Co se nám tak líbí na internetu, sociálních sítích, zpravodajských webech či YouTube kanálech, že jim věnujeme tolik času? Jsou chytré telefony s neustálým připojením bránou ke svobodě, kterou máme na dosah jednoho kliku, nebo vězeňskou koulí, která nás zotročuje v našich touhách?
V roce 2016 udělal rakouský vědec a profesor neurologie na univerzitě v Ženevě ve Švýcarsku Christian Lüscher spolu se svým týmem takový pokus. Umístil myš do klece s tlačítkem, které pokud stlačila, tak speciální optický senzor stimuloval v jejím mozku dopaminové neurony, které jsou zodpovědné za pocity štěstí. Brzy na to myš přišla a začala mačkat tlačítko stále více a více, aby dostávala více a více dopaminu a byla tak šťastnější.
Profesor konstatoval, že pokud by myš po dvou hodinách nevybrali z klece, zemřela by pravděpodobně hlady a žízní, ale šťastná. Nepřipomíná vám to tlačítko něco, co máte ve svých kapsách? Navzdory všem možnostem, které máme, obecně průzkumy říkají, že na mobilu a internetu trávíme stále více času.
Čísla se různí od věkových skupin, ale někde mezi dvěma a devíti hodinami to pravděpodobně bude. Kolik času online strávíte denně nebo týdně Vy? Zkuste si to seriózně nejbližší týden změřit. Výsledek vás pravděpodobně překvapí. A teď ta nepříjemná otázka: Jsme díky těmto médiím šťastnější, spokojenější, charakternější, svobodnější? Známe pravdu?
Jan Hus řekl: „Hledej pravdu, slyš pravdu, uč se pravdě, miluj pravdu, mluv pravdu, drž se pravdy, braň pravdu až do smrti, protože pravda tě osvobodí od hříchu, od ďábla i od smrti…“ Měl tu svobodu ztratit svůj život, nechat se upálit, být odvržen od všech lidí a prohlášen za kacíře, protože pravda, kterou poznal o Ježíši, ho učinila svobodným.
Martin Luther o sto let později také bojoval za pravdu, která změnila jeho život a osvobodila ho zpod otroctví příkazů a zákazů mrtvého náboženství, ve kterém si člověk nikdy nemůže být skutečně jistý, zda ho Bůh přijímá. Pronásledovaní faráři během totality byli ochotni kvůli pravdě o Ježíši trpět, být odloučeni od svých rodin, protože jedině pravda osvobozuje, a ani vězení je nemohlo uvěznit.
Každý rok v listopadu si připomínáme výročí Sametové revoluce. Den boje za svobodu a demokracii. Od roku 1989 můžeme žít ve svobodě, ale tato svoboda nebyla levná. Slovensko je svobodná země. Máme větší svobodu než jakékoli generace před námi. Nikdo neurčuje, čemu máme věřit. Jakou kariéru zvolit. Jaké knihy číst. Do jakých škol chodit. Jak velkou mít rodinu, případně jestli zůstat svobodný. Ale ta nepříjemná otázka tady stále je: Známe pravdu? Jsme opravdu svobodní?
Pokuta na dálnici
Internet a sociální sítě pocit svobody a dostupnosti pravdy ještě znásobil. Neexistuje věc, kterou byste si neuměli vygooglit. Na kterou by neexistovalo nějaké Youtube video. Dostupnost informací je bleskurychlá. Žádná cenzura. Žádná omezení. Máme pocit, že se umíme dopátrat pravdy. Skutečně? Máme neomezené možnosti. Dělat si co chci, kdy chci, jak chci, kolik chci. Je ale svoboda dělat si cokoliv co chceme, skutečnou svobodou?
Když jsem v osmnácti dostal řidičák, moji rodiče mi důvěřovali natolik, že mi často dovolili řídit jejich nové auto. Když tak nad tím přemýšlím, tak docela obdivuji jejich víru. Svěřit osmnáctiletému klukovi auto není samozřejmost. Ne, nebyl jsem nezodpovědný šofér, ale když se na to dívám s odstupem více než desetiletí… á, raději bych to dál nerozvíjel.
Na jedné naší společné cestě k prarodičům jsem si to na dálnici docela rozjel i přesto, že na jednom úseku bylo omezení na 90 km/h. Už asi víte, co bude následovat, takže to zkrátím. Pokuta mě neminula. Byl jsem rozzlobený. K čemu tady byla ta značka? Vždyť se zde klidně dalo jet 110 km/h. Proč ta omezení? Čím je člověk mladší, tím více chce rebelovat proti omezením, překračovat stanovená pravidla, limity. A mnohdy se nic nestane. Nechytí Vás.
Bohužel, vzpomínám si ještě na jeden příběh překročení rychlosti, který neskončil šťastně. Byl jsem o dost menší. Cestovali jsme od prarodičů (to ještě řídil můj otec). Když jsme dojeli domů a zapnuli zprávy, zjistili jsme, že asi hodinu poté, co jsme projeli jedním úsekem cesty, se tam stala vážná nehoda. Auto od Bardějova přešlo do protisměru a v rychlosti více než 100 km/h narazilo do protijedoucího auta. Všichni, co byli v tom bardějovském autě, nepřežili. Byli z našeho města. Za volantem byla mladá řidička. Důvod nehody bylo nezvládnutí řízení ve vysoké rychlosti.
Svoboda není nemít žádná omezení, protože dělat si co chci, kdy chci a jak chci mě v konečném důsledku může stát život.
Poznáte pravdu a pravda vás osvobodí
I když to pro někoho může znít překvapivě, Ježíš nám o svobodě může říci víc, než si myslíme. Podívejme se na jeho slova: Židům, kteří mu uvěřili, Ježíš řekl: „Když zůstanete v mém slově, budete opravdu mými učedníky. Poznáte pravdu a pravda vás vysvobodí.“ „Jsme Abrahamovo símě!“ ohradili se. „Nikdy jsme nikomu neotročili. Jak můžeš říkat: ‚Budete svobodní‘?“ Ježíš jim odpověděl: „Amen, amen, říkám vám, že každý, kdo hřeší, je otrokem hříchu. A otrok nezůstává v domě navždy, navždy zůstává syn. Když vás Syn vysvobodí, budete opravdu svobodní."
Ježíš tato slova říká uznávaným náboženským vůdcům. Zjevně to nepřijali nejlépe. Říci někomu, že potřebuje být svobodný, znamená, že momentálně svobodný není. Ježíš ty vůdce zcela rozzlobil. Jejich odpověď je maximálně ironická. V podstatě jako kdyby říkali — ale my jsme svobodní a nikdy jsme nikomu nesloužili. Opak je však pravdou. Celá historie izraelského lidu, která je zaznamenána v Bibli, je plná otroctví. Izraelité byli nejprve v otroctví v Egyptě, pak pod nadvládou Asyřanů, Babyloňanů, Peršanů i Řeků. A ve chvíli, kdy Ježíš mluví tato slova, jsou pod okupací Římské říše.
Ježíš přesto všechno nemyslel na politickou svobodu. Mluvil zde o otroctví jiného druhu. Tato Ježíšova slova jsou aplikovatelná i dnes. I na nás. I v době největší svobody, jakou jsme kdy na Slovensku zažili, mnozí lidé žijí v otroctví. Řekl bych, drtivá většina z nás.
Russell Brand, britský herec, komik a aktivista v knize Restart popisuje, jak se dostal ze závislosti na drogách a alkoholu. „Ti z nás, kteří se narodili s očividnou závislostí na látkách, mají v mnoha ohledech štěstí. My alkoholici a feťáci jsme toto tajemství minimalizovali na drobné cykly touhy a naplnění. Náš vzorec závislosti je snáze pozorovatelný, a proto jej lze snadněji vyřešit.” Lidé jsou závislí na alkoholu, na jídle, na vztazích, na práci, někdo neustále tupě čumí do telefonu a snaží se v něm něco najít… co vlastně?
Je snadné vidět, že drogy nás nikdy nespokojí. Mnohem těžší je to vidět při dovolených, kariéře, šťastné rodince, větším domu a jiných věcech. Každý z nás je otrokem. Jaké je tedy řešení? Existuje vůbec? Můžeme být opravdu svobodní?
Pravidla, která znamenala vztah
Poslední Ježíšova věta v odstavci, který jsme zmiňovali, zněla, jako by zde řešení bylo. Pokud vás tedy Syn vysvobodí, budete skutečně svobodní. Co tím chtěl Ježíš říct? Naším největším problémem není touha po svobodě, ale to, že v momentě, kdy jsme si mysleli, že jsme ji získali, jsme ji ve skutečnosti ztratili.
Možná to byl tvůj první klik v mobilu, možná první sklenička alkoholu, možná první polibek. Dopamin se začal vylučovat. Pocity štěstí byly vysoko. Ale jen na krátko. Tak jako Adam a Eva v Ráji, když si mysleli, že svoboda je, když si určí vlastní pravidla. Bůh mi nebude říkat, co mám dělat. Řeknu si to já sám. Já určím, co je pro mě dobré a co ne.
Bůh stvořil Adama ke svému obrazu. Adam ve skutečnosti byl jako Bůh. Nemohl být víc. Tím, že nedůvěřoval Bohu, rozbil s ním vztah. Určil si svá pravidla. A podle toho to tady na Zemi i vypadá. Jako pod vládou Adama.
Ježíš, o kterém Pavel mluví také jako o posledním Adamovi, však udělal přesný opak. Nepřišel určovat pravidla. Přišel se podřídit Boží vůli. Nepřišel hledat svobodu v seberealizaci a sebenaplnění. Přišel ji kvůli nám ztratit úplně. Stal se sluhou. Ztratil čest, moc, vliv, přátele, rodinu a nakonec i svůj vlastní život. Všechno, co se mnozí snažíme celý život získat.
Zemřel jako zločinec, chudák, zmrzačený bičováním. Opuštěn a sám. V Bibli se píše, že jeho poslední slova byla: „Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil?“ Tady to však neskončilo. Tento poslední Adam, Ježíš, dokonale dodržel pravidla. Pravidla, která znamenala vztah. Pravidla, která ho měla udržet na cestě. Pravidla, která měla znamenat život. A přesně to následovalo. Bůh ho vzkřísil z mrtvých.
Toto je svoboda. Toto Ježíš myslel, když řekl - pokud vás tedy Syn vysvobodí, budete skutečně svobodní. Ježíš nás osvobodil z našeho sobectví, z naší pýchy, z touhy určovat si vlastní pravidla, ze závislosti do které neustále padáme, ať je to internet, alkohol, nebo cokoli jiného. On ztratil svou svobodu, abychom ji my mohli získat zpět.
„Pokud vy zůstanete v mém slově, budete opravdu mými učedníky, poznáte pravdu a pravda vás osvobodí.“
Autor: Martin Viglaš
Zdroj: Chcemviac.com
Foto: unsplash/Mateus Campos Felipe