Druhý český patron, také zemský patron Polska a Maďarska, patron Visegrádské čtyřky, učenec mezinárodního charakteru. V neposlední řadě symbol sjednocování Evropy pod záštitou křesťanství. Tím vším je Sv. Vojtěch.
Prostí lidé uctívali pohanské bůžky, trestní a jiné právo bylo tzv. zvykové, zadlužení lidé často končívali v otroctví. Bigamie a polygamie byly na denním pořádku dokonce i ve vyšších kruzích, o opilství ani nemluvě. Duchovní ještě mohli mít vlastní rodinu. Do těchto poměrů se kolem roku 956 narodil na Libici Vojtěch z rodu Slavníkovců, jako syn zámožných rodičů. Jeho matka snad dokonce pocházela z rodu Přemyslovců.
V dětském věku Vojtěch vážně onemocněl a k jeho uzdravení došlo až potom, co byl donesen na oltář kostela. Na základě toho byl předurčen k duchovní službě. V nejlepší škole té doby, v Magdeburgu, centru ottonské renesance, se mu dostalo skvělého vzdělání. Mezi jeho spolužáky patřili např. budoucí císař Ota II. nebo Gerbert z Remeše, pozdější papež Silvestr II.
Po devíti letech se Vojtěch vrátil do Čech, kde byl zvolen pražským biskupem. V Praze však dlouho nepobyl. Snažil se totiž Čechům vysvětlit, že v moderním světě se už dávno upustilo od mnohoženství i otrokářství. Ani jeho kázání o lidské důstojnosti a rovnosti se však nesetkalo s pochopením. Když přišlo na kritiku nadměrného opilství, došla Vojtěchovi s Čechy trpělivost a po pěti letech marného snažení o nastavení vyšší morální laťky, se odebral nabrat sílu do klášterů v Itálii.
Odchod vzdělaného učence a přítele vlivných osobností však nebyl pro Čechy dobrou vizitkou. Proto došlo po zásahu knížete Boleslava II. u samotného papeže k Vojtěchovu návratu. Možná že po zkušenostech s českým prostředím nechtěl být na osvětovou činnost sám, a proto s sebou z Itálie přivedl i několik mnichů, pro které byl roku 993 na Břevnově založen první mužský klášter (benediktýni) v Čechách.
Jenže v českém knížectví se od Vojtěchova odchodu mnoho nezměnilo. Jednou byl dokonce svědkem toho, jak byla přímo v kostele bez ohledu na právo azylu zabita údajná cizoložnice. A tak Vojtěch odchází znovu. Když roku 995 došlo k vyvraždění Slavníkovců na Libici, nepřicházel jeho návrat v úvahu. Po zotavení v Itálii se rozhodl odejít do Polska, kde se svolením knížete Boleslava Chrabrého (jeho matkou byla Přemyslovna) podnikal misijní cesty k pohanským kmenům. Při jedné z těchto cest byl 23. dubna 997 zabit rozčilenými pohany potom, co vstoupil do jejich posvátného háje. Bylo mu pouhých 41 let.
Polský kníže vykoupil od pohanů zlatem jeho ostatky a nechal je pohřbít v Hnězdně. Už roku 999 byl Vojtěch svatořečen. V roce 1000 se nad Vojtěchovým hrobem sešli císař Oto III, papež Silvestr II, Vojtěchův nevlastní bratr Radim a také polský kníže. V té chvíli bylo v Hnězdně založeno arcibiskupství v čele s Vojtěchovým bratrem Radimem, jako prvním arcibiskupem, a Boleslav Chrabrý byl císařem prohlášen za prvního polského krále.
Škoda, že český kníže Boleslav II. nedokázal lépe zhodnotit význam Vojtěchova učení i jeho konexe v nejvyšších politických kruzích. Mnohem prozíravější byl jeden z jeho nástupců, český kníže Břetislav. Ten vyzvedl v roce 1039 Vojtěchovy ostatky, nad kterými vyhlásil první český zákoník tzv. Břetislavova dekreta.
O tom, že zákoník byl třeba, svědčí hned jeho první odstavec: „Vaše manželství, která až dosud měli jste jako v nevěstinci společná mezi zvířaty, nechť napříště řídí se kanonickým řádem tak, aby manželka spokojila se s jedním mužem a muž jednou ženou zákonitě před církví provdanou.“ Další části řeší např. problémy manželského soužití, zákaz krčem, zavedení ordálu (božího soudu) pro obviněné, svěcení neděle a nutnost pohřbívání mrtvých na křesťanských hřbitovech.
V čem tedy spočívá význam úsilí sv. Vojtěcha? Druhý patron české země cestoval po celé Evropě, pobýval např. na území dnešní Itálie, Francie, Německa čímž získal na tu dobu neobvykle široký rozhled. V Uhrách pokřtil prvního uherského krále, sv. Štěpána. Několik uherských panovníků neslo jméno Béla, což je maďarský překlad jména Vojtěch.
Na cestách rozdával peníze i své šaty chudým a konal misijní činnost. Cílem těchto cest mělo být i působení k ochotě obnovení říše na základech křesťanských principů. Tuto politiku společně razili císař i papež. Sv. Vojtěch je pokládán za autora nejstarší známé duchovní písně Hospodine, pomiluj ny. Mimo jiné se také zapsal do literární historie sepsáním legend o sv. Gorgoniovi a Alexiovi, a to vše stihnul za svůj z dnešního pohledu krátký život.
Ačkoli jde o velkou postavu nejen české historie, možná právě proto se příliš nesetkáváme s jeho vyobrazením či sochami. Jedna z jeho soch se však nachází na významném místě, přímo na Václavském náměstí, na pomníku svatého Václava ve společnosti sv. Ludmily, Anežky a sv. Prokopa.
Zdroj: Kláštěr Břevnov
