Narativ franšízy Fallout poskytuje působivou reflexi lidské povahy a sociálních struktur, což jej činí nečekaně silným základem pro diskusi o křesťanském pojetí péče o stvoření. Zároveň nám umožňuje prozkoumat, jak často my lidé využíváme moc jako pojistku proti vlastnímu zániku, což vede k opakovanému zneužívání úkolu, jímž bylo lidstvo pověřeno na začátku biblického příběhu.
„Válka. Válka se nikdy nemění.“ Ale svět kolem nás se vyvíjí neustále. Život je totiž dynamický, plný pohybu a proměn, ale lidská tendence zasahovat do této harmonie zůstává bohužel konstantní.
Tyhle myšlenky mi prolétly hlavou, když jsem se nedávno díval na seriál Fallout na Amazon Prime Video. V oblasti zábavy a popkultury si málokterá franšíza získala oblibu svých fanoušků tak, jak to dokázal právě Fallout. Tato série videoher, známá svým detailním vyprávěním a propracovaným pohledem na postapokalyptický svět, se nedávno přenesla na televizní obrazovky, a to díky adaptaci, za níž stojí producent Jonathan Nolan, tvůrce seriálu Westworld.
Narativ franšízy Fallout poskytuje působivou reflexi lidské povahy a sociálních struktur, což jej činí nečekaně silným základem pro diskusi o křesťanském pojetí péče o stvoření.
Zákulisí apokalypsy
Série her se primárně zaměřují na život po devastující jaderné válce z 23. října 2077, známé jako Velká válka. Odvíjejíce se v postapokalyptickém prostředí pustiny, nabízí příběhy plné fascinujících průzkumů, přežívání, vládnutí a snah lidstva o obnovu. Nechybí zrada, krveprolití a obrovské množství sběratelských předmětů, jako jsou víčka od lahví.
Před jaderným konfliktem byly po celé Americe vybudovány rozsáhlé podzemní kryty, tzv. vaulty, které měly chránit obyvatelstvo před radioaktivním nebezpečím. Tyto vaulty však nebyly určeny k záchraně lidstva, ale spíše k sociálním experimentům podporovaným americkou vládou.
Každý díl série využívá tento základ jako kontext pro další dobrodružství: velká část krajiny, kterou hráč prochází, je poseta troskami a zasažená radioaktivním zářením. Tyto účinky zasáhly nejen životní prostředí, ale i přeživší, kteří se mimo vaulty často stávají nepoznatelnými mutanty.
Nedávná televizní adaptace se mírně odchyluje od původní linie a více se zaměřuje na události vedoucí k apokalypse. Co se odehrálo jinak než pouhá hořká realita války? Kdo ovlivňoval koho? Seriál nám skvěle zvládá popisovat, co se dělo za kulisami, a dává hlubší vhled do společenských a korporátních dynamik, které přispěly ke katastrofě jaderné války.
Zároveň nám umožňuje prozkoumat, jak často my lidé využíváme moc jako pojistku proti vlastnímu zániku, což vede k opakovanému zneužívání úkolu, jímž bylo lidstvo pověřeno na začátku biblického příběhu. Ale co to vlastně znamená pečovat o stvoření?
Směrnice z Genesis
Biblická kniha Genesis poskytuje první směrnice pro vztah lidstva ke světu. Konkrétně Genesis 1,28 podrobně popisuje Boží pokyny pro lidstvo a pověřuje je správou Země. Tento božský mandát zdůrazňuje nejen autoritu danou lidem nad stvořením, ale také zahrnuje odpovědnost za jeho udržování a ochranu. Bylo by hezké, kdyby to byl konec tohoto povolání sloužit stvoření, ale bohužel, lidstvo má vždy způsob, jak věci zkomplikovat, a to i v Bibli.
Netrvá dlouho a najdeme spoustu příkladů selhání lidstva v dodržování Božích příkazů. Babylonská věž (Genesis 11,1-9) ilustruje důsledky arogance a zneužití kolektivního lidského úsilí, zatímco příběh o Noemovi (Genesis 6-9) akcentuje božský reset vyvolaný lidskou špatností. A to jsou jen dvě nejznámější zprávy o lidstvu, které upustilo od svého pověření být dobrými správci Božího stvoření.
Jako křesťané jsme naštěstí lidmi naděje, kteří věří v sílu milosti a vzkříšení. Navzdory našim největším selháním je v naší společnosti stále dost lidí, kteří vdechují nový život pověření starat se o Boží stvoření. Pojem ekoteologie přestává být mezi křesťany cizím sprostým slovem. Jejím základem je soucit a odpovědnost vůči stvoření a Stvořiteli, což jsou hodnoty, které jsou hluboce zakotveny v křesťanské tradici.
Ekoteologie
Problém nastává tehdy, pokud ochranu přírody věřící nálepkují jako něco nebiblického a nerelevantního. Někteří křesťané upřednostňují spíše názory zaměřené na spirituální transformaci člověka, misii a více se zaměřují na lidské potřeby a myšlenku nadvlády nad Zemí než na to, jak nakládáme se zdroji a planetou, do níž jsme byli zasazeni.
S fundamentalistickým pohledem polemizuje například sociální ekolog Bohuslav Blažek: „Zdá se mi nešťastná představa, že v Písmu bylo jednou provždy řečeno vše, co člověk do konce časů potřebuje znát, a že dnešnímu křesťanovi, chce-li být solidární s ekologickým imperativem, stačí, aby si v Bibli vyhledal patřičné – možná jen dosud nedoceňované – výroky a ty začal aplikovat. Ani lidé, ani Bůh za těch dvacet století nelenili.“ (Literární noviny)
Věřím, že Fallout odvádí na poli tohoto tématu skvělou práci a představuje kořen problému, který vede k myšlence lidské ekologické sabotáže. Seriál odráží výše uvedená biblická témata tím, že ilustruje pád civilizace posedlé mocí a kontrolou. Entity jako korporace Vault-Tec, o které se v seriálu spekuluje jako o továrně na peníze a hlavním viníku jaderné apokalypsy, odrážejí biblická varování před koncentrací moci a lidským sklonem k sebezničení. Jak říká strýček Ben ve Spider-Manovi: s velkou mocí přichází velká zodpovědnost. A tato síla může být snadno zneužita.
Harmonie autority a pokory
Křesťanské správcovství vyžaduje rovnováhu mezi autoritou a pokorou. Jsme obdařeni mocí nad stvořením, ale tato moc musí přicházet s výhradou pokory – uznáním naší role pečovatelů, nikoli ničitelů. Tato dvojjediná role se živě odráží ve Falloutu, kde zneužití autority vede ke zkáze, kde cesta k vykoupení často spočívá ve skromné spolupráci a společném úsilí. Často jsou dokonce i nadcházející znovuvzkříšené společnosti v postapokalyptickém prostředí rychle zničeny těmi, kdo soupeří o větší moc.
Tímto způsobem brutální příběh Falloutu ukazuje nebezpečí autority v kombinaci s nekontrolovatelnou ambicí. Série odhaluje machinace Vault-Tecu a dalších frakcí, jejichž manipulace a mocenské hry vedou k opětovné rozsáhlé devastaci, dokud nebude na celý svět vypuštěno konečné zlo. Je tak varovným podobenstvím pro skutečný svět, který jako sůl potřebuje pokoru a ohled na druhé.
Jako křesťané jsme povoláni uplatňovat určitou formu autority, která je paradoxně posilující, ale zároveň sebeomezující. To znamená aktivně se zapojit do péče o stvoření, ne jako vládci, ale jako pokorní správci. Přijetím přístupu, který si váží respektu, odpovědnosti a zdrženlivosti, se můžeme vyhnout nástrahám zobrazeným ve Falloutu. Místo toho můžeme podporovat svět, který odráží harmonii a rovnováhu, kterou Bůh původně zamýšlel a do níž nás povolal.
K tomu se dá říci jen Amen.