Hlavní nádraží již léta zdobí socha sira Nicolase Wintona, zachránce židovských dětí. Postava malého muže s kufrem a dvěma dětmi stojí nenápadně na nástupišti u první koleje. Když jsem před nedávnem procházel kolem sochy, všiml jsem si, že upoutala zájem romské uprchlické dívky a jejích dvou menších bratrů. Hlavou mi začaly vířit myšlenky.
Nikolas Winton v roce 1939 zachránil 669 převážně židovských dětí z území Československa tím, že zajistil jejich odjezd vlakem do Anglie. V době, kdy píšu tento článek, přespávají na nádraží doslova několik metrů od sochy v bědných podmínkách již dva měsíce váleční uprchlíci z Ukrajiny – stovky romských dětí se svými matkami, které v ČR skoro nikdo nechce.
Jak by se k těmto dětem stavěl Nicolas Winton dnes? Pomáhal by jim na místě jako desítky dobrovolníků na Hlavním nádraží? Zajišťoval by jejich transporty do zemí, v nichž je přijímají přece jen přátelštěji, jako to dělá aktivista Míra Brož s organizací Konexe?
Situace na Hlavním nádraží připomíná v některých ohledech ještě starší uprchlickou krizi. Na začátku první světové války se v Praze na Hlavním nádraží objevily zástupy chasidských Židů z Bukoviny a Haliče. Přicházeli z chudého prostředí, kulturně od nás velmi vzdáleného a jejich přítomnost způsobila u mnoha antisemitů, ale i asimilovaných Židů šok a odpor. Byla jim vyčítána nevděčnost – například proto, že se nechtěli účastnit vepřových hodů, na něž byli pozváni.
Uprchlíci dostávali skromnou pomoc od státu (byli loajálními občany Rakouska-Uherska) a od židovských souvěrců. Sionisté se v pomoci velmi angažovali. Takřka všichni židovští uprchlíci se vrátili do svých domovů v roce 1919. Na památku po nich zůstaly jen polemické články v nežidovských i židovských časopisech – a také hřbitovy a náhrobní kameny. Mnoho z tehdejších uprchlíků totiž zemřelo kvůli špatným podmínkám, v nichž jim bylo vykázáno žít, tedy v provizorních dřevěných barácích.
Jediným známějším chasidským Židem, který v Praze zůstal i po válce, byl Jiří Mordochaj Langer, autor půvabné knihy o chasidismu Devět bran. Po sto letech jsou podmínky pro romské uprchlíky z Ukrajiny ještě horší, než byly tehdy podmínky pro ty židovské. Mají k dispozici podlahu na Hlavním nádraží, v lepším případě na 5 hodin v noci přistavěný vlak se sedačkami, do kterého se vejde jen menšina uprchlíků, či stanové městečko, které pojme zhruba 150 lidí.
Dlouhou dobu navíc dostávali uprchlíci na Hlavním nádraží nedostatečné množství nepříliš vhodného jídla (2× denně toust, v lepším případě čínskou polévku a neslazený čaj). Čest Pražanů zachraňují dobrovolníci z organizací OPU a Iniciativa Hlavák, kteří se obětavě romským uprchlickým rodinám věnují. Romským uprchlíkům také výrazně pomáhají čeští Romové, sdružení v různých romských organizacích – na Hlavním nádraží to je Rom Praha, jinde například Romodrom.
Angažovat se snaží i evangelická církev a diakonie. Církve by se pro přijetí uprchlíků ovšem mohly vyjádřit zřetelněji a hlasitěji. Asi dvě třetiny romských uprchlíků nalezly jakž takž důstojné místo k bydlení v bývalých detenčních táborech v Bělé-Jezové a ve Vyšních Lhotách či na jiných místech. Zbytek však propadává sítem pomoci a uvízl na Hlaváku nebo putuje mezi různými nádražími v ČR i v Evropě.
Jak se bude na dnešní uprchlíky vzpomínat po sto letech? Bude se vzpomínat na to, že se bohatí Pražané nedokázali postarat na krátkou dobu o několik set chudých romských dětí – uprchlíků ze země ve válečném stavu? Nebo připomínat, jak se ostatní kraje chovaly ještě sobečtěji a nechtěly romské uprchlíky – na rozdíl od neromských – vůbec přijímat? Jak se bude vzpomínat na pozoruhodný jev, který se zřetelně při této krizi projevil, tedy vzájemnou romskou solidaritu?
Redakčně upraveno
Autor: Mikuláš Vymětal
Zdroj: Protestant
Spíše bychom se měli ptát, proč se o ukrajinské uprchlíky nepostarali Ukrajinci, že… Jak je možné, že se tu vyskytují uprchlíci převážně ze západních částí Ukrajiny, a často ještě v luxusních autech…? Proč prchají ze země, kde se pořádají mítinky předních politiků nejen z Evropy? Jak je to s tou “válkou” doopravdy? nebo si z nás děláte srandu, a myslíte, že jsme americké ovce, kterým můžete lhát do nekonečna?
Nelze to ani komentovat!!! Myslute ze cesky narod muze pomahat bez hranic stale a stale a on sam klidne muze dojit pistupne k bide a ke zpetnym krokum co jsme jiz pred lety zazily, ze mebudeme mit cim topit, nebudeme mit na benzin, malo penez na najem na jidlo, ale budem neustale solidarni s ukrajinou to ze totalne chudi to je jedno… Nechapu proc se nevrati domu kdyz nemaji na nic narok, to nedokazi pichopit ani to???!!!!
Nesouhlasim!!! Jiz ted jsme jim meskutecne pomohli nestacilo ny to jiz!
Spis at se dva prezidenti snazi o domluvu s tim ze jiste oba budou muset ustoupit, driv nez si bezcitne vyvrazdi sve obyvatele!!!