V říjnu 2021 se v Praze konala 25. konference Forum 2000, jejímž cílem bylo hledat cesty k obnově demokracie ve světě. Z konferenčních debat vzešla následující varovná konstatování, ale i cenné podněty k řešení.
V průběhu posledních dvou desetiletí lze ve světě pozorovat opačný trend, než který v devadesátých letech minulého století prorokoval Francis Fukuyama ve svém díle Konec dějin a poslední člověk. Liberální demokracie se nestala celosvětově dominujícím politickým systémem. Naopak, její expanze se zastavila a v řadě tradičně demokratických zemí je patrná eroze jejích základních hodnot.
Zatímco se mnohé světové demokracie zaplétají do vnitřních problémů a nástrah populismu, totalitní a autoritářské režimy, zejména Čína a Rusko, se snaží prezentovat svůj politický řád jako alternativu k demokracii. Přecházejí dokonce do ofenzivní hybridní války, v níž usilují o destabilizaci demokratických zemí a omezení jejich mezinárodního vlivu. „Prostřednictvím aktivit v šedé zóně, vojenských hrozeb a informační manipulace mají autoritářské režimy za cíl nahlodat důvěru našich občanů v demokratické instituce a polarizovat naše společnosti,“ uvedla v této souvislosti tchajwanská prezidentka Cchaj Jing-wen.
Autoritářské režimy rozšiřují svůj vliv i po linii ekonomické. Skrze zahraniční investice či obchod s klíčovými komoditami se snaží učinit jiné státy na sobě závislými a vydíratelnými. Čína i Rusko takto působí nejen v Africe a Latinské Americe, ale i v Evropě a Asii. Neelam Deo, bývalá představitelka Indie při OSN, varovala i před snahou Číny o rozšiřování svého vlivu v mezinárodních institucích s cílem předefinovat základy mezinárodního práva podle svých nedemokratických principů. Taková změna globálního systému by mohla ohrožovat existenci demokracie ve světě.
Světové demokracie musí posílit svou spolupráci
Podle Carla Gershmana z americké nadace National Endowment for Democracy je potřeba, aby demokratické země na tyto výzvy odpověděly vytvořením globální demokratické aliance. Jedině společná obranná strategie proti šířícímu se autoritářství může zabránit jeho globální dominanci. Reinhard Bütikofer, poslanec Evropského parlamentu, v této souvislosti poznamenal, že demokratická koalice nesmí být omezena pouze na země Západu. Nezápadní demokracie totiž nabízejí nové formy implementace demokratických principů a dokazují, že demokratizace neznamená totéž co neokolonialismus či westernizaci.
Kromě spolupráce na mezivládní úrovni musí taková koalice rozvíjet vztahy i na úrovni občanské a obchodní. Společným cílem má být především obrana sdílených demokratických hodnot a podpora demokratizujících se zemí. „Demokracie je proces, nikoli cíl. Bránit ji a zajistit její fungování vyžaduje soustavné úsilí a obětavost,“ uvedla k tomu moldavská prezidentka Maia Sandu. Obrana demokracie se musí stát prioritou a demokratické hodnoty či lidská práva nesmějí být obětovány politickým a obchodním zájmům. „Jako demokratické země bychom nikdy neměli podléhat totalitním režimům, a to ani z důvodu dočasných ekonomických výhod, protože totalitní režimy nikdy nic nedají zadarmo, mnohem více si berou zpět,“ poznamenal předseda senátu ČR Miloš Vystrčil.
Je třeba, aby demokratické země určovaly a garantovaly globální pravidla pro digitální technologie.
Mezi další cíle demokratické koalice musí patřit i podpora multilateralismu, boj s nerovností a rovněž řešení otázek nových technologií. Je třeba, aby demokratické země určovaly a garantovaly globální pravidla pro digitální technologie. Jen tak bude možné omezit jejich masivní zneužívání autoritativními režimy k propagandistickým a dezinformačním cílům, k omezování lidských práv doma a k podvracení demokratických procesů v jiných zemích.
V této souvislosti před vytvářením čínského „technoautoritářského modelu“ varovala Eileen Donahoe, bývalá velvyslankyně Spojených států pro lidská práva při OSN a profesorka na Stanfordově univerzitě. Rovněž je třeba regulovat, které technologie mohou globální společnosti sdílet s autoritářskými aktéry, a legislativní formou lépe chránit internet před zneužíváním, aniž by se přitom omezila svoboda slova, uvedl Thibaut Kleiner, zodpovědný za tuto oblast při Evropské komisi.
Cesta z krize demokracie začíná v její vnitřní obnově
Václav Havel kdysi řekl, že nejhoršími nepřáteli demokracie jsou naše vlastní vnitřní slabosti. Primární, co tedy můžeme pro obranu a podporu demokracie učinit, je její vnitřní obnova a aktualizace do dnešní doby, připomněl profesor Timothy Garton Ash z univerzity v Oxfordu. Řadu z neřešených vnitřních problémů demokracie, například sociální nerovnost a korupci, využívají totiž vnitřní i vnější nedemokratičtí aktéři a populisté.
Nárůst populismu nicméně neznamená nespokojenost lidí s demokracií. Jak konstatovala německá poslankyně a politoložka Anna Lührmannová, není to nesouhlas s demokratickým systémem jako takovým, ale spíše nespokojenost s jeho současnými výsledky například v oblasti sociální spravedlnosti. Tyto výzvy je tedy třeba řešit stejně jako mezigenerační rozdělení a neodpovídající systém vzdělávání. Základním principem fungující demokracie je aktivní a participativní občanství.
„Každý člověk má přispívat k vytváření občanské komunity a světa. Toto se učíme jak během pandemie, tak i během klimatické krize,“ uvedl ekumenický patriarcha Bartoloměj. A v této oblasti jsou patrná znamení naděje pro budoucnost demokracie. Jsme totiž svědky stále se probouzejících nových ohnisek občanského aktivismu v různých zemích světa, včetně České republiky.
Autor: Petr Mucha
Zdroj: Revue Universum
Foto: Julius Silver/unsplash