělá legraci z prvních křesťanů, napsal významné komentáře o jejich zakladateli. Například píše, že křesťané oslavují muže, který „zavedl jejich nové rituály“, a že jeho následovníci mají o něm vysoké mínění a také, že svým učením rozhněval mnoho svých současníků a byl kvůli tomu ukřižován.
Ačkoli Lúkianos nezmiňuje jeho jméno, je jasné že odkazuje na Ježíše. Ale co Ježíš učil, že vzbudil takový hněv? Podle Lúkianose učil, že všichni muži jsou bratři od okamžiku jejich obrácení. To je dost neškodné. Ale co toto obrácení zahrnovalo? Zahrnovalo zapření řeckých bohů, oslavování Ježíše a žití podle Jeho učení. Není příliš těžké si představit, že kvůli tomuto učení byl někdo zabit. Ačkoli to Lúkianos neřekl tak explicitně, křesťanské popírání jiných bohů v kombinaci s jejich oslavou Ježíše nám implikuje, že ho považovali za více než člověka. Vzhledem k tomu, že zapřeli jiné bohy, aby ho mohli uctívat, si zjevně mysleli, že Ježíš je větší Bůh než jakýkoli jiný, jehož jim mohlo Řecko nabídnout.
Závěr
Pojďme si shrnout, co jsme se naučili o Ježíši prohlídkou starověkých nekřesťanských zdrojů. Zaprvé, Josephus i Lúkiános naznačovali, že Ježíš byl považován za moudrého muže. Zadruhé Plinius, Talmud a Lúkianos naznačují, že byl mocný a úctyhodný učitel. Zatřetí Josephus i Talmud poukazují na to, že konal zázraky. Začtvrté, Tacitus, Josephus, Talmud a Lúkianos, oni všichni zmiňují, že byl ukřižován. Tacitus a Josephus říkají, že se to stalo pod Pontským Pilátem. A Talmud tvrdí, že se to stalo v předvečer Paschy. Zapáté u Tacita a Josepha jsou možné zmínky o tom, čemu křesťané věří, že Ježíš byl vzkříšen. Zašesté Josephus zaznamenal, že Ježíšovi následovníci věří, že byl Kristus nebo Mesiáš. A nakonec oba, Plinius i Lúkianos svědčí o tom, že křesťané oslavovali Ježíše jako Boha.
Doufám, že vidíte, jak tento malý výběr starověkých nekřesťanských zdrojů potvrzuje naše znalosti o Ježíši z evangelií. Samozřejmě jsou i jiné nekřesťanské zdroje, které hovoří také o Ježíši. Rovněž je mnoho starověkých křesťanských zdrojů s informacemi o Ježíši. Jelikož historická spolehlivost kanonických evangelií má dobrý základ, zvu vás přečíst si ty spolehlivé, kde najdete „život Ježíše!“
Původní článek v angličtině s poznámkami zde.
Autor: Michael Gleghorn
Zdroj: Chcemviac.com
