Duchovní i kulturní československá jednota existovala ještě před vznikem samotného Československa a také ho přežila,“ myslí si profesor Martin C. Putna.
Můžeme o československé vzájemnosti mluvit až s událostmi konce Rakouska-Uherska?
Československá vzájemnost začíná daleko dříve. Vymyslel jsem k tomu trochu legrační, nicméně i vážně míněný termín “československý barok”. Mám tím na mysli jazykovou, kulturní a náboženskou jednotu protestantů v českých zemích a Uhrách. Na Slovensku je dobře známo, že protestanté v Uhrách používali Bibli kralickou, či tzv. Tranoscius neboli kancionál Třanovského, jehož písně byly všechny v češtině. Po obou stranách Karpat tedy existovala kulturní jednota. Literární historik Jan Blahoslav Čapek na tohle téma vytvořil téměř stoletou monografii Československá literatura toleranční, zabývající se obdobím po tolerančním patentu. Ale „československý barok“ vznikl ještě daleko dříve, totiž v době, kdy část exulantů po Bílé hoře odešla do Uher a tam se mnoho z nich stalo pastory v protestantských sborech. Takže tam to vše začíná, tam to vše je!
Zmiňujete, že ideu společné vzájemnosti měli na svědomí křesťané. Jak to tedy bylo?
Když se řekne, že za to mohli křesťané, je i není to pravda. Mohli za to evangelíci, katolíci nikoliv. Na Slovensku to tradiční dělení na protestantskou a katolickou část bylo podobné, jako tomu bylo v českých zemích, ale slovenské protestantství se udrželo po celou dobu barokní. Podíl protestantů na kulturním životě byl mnohem výraznější. Čím více zdůrazňovali jednotu s Čechy, tím více katolíci v Uhrách říkali: „Podívejte se na ty naše protestanty, vždyť oni užívají kacířskou Bibli kralickou!”. Kdybychom to zjednodušili do jednoho hesla, tak evangelíci byli vždy pro československou jednotu, zatímco katolíci spíše ne.
Dalo by se stručně popsat, v čem se naše národy liší v přístupu k víře?
Slovenskou obrozeneckou kulturu více méně vytvářela protestantská, evangelická menšina. Problém byl v tom, že byla sice kulturně aktivnější, ale pořád menšina. Když v roce 1918 vzniklo Československo a i na Slovensku bylo zavedeno všeobecné volební právo, ukázalo se, že vztah katolíků ke společnému československému projektu je o mnoho rezervovanější. Samozřejmě byli i katolíci pročeskoslovenští, ale velká část jich na Slovensku byla spíše prouherská. České země jim připadaly příliš liberální, hereticko-protestantské a později i liberálně-sekularizované.
Právě Masaryk jakožto velký náboženský myslitel, který měl od svých mladých let velký spor s katolickou církví, se slovenské katolické reprezentaci jevil jako postava velmi nesympatická. Takže jádro rozdělení začíná už zde. České země na začátku 20. století byly mnohem více sekularizované, respektive víra mnohem více individualizovaná, kdežto Slovensko vzhledem k historickým důvodům a brutální maďarizaci na sklonku 19. století nemělo šanci projít modernitou. Z toho potom vznikaly konflikty, jelikož pro slovenské katolické vlastenectví byli Češi podezřelí.
Z čeho pramenil Masarykův čechoslovakismus?
Ta idea byla založena na jeho osobní, takříkajíc, kmenové zkušenosti. Masaryk totiž pochází z Hodonína, jeho otec byl Slovák a on sám se později přihlásil k evangelictví. Když se potkával s moravskými Slováky evangelíky, byla to jeho identita, on byl skutečně Čechoslovákem. Stejně jako řada lidí, a zvláště řada kulturních tvůrců jeho generace – například architekt Jurkovič – byli autentičtí Čechoslováci v tom smyslu, že pro ně to skutečně byly jen dvě varianty téhož jazyka. Pravdou je, že nářečí na moravském východě a slovenském západě se od sebe zas tolik neliší. Z Masarykova pohledu to tedy nebyl nesmysl. Zároveň to bylo pragmatické, protože z mezinárodního hlediska šlo o to, aby v Československu tvořili Češi a Slováci dohromady většinový národ, kdežto Němci a Maďaři se jevili jen menšinami při hranicích.
Zmínil jste společný jazyk, jsme si v rámci slovanství opravdu tak podobní?
Slovanství je výmysl 19. století, se kterým přišel Ján Kollár, evangelický farář působící v Pešti. Tento nešťastný nápad spočíval v tom, že Češi, Slováci, Poláci, Rusové a Jihoslované tvoří dohromady jeden národ, který má jeden společný jazyk se čtyřmi „dialekty“. Kollár to myslel především jako jakousi obranu v boji o slovenskou identitu ohrožovanou Uherskem. Nicméně tato proklamovaná jazyková podobnost zcela ignorovala ostatní rozdílnosti. Kulturně si jsou totiž Češi mnohem bližší s Rakušany a Bavory, Slováci s Maďary a Bulhaři s Řeky a Turky. Nikdy navíc neexistovalo něco jako slovanské náboženství. Myšlenka, že pravoslaví představuje výsostně slovanské náboženství, je nesmysl, protože druhá část slovansky mluvících národů byla katolická, a právě Slovensko mělo tak důležitou menšinu evangelickou.
Bylo tedy vytvoření Československa založené na nějakých legitimních základech vzájemné blízkosti těchto dvou národů?
Tohle se krásně ukazuje na příkladu textů českého básníka a kněze Jakuba Demla. Ten se roku 1920 přestěhoval na Slovensko po boku mnoha dalších Čechů s vyhlídkou, že tam zaujme nějaké důležité místo, protože na Slovensku se v řadě oblastí nedostávalo kvalifikovaných lidí. Byl však zděšen zjištěním, že Slovensko je naprosto jiné, než bylo představováno obrozeneckým folklórem v linii Boženy Němcové. Ve skutečnosti bylo velmi klerikální a láska Slováků k Čechům nebyla zdaleka taková, jakou si představoval. Deml se brzo vrátil a zanechal nám z prvních let republiky drsná svědectví o setkání dvou světů, které do té doby fungovaly ve zcela odlišných podmínkách. Před několika lety jsem vydal Demlovy texty ve svazku Šlépěje československé v rámci edice Sebrané spisy Jakuba Demla, a je to čtení, jež každého zbaví iluzí.
I navzdory Martinské deklaraci byla po roce 1918 zřejmá letitá snaha Bratislavy o autonomii. Byli Češi vždy těmi, kdo slovenské samostatnosti bránili?
Signatáři Martinské deklarace z větší části patřili k evangelickému táboru. Naproti tomu ve volbách se velmi rychle ujala vedení katolická Slovenská národní lidová strana, která zejména z náboženských důvodů usilovala o autonomii. Nešťastně k tomu přispělo i to, když hned ze začátku republiky zahynul Štefánik, asi nejvýraznější politická osobnost vzešlá z evangelické tradice. Nakonec v roce 1938 už Češi a Slováci neměli moc společných témat. Podepsala se na tom částečně i kulturní slepota české reprezentace, která sice mluvila o československém národě a československém jazyce, ale ve výsledku tou základní variantou byla spisovná čeština.
Takový přístup dával historicky smysl v druhé půlce 19. století, ale už ne v první třetině 20. století. Tohle vše si česká reprezentace odmítala uvědomit. Bohužel toho využila slovenská katolická reprezentace v čele s Hlinkou, později Tisem, která později přijala Hitlerovu nabídku. To pro českou scénu bylo naprosto šokující. Je na tom krásně vidět, nakolik pro Slováky byla důležitá touha po samostatnosti a jak si to Češi vůbec neuvědomovali.
Dá se tedy říct, že jsme jako Češi nepochopili, co Slováci ve skutečnosti chtějí?
Obávám se, že velká část Čechů nezná vůbec slovenské dějiny. Neví nic o již zmiňovaném československém baroku, o Kollárovi, Štúrovi, vztazích Masaryka a Štefánika, a vlastně se o to ani nijak nezajímá, což je velká škoda. To bychom opravdu jako Češi měli napravit.
V čem se pro Vás osobně realizuje ta naše vzájemnost?
Mimo jiného je to podpora, kterou Slováci, kteří mají problém se slovenským klerikalismem, nacházejí v českých zemích. Přátelé z církevních kruhů mi často vyprávějí o vnitrocírkevních poměrech na Slovensku. Konkrétně o tamním biskupském paternalismu, u nás již nemyslitelném. „Ten váš Katolický týdeník je úplně úžasný, tam je jeden redaktor evangelík, druhý rozvedený, a nikomu to nevadí,“ vysvětloval mi jednou slovenský kamarád. Česká katolická církev se – nemluvě jistě o některých extrémních postavách a skupinách - přece jen už vyrovnala s modernitou, s tím, že se ve společnosti jednotlivé náboženské skupiny prolínají a všechno je otevřenější. Té slovenské se pořád stýská po alianci církve a státu.
Byly události z roku 1992 spojené s rozpadem Československa tedy rozpadem idey vzájemnosti?
Události roku 1992 byly asi nezbytné. Zpětně všichni vidíme, že to bylo dobré pro obě strany, i když o dobrých úmyslech tehdejších vrchních aktérů lze úspěšně pochybovat. Naše národy mají společné zájmy, nikoli společné konflikty. Samozřejmě pořád zůstává kulturní asymetrie, protože v Bratislavě nebo Košicích si v místních knihkupectvích koupíte spoustu českých knížek, kdežto v Čechách slovenská díla čte málokdo. Ale nadstandardní vztah zůstává, včetně obecného porozumění, byť pro mladší českou generaci už je to jazykově trošku obtížnější.
Jak by podle Vás vypadal ideální scénář potřebný k tomu, abychom se nerozdělovali?
Asi to opravdu nešlo. Když se podíváme na Evropu po rozpadu sovětské říše, vidíme, že všechny národy, které byly drženy pohromadě, se postupně rozcházejí. Náš rozchod byl naštěstí mírný, provázen maximálně slovními nadávkami a hořkostmi, které už dávno smyl Dunaj a Vltava. Mně připadá, že dějiny v tomto případě vyústily dobře, tak, jak měly. Navíc jsou oba naše národy součástí Evropy, nestojí mezi námi žádná cla, víza ani hranice. Kéž bychom my Češi nebyli tak zabednění a přijali také to euro (smích).
Ahoj, já jsem NIRA SHALOM, jsem tady, abych rozšířil tuto dobrou zprávu do celého světa o tom, jak jsem získal zpět svou bývalou lásku. Šílel jsem, když mě minulý měsíc opustila moje láska kvůli jiné dívce, ale když jsem potkal přítele, který mě seznámil s Babou Wale da Wiseman, velkým poslem, vyprávěl jsem Babě Wale o svém problému o tom, jak mě opustila moje bývalá láska, a také jak jsem potřeboval získat práci ve velmi velké společnosti. Řekl mi pouze, že jsem přišel na správné místo, kde dostanu touhu svého srdce bez jakýchkoli vedlejších účinků. Řekl mi, co musím udělat, Poté, co to bylo hotovo, Za další 2 dny mi moje láska zavolala na telefon a řekla mi, že se omlouvám, že jsem žila dříve, a také v příštím týdnu poté, co mi moje láska zavolala prosím o odpuštění, byl jsem pozván na pohovor do mé požadované společnosti, pokud bych potřeboval pracovat jako nadřízený. Jsem tak šťastný a ohromen, že to musím říct celému světu o tom, jak mi Baba Wale pomáhá splnit přání mého srdce. Baba Wale je specialista na všechny druhy kouzel a dobré magie. Pokud potřebujete jakýkoli druh pomoci, kontaktujte, Baba Wale, na následující e-mailové adrese: babawalewiseman01@gmail.com Whatsapp: +12544131991 Děkuji později