Od počátku procitnutí lidského ducha prochází bohatnutí lidstva skrze dvě základní tendence, dva trendy, které nás doprovázejí až doposud a jistě tomu tak bude i do budoucna.
A nejedná se jen o bohatnutí či vzepětí majetkové, ale i duchovní, kulturní, společenské. Dostáváme se do situace, kdy se z těchto postupných, mnohdy plíživých trendů stávají revoluce. Jenže si jejich revoluční charakter málo uvědomujeme, protože se nám dějí přímo před očima a bez bojů, povstání, dramatických zvratů či příkazů. Obě revoluce navíc jdou dobrým směrem a mají svou vlastní gravitaci, která nám právě pod nohama bezděky narůstá na síle.
Užitečná abstrakce
Tím prvním trendem je schopnost myslet − a žít − abstraktně. Básnicky, abstraktně bydlí člověk, píše Heidegger, a nejen chlebem živ je člověk, řekl dříve Kristus. Od počátku probuzení lidského ducha ho to táhne jinam, než kde je jen hmota a břuch. Ať už je to vynález jazyka (který je sám o sobě nehmotnou abstrakcí), mytologie (kde jsme jakoby zkoušeli, co vše tento high-tech “vynález” dokáže, jaké šílené příběhy, abstraktní fantaskní události se dají vyprávět jazykem!), vědeckých teorií (které samy o sobě jsou nehmotné, i když hmotu ovládají) až k dnešnímu nejkadentnějšímu projevu abstrakce: digitalizaci v jazyce nul a jedniček. Čím abstraktněji dokázala daná civilizace operovat, tím byla − po všech stránkách − vyspělejší, bohatší a “vyšší”.
Co probobtnávalo miliony let, se nyní stává revolucí. Jen si vezměte, jakou nesmírnou a nepredikovatelnou proměnou − revolucí − prošla naše společnost od rozšíření smartphonů. iPhone spatřil světlo světa v létě 2007, slaví tedy necelých čtrnáct let! A celoplanetární civilizace se − z historického pohledu mávnutím křídla − změnila téměř k nepoznání.
Schopnost se koordinovat
Ten druhý trend spočívá ve schopnosti přenést tuto abstrakci − řekněme příběh − do nejširší společnosti. Jako jednotlivec toho člověk moc nezmůže, prohrál bych i ve střetu s menší smečkou vlků, nemluvě o jediném medvědovi či šelmě. Ale pokud se dokážeme koordinovat, ekonom by řekl specializovat, v rámci jednoho příběhu, jsme mocnější. K tomu nám právě slouží zejména jazyk, ale později i peníze, zákon, demokracie a tak dále. K čemu je jedinci jeho vlastní jazyk, jeho vlastní měna, zákon či demokracie? Jistý užitek zde jistě je, ale ten bledne ve srovnání s tím, co s těmito nástroji dokážeme udělat dohromady, v kolektivu, který si rozumí a na těchto věcech se shodne.
Mnozí historikové právě v tomto vidí povstání lidí jako entity, která se vymanila přírodnímu, živočišnému, “normálnímu” běhu věcí. Malá společnost indiánů toho zmůže násobně víc než jedinec, ale stejně jich nebude dost na to, aby se specializovali do té míry, aby byli schopni vytvořit tak “zbytnou” věc, jako je automobil či mobilní síť. Díky směně (nejen statků a služeb, ale i myšlenek, příběhů) jsme se stali mocnými, mohli jsme se od sebe navzájem učit a obohacovat a mohli jsme se koordinovat. Z rodiny se stal klan, z klanu kmen, z kmene království, z království národ, z národa stát a ze států – to je ta dnešní tichá revoluce – nadstátní útvar, v našem případě EU.
Dějiny se již nepíší bitvami a válkami, tak jako donedávna, ale dohodami, smlouvami a mnohdy firmami, které jsou zejména nadnárodní, planetární. Nikdy v dějinách Evropy nedošlo k tak velkému dobrovolnému rozmachu směny všeho druhu − a bohatství − jako právě za našich životů.
Tektonická půda
U obou těchto trendů nyní dochází k jejich tektonické změně a nabrání závratné rychlosti. Rok 2020 se bude dobře pamatovat (splňuje onen cimrmanovský požadavek lehké historické zapamatovatelnosti). Během několika měsíců chytla celá planeta stejnou nemoc, získali jsme jako lidstvo společného nepřítele a naučili se řešit stejný naléhavý problém společně. Během okamžiku se celé školství, byrokracie, bankovnictví, mnohé mezilidské vztahy přesunuly do nové dimenze internetu, který jsme si jako zázrakem právě stihli včas dobudovat.
Tyto dvě revoluce nás změní k nepoznání − a je též snadné vidět, jak nás budou formovat nadále: k celoplanetární společnosti, která se bude těžištěm své duše pohybovat spíše v abstraktním, mytickém světě internetu než v hmotných stycích, jak jsme na to byli až doposud zvyklí.
Autor: Tomáš Sedláček
Zdroj: Hospodářské noviny