Do prezidentských voleb zbývá několik dní. Redakce Proboha se proto v anketě ptala kmenových redaktorů, jak oni konkrétně vnímají nastávající volby a co od nich očekávají. V jejich odpovědích lze vyčíst i to, jaké kvality by dle nich měl mít ideální kandidát.
Lucie Endlicherová - redaktorka Rádia 7
Politika není úplně můj šálek kávy, ale baví mě poslouchat zpravodajské a publicistické podcasty. Myslím, že mám naposlouchány desítky, možná spíše stovky hodin debat a komentářů nebo rozhovorů týkajících se prezidentské volby. Nejsem po nich moudřejší. Osobně bych se vrátila k nepřímé volbě, ale co se dá dělat. Snažím se sledovat, zda má daný kandidát předpoklady pro výkon prezidentské funkce, a zároveň přemýšlím i o jeho šancích v rámci pelotonu uchazečů o daný post. Trošku mě překvapuje, že se kampaň posunula směrem k „Česko hledá spasitele“ a tábory příznivců toho kterého kandidáta dští oheň a síru na protilehlé strany, dokazujíce především, proč ten jiný je nevolitelný. Nepotřebuji vědět, proč někoho nevolit, chci vědět, proč volit toho, koho volit chci.
Jiří Schneider - bývalý diplomat a politik, synodní kurátor ČCE
Bohudíky nežijeme v absolutistickém či totalitním státě, moc je omezena ústavou a rozdělena mezi různé instituce. Prezident je jednou z nich. Není ani majestát ani vůdce, ale úřad. Samozřejmě záleží, kdo a jak tuto funkci vykonává, jak se s touto rolí vyrovná. Prezident se na svou čest zavazuje ctít ústavu a zákony, konat v zájmu všeho lidu a zastávat úřad podle svého nejlepšího vědomí a svědomí. Z toho pro mě plyne, že zvolen by měl být ten/ta, kdo se v dosavadním životě osvědčil/a z hlediska osobní cti, vědomí i svědomí. Kdo koná čestně a řídí se vědomím odpovědnosti vůči občanům republiky a svědomím jakožto vnitřním kompasem. Kdo dává naději, že bude cítit odpovědnost za své konání, i když jako prezident nebude formálně odpovědný. Prezident je hlavou státu, měl by být jeho důstojným představitelem. To znamená, že nezneužívá svou moc a své postavení, jde příkladem v tom, že výkon moci podléhá zákonům a stát není nástrojem libovůle jedinců či zájmů úzké skupiny.
Co od prezidentské volby neočekávat? Především, prezident nezařídí ani nenařídí všeobecnou nápravu, má omezené pravomoci – a je to tak dobře. Prezident nemusí a ani nemůže být v každém ohledu vzorem, ale neměl by to kazit těm, kdo usilují o dobrou společnost. Neměl by ji rozdělovat, ale ani ji sjednocovat za cenu ustupování zlu. Nicméně od prezidentské volby nemůžeme očekávat zázračnou „nápravu věcí veřejných“. Ostatně spojit takovou naději s jednotlivcem jakkoli schopným bylo vždy bláhové a povýtce nebezpečné. Záleží na nás, na našem jednání a rozhodování jak v běžném životě, tak v mezních situacích. Volba prezidenta je jen jedním z těchto rozhodnutí.
Hana Pinknerová - spisovatelka
Představuji si, že prezident mé země bude jejím důstojným reprezentantem. Je mi jedno, bude-li to muž či žena. Nemusí kvůli tomu dobře vypadat, ačkoli i to se hodí. Musí mít ale hezky nastavenou mysl. To se projevuje celkem přesvědčivě při jeho veřejných vystoupeních tak, že se do nikoho nenaváží, nikoho neuráží a nenazývá opovržlivými výrazy. Nevytahuje se svými úspěchy, ale oceňuje každého občana a všechny společně motivuje k dobrému životu, k respektování základních hodnot a povzbuzuje k tomu, aby byli rádi občany této země. Očekávám, že bude pravdomluvný a poctivý. Bude schopen uznat svou chybu a omluvit se za ni. Méně mi vadí staré chyby, z nichž se dotyčný poučil, které jako chyby uviděl a uznal, než chyby nedávné, u nichž reflexi postrádá. Měl by s moudrostí hledět do budoucnosti o dva tři kroky vpřed, aby mohl varovat před riziky, povzbuzovat k vytrvalosti a být příkladem v nesení naděje. Snad toho nechci tak moc.
David Novák - publicista, předseda rady Církve bratrské
Když přemýšlím, koho budu volit, pak na základě vylučovací metody a zkušenosti posledních dvaceti let by to neměl být někdo, kdo vykazuje narcistní poruchu osobnosti nebo rysy psychopata. Tyto dvě vlastnosti jsou pro ty, kdo mají být vedeni, velmi destruktivní. Náš národ toho budiž smutným příkladem. Nemyslím si, že dotyčný musí mít zkušenosti s politikou. Naopak, některé nitky z politické kariéry mohou být svazující, navíc mnoho věcí se lze rychle naučit. Důležitější je, aby kandidát měl zkušenosti s vedením lidí a v obecnějším měřítku s leadershipem jako takovým. Klíčovou vlastností lídra by měl být mimo jiné pevný charakter a vnímání vedení jako služby lidem. To jsme v prezidentském úřadu dlouho neviděli, nicméně si stále myslím, že to jde a že by o to měl každý lídr usilovat. Našemu národu bych přál, aby pokud možno už nikdy nemusel zakoušet šílenosti, které se na Pražském hradě v poslední době děly.
Daniel Kvasnička - publicista, farář v Litomyšli
Patnáct let jsem nevkročil na Pražský hrad. Nějak jsem nemohl. Dnes nám domů přišly obálky s volebními lístky. Mám radost, že smíme volit. Mám radost, že jsou mezi kandidáty lidé, kteří se už roky připravovali na tuto volbu. V předních řadách průzkumů se seřadili ti, kteří poctivě pracovali na své kandidatuře. Díky tomu nehrajeme kuželky, ale pečlivě vybíráme. A určitě si dobře vybereme. Nemám strach. Přitom nemusí být nutně zvolen ten, kterému to hodím do schránky já. I kdyby totiž byl nakonec zvolen člověk, který také na své kandidatuře léta pracoval, nicméně dělal vše pro to, abych jej zvolit nemohl, pak mám naději, že svůj půst od Pražského hradu protáhnu jen o dalších pět let. Pak přijde další šance to všechno změnit k lepšímu. Důležité je pracovat na prezidentské volbě roku 2028 už dnes.
