Nebezpečná není droga, ale to, jak s ní člověk nakládá
Od časů Adama a Evy člověka ponouká touha po nezávislosti. Je to však nedostižná touha, protože absolutní nezávislosti dosáhnout nemůžeme. Kromě toho, že pouhá naše existence v tomto vesmíru je závislá na Boží milosti, můžeme bezprostředně vnímat, jak jsme závislí na jeho konkrétních darech: vzduchu, vodě, zemské přitažlivosti a tak dále. Potíž ovšem je, že se mnohdy ve své „cestě za nezávislostí“ na některé původně dobré dary upneme natolik, že propadneme chorobné závislosti – totiž závislosti v lékařském slova smyslu.
Jako příklad takové chorobné závislosti (cizím slovem adikce) si nejlépe představíme závislost na alkoholu nebo drogách. Ač se to nezdá, i ty původně byly dobrými nebo neškodnými věcmi. Proces kvašení (ať už alkoholového, nebo jiného) chrání potraviny před zkažením a alkohol samotný je účinnou čisticí látkou. Je velmi pravděpodobné, že lidé v dávných dobách popíjeli alkoholické nápoje ne kvůli jejich opojným účinkům, nýbrž proto, že to bylo bezpečnější než pít vodu z místních přírodních zdrojů, které mohly být znečištěné. Ba ani drogy v původním slova smyslu nejsou nic špatného. Pojem droga v lékárnickém názvosloví označuje jakýkoli sušený materiál biologického původu, například sušené bylinky (nizozemské slovo droog znamená suchý).
Problém závislostí nespočívá ani tak v substanci, která se stane návykovou drogou. Rozhodující je postoj, který k ní člověk zaujme. I když určitou věc vyhledává, protože mu přináší určité potěšení, ještě nemusí jít o závislost. Avšak nepochybně závislý je ten, kdo v užívání pokračuje i navzdory tomu, že se původní pomíjivé potěšení vytrácí a věc přináší více škody než užitku. Závislý potřebuje zvyšovat dávky, myšlenky na drogu mu zasahují do každodenního života, pociťuje nepříjemné příznaky v případě, že se mu delší dobu drogy nedostává. Mnoho substancí způsobuje dokonce i fyzickou závislost – i kdyby mysl a vůle chtěla přestat, tělo se droze přizpůsobilo a vyžaduje ji.
V posledních desetiletích však přibývá lidí, kteří ač neužívají žádné návykové látky, potýkají se s příznaky prakticky stejnými jako u drogové závislosti. (K fyzické závislosti samozřejmě dojít nemůže, ale ostatní příznaky přítomny jsou.) Odborníci hovoří o takzvaných nelátkových závislostech a oficiálně popsali zatím dva druhy: jednak závislost na hazardních hrách o peníze, jednak závislost na hraní počítačových her či videoher. Zároveň ale připouštějí, že jich může být mnohem více. Člověk se může stát závislým na komunikaci přes sociální sítě či mobilní telefon, ale i na nakupování, sportu, sběratelství a dalších obyčejných činnostech.
Paradoxně se ale můžeme stát závislými i na „touze po čistotě“, když se všem potenciálním zdrojům závislostí budeme úzkostlivě vyhýbat. Svěřme proto raději i tuto starost Pánu, který nás jediný dokáže vysvobodit – třeba tím, že nás nechá projít nějakou odvykací kúrou.
Autor: Martin Srb
Zdroj: Časopis Brána
