Naše historické církve, které formovaly tento starodávný kontinent jako žádná jiná instituce, se zmenšují zarážejícím tempem. Jejich členská základna se pravděpodobně zmenší o polovinu. Nestane se to v průběhu následujících 40 let, ale už mnohem dříve. Dlouhá historie západního křesťanství, instituce formující společnost, skončí v nejbližších desetiletích.
Pokud byste navštívili muzeum Mercedes-Benz v německém Stuttgartu, přesně byste věděli, co vás čeká! Vyvezou vás skleněným výtahem na nejvyšší patro, kde první, co uvidíte, budou úplné začátky této společnosti. V roce 1883 vyvinuli Gottlieb Daimler spolu s Wilhelmem Maybachem ve své Bad Cannstattské dílně vysokorychlostní jednoválcový čtyřtaktní motor a dali si ho zaregistrovat a patentovat. Tento originální spalovací motor byl začátkem úspěšného příběhu, který přinesl světu zásadní technický převrat. Dějiny 20. století se odvíjí od tohoto vynálezu a celý náš život by byl bez něj nepředstavitelný.
Dnes, 138 let po tomto velkém kroku vpřed, máme konec spalovacího motoru přede dveřmi. Ohlásila ho automobilová společnost Daimler. Do roku 2039 se již nebudou vyrábět žádné další vozy této společnosti poháněné spalovacím motorem. Konec jedné éry je blízko a globálně známá společnost přestane produkovat to, co ji dělalo slavnou více než 130 let – vynikající spalovací motory ve vynikajících vozidlech. Automobilka Daimler momentálně čelí největší reorganizaci ve své historii. Nemusíte pocházet z jižního Německa, abyste věděli, co to znamená.
V minulém roce kolínská arcidiecéze zveřejnila zprávu o tom, že do roku 2030 plánuje snížit počet farností z 500 na 50. Kolínská diecéze se svou historií trvající již 1700 let, diecéze s jedním z největších, nejkrásnějších a nejvyšších kostelů na světě se zmenšuje jako sněhulák na jarním slunci – a to nejen kvůli současným skandálům ohledně zneužívání. Naše historické církve, které formovaly tento starodávný kontinent jako žádná jiná instituce, se zmenšují zarážejícím tempem. Jejich členská základna se pravděpodobně zmenší o polovinu. Nestane se to v průběhu následujících 40 let, ale už mnohem dříve. Dlouhá historie západního křesťanství, instituce formující společnost, skončí v nejbližších desetiletích. Nemusíte být církevním historikem, abyste uhodli, co to znamená.
Změny dělají “staré” bezvýznamným
Na obrázku je plynová pouliční lampa z Londýna z konce 19. století. Takové lampy kdysi ručně rozsvěcovali pouliční osvětlovači. Tato profese dnes už prakticky neexistuje a její představa v nás vyvolává úsměv, protože z našich ulic se už dávno vytratily plynové lampy, které byly takto rozsvěcovány každý večer. Toto povolání pohltila elektrifikace. O dalších dvaceti letech i digitalizace způsobí to, že nepotřebnými se stanou mnohé profese, kterými se dnes živí mnoho čtenářů těchto řádků.
Žijeme v “disruptivních” časech. Tohle cizí slovo popisuje proces, ve kterém jsou tradiční firemní procesy, technologie, produkty nebo služby radikálně přehodnoceny a nahrazeny změnami nebo inovativními způsoby řešení problémů. Spalovací motory, tradiční církve a prodejci dosahují vrcholného bodu své existence a musí se změnit nebo zaniknout.
Změní se i misie
I my, misie Liebenzell s našimi misionáři, se budeme muset změnit. Ve skutečnosti už na této cestě jsme. Důvod je opravdu velmi pozitivní. Tři sta let historie misií vedlo k velmi úspěšným výsledkům. Od skromných začátků v 18. století až po velké církevní sbory na jižní polokouli založené v 21. století. Jejich vitalita a členství daleko převyšuje evropské křesťanství.
Je to něco podobného jako s rodinou, ale ve světě církví. Z malých dětí se staly velké děti. Z velkých dětí se stali dospělí, kteří se naučili stát na vlastních nohou a jsou vděční za finanční podporu od svých rodičů, za jejich zkušenosti a dobré rady. Z rodičů malých dětí se nyní staly rodiče starších dětí. Jsou vděční za to, čím se jejich děti staly, ale jsou také trochu vděční za to, že ty časy s malými dětmi již pominuly. Někdy rodiče skutečně zapomínají, že to byl účel jejich rodičovského poslání – stát se nadbytečnými, aby jejich děti v životě uspěly a staly se nositeli nového života.
Vidíte tu změnu?
V určitém okamžiku může dojít k tomu, že se rodiče-senioři už musí spoléhat na pomoc svých dospělých dětí. Přesně to se dnes děje v církvi. Po tři sta letech vysílání mladých lidí z Evropy do celého světa se celkové podmínky změnily. Misie nekončí, ale příští misionáři budou muset čelit jiným výzvám a úkolům, a možná dostanou i jiné pojmenování.
Už přišel ten čas, kdy potřebujeme pomoc “našich dětí” z jižní polokoule. Odborný termín pro takový jev je “reverzní misie”. Dnes je to už mezi našimi katolickými sestrami a bratry realita. V mnoha německých farnostech již slouží kněží z Indie, Tanzanie nebo Nigérie. Děti se starají o rodiče-seniory.
V dobách převratných změn jsou staré učebnice zbytečné, protože se změnily pravidla a nikdo více neví, jak věci fungují.
Už samotné velké povolání jít do celého světa čelí radikální změně, aby mohla celosvětová Ježíšova církev vykročit do budoucnosti s obnovenou silou. Toto je ta druhá stránka věci. Něco musí zaniknout, aby se naopak vytvořilo něco nového a nezřídka i lepšího. Spalovací motor nebyl vždy požehnáním. V mnoha zemích bez tradičních církví je křesťanství skutečně zdravější a dynamičtější. Buďme k sobě upřímní. Chceme, aby směr mise nadále pokračoval jen jednou cestou z Evropy a Severní Ameriky do zbytku světa? Opravdu chceme, aby byly bílí misionáři ze Západu navěky těmi dárci a učiteli a zbytek světa zůstal příjemci a učedníky? Nový Zákon přichází s lepší vizí. Součástí Boží budoucnosti však zůstaneme pouze za předpokladu, že budeme ochotni, možná i radikálně, změnit sebe a svou práci.
Časy těchto převratných změn se vyznačují mnoha specifickými vlastnostmi, které ale můžeme vidět už dnes.
Převratná změna vždy přináší komplikace
Současné vůdcovství a management se podobají pokroku v husté mlze. Je zřejmé, že staré dobré časy jsou již za námi a nevrátí se, ale není jasné, co na nás čeká za rohem. Mnohé slova začínající předponou “post” nám to velmi jasně dávají najevo. Je nám jasné, že jsme se ocitli na konci něčeho, ale zatím netušíme, co konkrétně má přijít. Rozhodnutí podnikových rad, církví a vedení misií jsou jako výlet v kajaku po nezmapovaných vodách. Nic už není jisté a nikdo vám nedokáže říct, kde je cíl nebo jak dlouho to bude trvat. Vidíte pouze skálu přímo před sebou a musíte udělat vše pro to, aby ji váš kajak objel. Mezitím všichni sní o starých dobrých časech, kdy byly věci vždy jasné, uspořádané, zvládnutelné a předvídatelné.
V době rušivých změn odhazujeme i příručku pravidel!
Budoucím změnám vládne nejistota v příliš mnoha dimenzích. Ekonomové a vědci v sociální oblasti hovoří o takzvaném VUCA světě. VUCA (z anglického Volatility, Uncertainty, Complexity, Ambiguity) je zkratka označující nestálost, nejistotu, složitost a nejednoznačnost. Takto lze charakterizovat procesy probíhající v době převratných změn. Thomas Straubhaar, ekonom a ekonomický výzkumník na univerzitě v Hamburku, to nedávno popsal ve svém komentáři pro deník Welt: “Už neplánujeme hody, či skoky do dálky, ale jen použitelnou, rychle realizovatelnou a pružně se měnící politiku sestávající z malých kroků”. Aktuálně směřuje každým rokem velký desetiletý plán rovnou do koše na recyklovaný papír. Musíme žít s dočasnými nebo krátkodobými řešeními. V dobách převratných změn jsou staré učebnice zbytečné, protože se změnily pravidla a nikdo neví, jak věci fungují.
V takových časech jsou konflikty nezbytné
My, lidské bytosti, se ve svých životech zásadě snažíme vyhnout bolestivým procesům přizpůsobování se. Snažíme se odložit nebo na někoho jiného přenést břemeno problémů, které daná změna způsobuje. V takových časech jsou pod palbou politici, vedoucí podniků, biskupové, všichni vůdcové. Občané, či zaměstnanci jsou pod tlakem, protože se musí změnit. Od svých politiků a nadřízených nechtějí slyšet žádné otevřené otázky. Nejraději by slyšeli jasné a spolehlivé odpovědi. Nechtějí slyšet nic o tom, že musí nést ztráty a břemena, ale to, že je jejich premiér, vedení církve nebo šéf firmy před bolestí z té změny ochrání.
V převratných dobách se musíme rozloučit s osvědčenými řešeními
Největším problémem je to, že nezbytné změny ve zvycích, hodnotách a postojích vyžadují neloajalitu k jejich původu. Jako příklad k objasnění této skutečnosti si vezměme společnost Daimler a velké tradiční církve. K tomu, aby mohlo představenstvo automobilku úspěšně řídit i v budoucnu, musí se nejprve rozloučit s její nedílnou součástí, která byla dodnes jejím srdcem, zdrojem, základní ideou a pýchou – se spalovacím motorem. Generace špičkových konstruktérů tento motor zdokonalily a nyní ho má nahradit mnohem jednodušší forma pohonu. K tomu, aby vůdci církví své sbory úspěšně provedli dobou plnou změn, se musí rozloučit s více než tisíc let starým obrazem tradiční církve, s jejím strukturami, výsadami a předpisy.
Nové problémy již není možné vyřešit pomocí starých mechanismů
Pokud lidé, organizace a instituce odmítnou přijmout změny, které jsou momentálně k dispozici, dříve či později narazí na problémy. Jedním z prvních problémů je finanční problém. Velmi často bývá odrazem neochoty nebo neschopnosti zaměstnance, společnosti, církve, sboru nebo misijní organizace řešit základní otázky, především otázku vyjasnění si své vlastní identity, účelu a priorit. My už asi tušíme, co dnes změny pro misi v Liebenzell znamenají, ale zatím to neumíme úplně přesně. I my už cítíme proud, který nás unáší stále vpřed, jako ty kajaky na divoké řece. Ještě jednou budu citovat Thomase Straubhaara, který řekl: “Být poctivým v takových časech znamená nechtít řešit nové problémy zastaralými odpověďmi”.
Boha lze nalézt také v nových časech
Mimochodem, Písmo obsahuje množství příběhů o tom, jak lidé prožívají a vyrovnávají se s převratnými změnami ve svých vlastních životech a v životech svých bližních. Stačí si vzpomenout na Abrahama nebo Josefa. Pro mě jsou nejdůležitější ty biblické příběhy, které zachycují události během babylonského exilu Židů. Židé jako celek a také každý jednotlivec zároveň v té době prošli zásadní změnou své existence. Pro Židy to byla katastrofa, potom však v Babylóně zažili, jak lze nalézt Boha i navzdory všem nepohodlným změnám. To jim dalo budoucnost a naději. Věřím, že změny v naší současné době jsou v mnohém podobné jejich cestě do babylonského exilu.
Hildesheimský katolický biskup Heiner Wilmer má pravdu, když tvrdí, že Duch svatý nám umožní objevit způsoby, které si dnes ani nedokážeme představit. Staré dobré časy jsou nadobro pryč, ale Boha najdeme i navzdory všem změnám, neboť On své zaslíbení splní.
“Já znám své záměry, které mám s vámi – praví Hospodin. Jsou to záměry klidu a ne neštěstí; dám vám budoucnost a naději. “(Jeremiáš 29:11)
Prof. Dr. Volker GACKLE – byl v minulosti vedoucím studia Nového zákona v Albrecht-Bengel-Haus v Tübingenu. Od roku 2006 byl ředitelem teologického semináře mise Liebenzell. Jako profesor Nového zákona je od roku 2011 rektorem Liebenzell International University (IHL). Je ženatý a s manželkou Bettinou mají tři dospělé děti (foto: Liebenzell Mission, Herrmann Stamm).
Autor: Prof. Dr. Volker Gäckle
Zdroj: Idea-List
Foto: unsplash/Benga Mavinga
