Náš tým vedoucích dobrovolníků, stojící před vlakovým nádražím přímo na hranici Polska a Ukrajiny, se rozhodl shromáždit k modlitbě. Když jsme se začali modlit, uslyšel jsem hlasitý výkřik plný paniky, který vycházel z proudu ukrajinských uprchlíků řítících se kolem nás.
Rychle jsem se protáhl tlačenicí a objevil ženu, která zoufale křičela. Něčeho takového jsem byl při svých cestách do oblastí katastrof a chudých oblastí svědkem jen zřídka. I když jsem tušil, že odpověď bude strašná, zeptal jsem se našeho tlumočníka, co ta žena říká. Jeho přidušená odpověď by měla obměkčit i to nejvíce bezcitné srdce. “Říká: Kde je moje dítě? Kde je moje dcera?“
Vysvětlil mi, že přestože se na hranici děje tolik dobrého, je tu také mnoho temnoty, kterou tato válka rozpoutala. Obchodníci s lidmi jsou prý všude na ukrajinských hranicích a unáší mladé ženy. Jen za týden našeho pobytu jsme se dozvěděli, že policie zatkla padesát podezřelých z obchodu s lidmi.
Jedna mladá žena se s námi podělila o to, že tito pachatelé používají sociální sítě k lákání Ukrajinců do jejich domovů, aby je „zavraždili a prodali části jejich těl“. Nikdo by neměl prožívat tento druh strachu, když utíká o život s nadějí na přežití.
Byl jsem svědkem toho, jak polská policie reagovala na prosby křičící matky. Jejich řeč těla však byla bohužel více než jasná – jakýkoli pokus najít její dceru by byl marný. Když to píšu, mám klávesnici potřísněnou slzami… Jasně si pamatuji hrůzu ve tváři oné matky. Jediný způsob, jak popsat své emoce z té chvíle, je přiznat, že se jednalo o směs hněvu a pocit bezmoci.
Před napsáním tohoto příběhu jsem přemýšlel, zda bych se měl podělit o to, čeho jsem byl svědkem. K čemu to bude dobré, když to lidi jen zarmoutí a budou se bát, že zažijí stejný osud? Přesto tento příběh tím nejnázornějším způsobem podtrhuje důležitost podpory místních církví podél ukrajinských hranic. Je nutné si uvědomit, že ve chvíli, kdy většina Ukrajinců utíká, aby si zachránila život, může být lokální církev jejich jediným bezpečným místem.
Církve po celém světě již věrně odpověděly na výzvu pomoci těm, kteří jsou v ohrožení. Naštěstí si mnozí uvědomují, že církev je jedním z nejštědřejších, nejefektivnějších a nejsoucitnějších zasahujících, když nastane nouzová situace kdekoli na světě. Pokud jste to ještě neudělali, zvažte prosím partnerství s jakoukoliv místní církví, která se angažuje v pomoci Ukrajině.
V CityServe International právě toto děláme. Propojujeme místní sbory v USA s místními sbory na Ukrajině, v Polsku a Rumunsku, abychom rozšířili jejich kapacitu pro záchranu a péči o ukrajinské uprchlíky tím, že jim poskytneme finanční prostředky a tolik potřebné zásoby, díky kterým budou tito uprchlíci v bezpečí. Uvědomujeme si, že je funkční, když na pomoci spolupracují různé církve.
Válka se vleče a to může způsobit, že z nekončících zpráv o jejím průběhu budeme postupně otupělí. Ale prosím nebuďme. Nemůžeme to přijmout jako nový normál. Drobnými krůčky naopak můžeme pomoci ke zlepšení života Ukrajinců.
Dave Donaldson je spoluzakladatel a předseda CityServe International, organizace, která existuje, aby školila, vybavovala a mobilizovala lokální církve k tomu, aby žily evangelium Ježíše Krista ve své komunitě prostřednictvím soucitu.
Zdroj: The Christian Post
