Den otců je tady. Budete slavit? A pokud ano, čím uděláte svému tátovi největší radost?
V novodobých dějinách se oficiálně považuje za vznik tradice oslavy Dne otců rok 1910. Tehdy se Američanka Sonora Smart Dodd rozhodla prosadit myšlenku poděkování za lásku a péči svému otci, který zůstal po smrti manželky na výchovu dcery a pěti synů úplně sám. S pomocí církevní organizace se Sonoře podařilo dosáhnout uspořádání oslavy ve městě Spokane, státu Washington. Termín byl stanoven na třetí neděli v červnu.
V některých tradičně katolických zemích se Den otců slaví na svátek sv. Josefa (19. 3.), ochránce otců. Málokdo ví, že právě letošní rok byl papežem Františkem vyhlášen rokem sv. Josefa. V dalších zemích jsou uznávána i jiná data, a každý národ slaví po svém. Ve Finsku byl Den otců zařazen v roce 1987 dokonce na seznam významných dnů, u jejichž příležitosti se vyvěšuje státní vlajka. Slaví se také Den mužů, aby nebyli opomenuti bezdětní. A například v Estonsku se každoročně uděluje titul Otec roku.
Jak jsme na tom my? U nás se Den otců umírněně slavil za první republiky a pak už ne. Ani po sametové revoluci se dlouho nenašli aktivisté, kteří by oslavu Dne otců nějak významněji propagovali. V čem to mohlo být?
Bohužel, není to tak dávno, co byl pro velkou část naší populace prototypem otce muž, který nepovažoval za nutné znát data narození svých dětí, vědět, do které chodí třídy, jaké navštěvují kroužky, natož pak znát jména jejich kamarádů.
Otec – živitel, který po příchodu domů dostal jídlo až pod nos, nebyl často povinen uklidit si po sobě ani talíř a osoboval si právo na odpočinek, bez ohledu na potřeby rodiny. Četba novin, sledování televize, pití piva. Pšt! Tatínek odpočívá, teď ho neotravujte. Proč by se měl jít podívat na fotbalový zápas, kde hrají jeho děti nebo dokonce na jejich nudný koncert.
Dá se proto pochopit, že ve většině případů prostě nebylo co slavit. Pamatuji dobu, kdy se tátové styděli jezdit po ulici s kočárkem, protože se tak stávali terčem posměchu ,,mužnějších“ otců. Doba se naštěstí změnila a s příchodem 21. století se myšlenka aktivního otcovství zabydlela i v Čechách. Muž věnující se dětem je dnes pokládán za sexy průkopníka nového, pokrokovějšího typu otce. Sociální sítě jsou denně zaplavovány dojemnými fotografiemi rozněžnělých tatínků, kteří podporují své dcery při hodině baletu a vaří se syny večeři pro maminku, vracející se pozdě z práce.
Téma Otcovství dobylo i pole, patřící kdysi výhradně sportu, automobilismu či technice. Totiž, hospody. Nedávno jsem na zahrádce jedné hospůdky vyslechla milý rozhovor:
Táta 1: Čau! Tak co? Viděl jsi ten zápas?
Táta 2: Ani mi nemluv, já měl zápas doma. Žena musela na týden odjet a já zůstal na malou úplně sám.
Táta 1: To mám taky za sebou. Ale nakonec v pohodě, ne? Krmení, přebalování, úklid, praní, řvaní…
Táta 2: Hele, ani mi nemluv, sem se nezastavil za celej den, v noci řev, ale vymyslel jsem pár zlepšováků a docela jsme si to užívali. Představ si, malá má ráda Pink Floydy! Posloucháme je spolu, pěkně u nich usínáme. Ale to přebalování…
Táta 1: A jaký máš plíny? Ty látkový nebo s lepíkama?
Táta 2: S lepíkama. Lepily všude okolo, malá se furt kroutila.
Táta 1: To jí musíš dát do ruky nějakou hračku, třeba chrastítko a dělat bubáka a furt na ní mluvit. A hlavně. Nožičky jí musíš dát víc nahoru, pak má tu plínu vejš a jde to pořádně přilepit.
Táta 2: Jo, dík za tip. Zrovna jsem na netu koukal na takový svítící chrastítka, to by se jí mohlo líbit, ne? Budou Pink Floydi se světelnou show, to bude fajn!
Táta 1: A na to se napijeme!
To zasluhuje odměnu. Čím ale potěšit naše tatínky? Mí studenti navrhovali večeři v restauraci s tím, že tentokrát bude platit maminka, dál například fotbal, cyklovýlet, koncert oblíbené kapely, vyhlídkový let, bungee jumping nebo společné grilování. Ať už budete slavit jakkoli, přeji vám hodně pohody a spoustu krásných společných zážitků.
Autor: Pavla Hajíčková
Foto: unsplash
