Nakladatelství Biblion letos vydalo revoluční knihu O Bohu a pelikánech: Teologie úcty k životu. Americký křesťanský filozof a teolog Jaye B. McDaniel v ní usiluje o změnu křesťanského smýšlení a především pohledu na život.
Mnoho křesťanů vehementně zastává tvrzení, že je „pro život“. Co to ale v praxi znamená a jaký život tím máme na mysli? Jedná se výhradně o život lidský, či nás zajímá také život, který byl dán ostatním živočichům a rostlinám kolem nás? Jsme to opravdu jen my lidé, kdo má Bohem dané právo na prožití kvalitního a hodnotného života?
Jak už název knihy O Bohu a pelikánech napovídá, v úvodu nás čeká zamyšlení nad osudem mláďat pelikána bílého, z nichž jedno (slabší) ptáče je vždy odsouzeno k zániku. Nabízí se tedy otázka, jaký smysl má život onoho slabšího mláděte, má-li nějaký? Jaké stanovisko k jeho osudu zaujímá jeho stvořitel, Bůh? A co z toho vyplývá pro nás, křesťany?
Filozof a teolog J. B. McDaniel ve své studii vychází z procesuálního myšlení, jehož jádrem je biocentrická etika vedoucí k biocentrickému společenství. Takové společenství je soucitné, inkluzivní, rozmanité, humánní ke zvířatům, nikoho neopomíjející a v konečném důsledku prospěšné pro celou Zemi.
McDaniel otevřeně přiznává, že v environmentálních otázkách církev stále zaostává za širokou veřejností. Vypadá to dokonce tak, že klimatické změny a masové vymírání živočišných druhů není něco, co by křesťané považovali za palčivý problém zasluhující si jejich plnou pozornost.
Autor naproti tomu zastává přesvědčení, že každý život si zasluhuje jistý druh respektu a péče. Všichni živí tvorové, nejen my lidé, mají svou vnitřní hodnotu. McDaniel vyzývá křesťany k bojkotu masa z masokombinátů kvůli krutosti, kterou tento způsob „živočišné výroby“ implikuje. Podotýká, že nejde ani tak o kvantitu, jako především o kvalitu existence.
McDaniel se nebojí zpochybňovat Boží všemohoucnost, namísto toho zdůrazňuje Boží empatii, jež soucítí s každým tvorem, a lásku, která zahrnuje veškeré stvoření. Autor se snaží vymanit z tradičně patriarchálního a maskulinního obrazu Boha a podotýká, že je na čase se zaměřit na jeho feminní a mateřskou stránku. Bůh je podle něj především všemilující a to, co jej charakterizuje nejvíce, je metafora Srdce.
Bezprostřední složkou Božího obrazu v člověku je pak všezahrnující, nikoli destruktivní, ale láskyplné a pečující správcovství nad ostatním stvořením. Boha podle McDaniele můžeme chápat jako „mysl vesmíru a vesmír jako Boží tělo“.
„Boží transcendenci tedy můžeme zakoušet nejen jako vnější autoritu nad námi, ale také – a možná především – jako nevyčerpatelný zdroj eventualit v našem vlastním nitru. Pramen možností, jež mohou naplnit náš život i životy druhých, pokud na jejich vábení kreativně odpovíme. Nereagovat na tyto možnosti, neodpovídat Bohu v nás, je hřích. Bůh v našem nitru je Srdcem našich srdcí,“ píše.
Dalším důležitým pilířem vedoucím k pokojnému soužití na zemi se dle McDaniele stává úsilí o otevřenost a překonání křesťanského exklusivismu. Což představuje vedení dialogu s přírodními vědami i ostatními náboženstvími. Je klíčové, aby se křesťané naučili žít soucitně, sebekriticky, skromně, ekologicky a měli dostatek pokory k tomu snažit se pochopit i jiná stanoviska.
To, co nás drží pospolu, totiž není jeden sdílený světonázor, ale život, který obnáší jak strasti, tak radosti. Jiná náboženství by tak pro nás neměla představovat nepřátele, či konkurenci, ale ideálně bychom od nich také měli čerpat jisté poučení. Vzájemný respekt k odlišným náboženským vyznáním totiž může značně přispět cestě k míru.
Součástí poselství této knihy je také feministická teologie, jež varuje před destruktivní silou patriarchátu projevující se útlakem, černobílým viděním světa a také problémem dualistického myšlení, které dává do kontrastu například city versus myšlení.
V konečném důsledku by cílem dnešní církve dle McDaniela mělo být úsilí o post-patriarchální křesťanství vyznačující se praktikováním hodnotově pluralitního myšlení a oslavou života na Zemi, jehož nepomíjitelnou hodnotou se stává péče.
McDaniel si samozřejmě nenárokuje svá tvrzení jako ta jediná správná a je si vědom toho, že jeho pohled se nesetká s přijetím ze všech stran. Povzbuzuje však k prozkoumání této nové cesty ty, kdo jsou nábožensky otevřeni a záleží jim na blahu přírody i celé společnosti.
Toto rozsáhlé dílo bylo v originále vydáno již před více jak třiceti lety v roce 1989. O český překlad se zasloužili Petr Macek a Jan Zámečník z Evangelické teologické fakulty UK. Kniha je také doplněna o velice užitečný a obsažný doslov Jana Zámečníka.
Je na místě podotknout, že při čtení této knihy narazíte na bohaté užití akademických termínů, tudíž pro nezasvěceného čtenáře může být její četba poněkud náročná a v lecčem kontroverzní. Pokud ovšem toto dílo povzbudí větší zájem křesťanů o environmentální témata, pak je jeho přínos bezesporu veliký.
Foto: uday-kiran/unsplash
Moc pěkné téma. Fakticky konkrétně k cíli. Některé podobné články zahlcují příjemce, například množstvím textu. Necítil jsem to za vás, ale mám dojem, že jsem získal důležité informace. Dík!