Před pár lety mě nadchla kniha Sapiens (2014) Yuvala Noaha Harariho. Nyní mu vyšla nová kniha. Harari ve všech svých knihách uvádí podobné tvrzení, totiž že lidé překonali jiné druhy především proto, protože byli schopni předávat skvělé příběhy.
Vzájemné předávání a uchovávání příběhů buduje soudržnost a schopnost spolupráce potřebnou k dosažení velkých výkonů. Před schopností budovat skupinovou soudržnost prostřednictvím sdílených konceptů a hodnot měly skupiny tendenci dosáhnout počtu kolem 150 osob. To je zjevně počet dostatečný k tomu se přímo poznat a vytvořit si vzájemnou důvěru tváří v tvář. Ale sdílené příběhy umožňují zcela novou úroveň spojení, především u abstraktních pojmů jako je spravedlnost, transcendence, peníze a rodina.
Právě tyto sdílené dohody umožňují spolupráci a vzájemnou důvěru, která dále umožňuje kolektivům vyvinout se do měst, poté do zemí a nakonec do říší. Na této cestě kolektivy lidí spolupracují na vymýšlení rychle se vyvíjejících technologií a ještě složitějších posvátných příběhů nebo mytologií.
Když jsem minulý týden poslouchala Harariho, jak mluví o své nové knize, byla jsem zasažena jeho obavou, že ztrácíme naše společné příběhy a obratem i naši schopnost spolupracovat při řešení problémů ohrožujících existenci, jako je změna klimatu, jaderné zbraně, a nerovnost.
„Nemůžete mít demokracii v místě, kde se lidé navzájem nenávidí a vidí jeden druhého jako své nepřátele a nemohou se shodnout na žádném společném příběhu. Můžete mít politické soupeření, to je naprosto v pořádku. O tom je demokracie. …Pokud ale druhou stranu začnete vnímat nikoli jako své politické soupeře, ale jako své nepřátele…, kteří nás chtějí zničit…, pak je demokracie prostě nemožná. V takové situaci nemůžete vnutit demokracii, i když máte volby. Volby jsou v tomto smyslu jen rituál."
Potřebujeme společné příběhy, protože potřebujeme spolupracovat. Po většinu naší historie sdílelo mnoho Američanů společné příběhy o naší demokracii a dokonce nějakým vágním způsobem o náboženství. Důležité jsou sdílené společné náboženské příběhy. Dokonce i Američané z náboženských tradic judaismu nebo islámu sdíleli některé společné texty s demograficky dominantnějšími křesťany a mnozí křesťané je považovali za běžné vyznavače „abrahámovské víry“.
V posledních letech však někteří křesťané zaujali ostře nepřátelský postoj vůči těm, kdo s nimi nábožensky nebo jinak nesympatizují – dokonce i vůči křesťanům, kteří nejsou jako oni. Vítejte v metle křesťanského nacionalismu. Co se však stane, když se naše společné příběhy zhroutí v masivním měřítku, k čemuž jak se zdá celý svět postupně směřuje? Harari – stejně jako mnoho přemýšlivých lidí – se obává, že výsledek nebude dobrý. Potřebujeme společné příběhy. A zahrnula bych sem i naše náboženské příběhy.
Na náboženských příbězích záleží. Harariho obžaloba všech náboženství však spočívá v tom, že „neuznávají, že je vymysleli lidské bytosti, a proto nemají sebeopravný mechanismus“. Samoopravné mechanismy neboli adaptace umožňují tradicím posvátných příběhů pokračovat v budování významu a spolupráce mezi stoupenci těchto tradic, i když se porozumění vyvíjí. Sebekorekce hraje zásadní roli v našem chápání vlastních tradic.
Rezonuji s Harariho obavou, že ztráta našich kolektivních příběhů je velmi znepokojivá. Pokud si máme dary náboženských příběhů a vzájemné spolupráce – ať už se jedná o smysl pro sociální spravedlnost, jazyk k přemýšlení o transcendenci, nebo koncepty jako je sebedarující láska, odpuštění, důvěra, spravedlnost, smrt – udržet, musíme své náboženské příběhy přizpůsobit. To znamená umožnit autokorekci. Bibli totiž nenapsal Bůh, ale lidé.
Příběhy z duchovních tradic byly historicky klíčové při formování etické mysli, dobročinného srdce a života bez sebestřednosti. Sdílené sekulární příběhy jsou zase důležité ve své schopnosti sebekritiky – například příběhy o demokracii. Ale ne vždy odpovídají na otázky účelu, integrity, lásky a nemusí nutně řešit náš vnitřní život.
Když procházím čtvrtěmi ve městě, ve kterém žiji, vidím příběhy vystavené prostřednictvím symbolů. Vlajky hrdosti, cedule na dvoře s nápisem „Nevzdávejte se“ nebo „Na vás záleží“; sváteční dekorace na Halloween nebo Vánoce; značky pro Portland Trailblazers nebo pro kandidáty kandidující ve volbách; Znamení MAGA. Sdílené příběhy jsou pro nás v dnešní době stejně důležité jako kdykoli předtím.
Pokud máme v plánu se oddělit od příběhů, které utvářely národy v minulosti, zajímalo by mě, jak příběhy reprezentované současnými představiteli poskytnou společný základ, který nám umožní spolupracovat ve velkém měřítku na uskutečnění velkých, tolik potřebných projektů, jako je obětování se pro ostatní a naši planetu.
Autorka: Tricia Gates Brown
Zdroj: Patheos