Tak jsme si prý v prezidentských volbách zvolili válku a odmítli mír. I s takovým názorem jsem se setkal. Co si o tom myslet?
Není smyslem tohoto pořadu říkat komukoli, co si má myslet. K tomu nemám ani to nejmenší oprávnění. A nechci ani komentovat samotnou prezidentskou volbu, tam už není, co řešit. Zmíněný názor ale odhaluje strach z války. To je přecejen obecnější věc. Tady už stojí za to podívat se, co by nám k tomu řekla bible.
Bude válka? Poctivě musím povědět: Ano, bude. Bible je v tomto ohledu velmi jasná. Kdykoli mluví o posledních dnech Země, mluví také o válkách. Tvrdí-li někdo z lidí, že válkám jednou provždy zabrání, že zařídí, aby nebyly, lže. To by musel změnit veškeré lidské uvažování a lidské emoce. To není v našich silách.
Na druhou stranu, bible neřekne, kdy a kde k válce dojde. V tom rozpoznávám naději. Bude to záležet na nás, na lidech. Pravda, asi ne na mně samotném, tady rozhodnou jiné společenské roviny, ovlivnit je ale mohu i já. A žádný vliv není příliš nepatrný, aby nestál za řeč. Proto Ježíš blahoslaví ty, kdo kolem sebe působí pokoj. Třeba v malém, třeba si toho nikdo ani nevšimne. Svoji cenu a svůj dopad to ale má. Vždycky.
Mír je lákavý. Mluvit o míru ještě lákavější. Skrývá to v sobě příslib moci. Kdykoli slyším, jak někdo z mocných tohoto světa začíná slibovat, jak zařídí mír, jak nás všechny ochrání, vybaví se mi archivní filmy, které jsem viděl, autentické záběry. Ambiciózní politik v nich horoval za mír, to slovo se v jeho projevech neustále vracelo. Filmy pocházely z Německa třicátých let a ten politik se jmenoval Adolf Hitler.
Není dobré zapomínat na historii. Stane se to snadno, vzpomínky na těžké skutečnosti bývají bolestné a obtěžující, mají ale nenahraditelnou hodnotu. Pamatovat si a uvažovat o tom pomáhá postavit budoucnost na realistický základ. I bible ví, že mluvit příliš snadno o pokoji bývá zavádějící. Příliš často za tím stojí skryté úmysly. To viděl už prorok Jeremjáš, když volal: Od nejmenšího až po největšího všichni propadli chamtivosti, od proroka až po kněze všichni klamou. Těžkou ránu mého lidu léčí lehkovážnými slovy: »Pokoj, pokoj!« Ale žádný pokoj není.
Podobně to viděl prorok Ezechiel, když vyzýval: Lidský synu, prorokuj proti izraelským prorokům. Znovu a znovu svádějí můj lid slovy: »Pokoj«, ač žádný pokoj není. Lid staví chatrnou stěnu, a hle, oni ji nahazují omítkou. Mluvit o pokoji je snadné, jako nahodit omítku na hotovou zeď. O pevnosti hradby ale omítka nerozhodne. Náš pokoj nevyroste z našich slov, ale z činů. Ze skutků, které obstojí i v Božích očích.
Jaké to budou? Mohli bychom jich jmenovat mnoho, lidský život je pestrý. Vzhledem k našemu tématu a k situaci, ve které žijeme, zmíním dva. První nám připomíná apoštol Pavel, když požaduje přímluvné modlitby za ty, kdo mají v rukou moc. Podle něho je taková modlitba prostředkem k dosažení klidného života. Toužíme-li tedy po míru, modleme se za naši politickou reprezentaci.
A to druhé? Pán Ježíš říkal: Nikdo nemá větší lásku než ten, kdo položí život za své přátele. Je-li třeba postavit se proti agresorovi silou, neodmítejme to. Kde jde o záchranu života druhého člověka, je takové násilí blahoslavené.
Autor: Petr Raus