Je to asi poprvé a doufejme, že naposledy, kdy církve po celém světě oslaví Velikonoce tím, že se v neděli neshromáždí. Je to reálný obraz těchto smutných a děsivých dnů. Přesto je to v několika ohledech podobné tomu, co se stalo první velikonoční neděli!
Svátky naděje
Jsme uprostřed pašijového týdne a připomínáme si poslední týden Ježíšova pozemského života, jeho smrt na kříži a vzkříšení. Ježíš o sobě prohlašoval, že je jediný Bůh, který stvořil celou Zemi a člověka. Pochopitelně ne každý mu to tehdy věřil a mnoho lidí ho odsuzovalo za to, že se rouhá. Po třech letech, kdy Ježíš chodil po Izraeli a kázal, byl nakonec zrazen jedním ze svých učedníků a zatčen. Byl předveden před židovský soud a obžalován za to, že se vydává za Boha. Ježíš jim to potvrdil a byl odsouzen k trestu smrti a nakonec ukřižován na Golgotě.
Příběh končí docela beznadějně, ale když budu mluvit slovy pátera Kodeta, “křesťané jsou již ze své podstaty spe gaudentes, tedy ti, kdo se radují z naděje.” Ježíš třetího dne vstal z mrtvých, porazil smrt a tato zpráva se vlastně stala jádrem celého vyznání a jádrem celé křesťanské víry! Bůh dal život svého jediného syna, aby ti, kdo v něj věří, mohli žít věčně. Tím příběh rovněž nekončí, protože Ježíšovi následovníci si nenechali tuto radostnou zprávu o naději pro sebe, ale sdílí se o ní i před druhými už skoro 2000 let.
Oslava naděje
Být svědkem naděje je v dnešní době možná tím nejkrásnějším darem, který může dát věřící člověk tomuto světu, který se zahalil do izolace a karantény. Praktickým důsledkem je nárůst online vysílání bohoslužeb a mší napříč celosvětovou církví, která posunula smysl setkávání věřící komunity na novou úroveň. Povstala spousta iniciativ pro pomoc potřebným, osamělým a všem, kteří byli jakkoliv zasaženi epidemíí. Velikonoce jsou ale oslavou toho, co Kristus udělal, nikoli ukázkou toho, co může církev dělat. Hřích a smrt byly poraženy a jednoho dne budou definitivně zničeny .
Přesto stále zažíváme závany smrti, jak nám aktuálně a bolestně připomíná COVID-19. Nepamatuji si, že by v nedávné historii Češi prožili Velikonoce, kdy bychom uprostřed velké radosti zažívali strach a obavy, jako je tomu teď. Ovšem předpokladem pravé naděje je víra, neboť konečným garantem naplnění křesťanské naděje je Bůh sám. Bůh vzkřísil Ježíše z mrtvých a tak nám ukázal, že „konec lidských možností ještě zdaleka neznamená konec možností Božích” (Hans Weder). Bůh jako Stvořitel je také tvůrcem naděje a udílí nám její plnost i v těchto netradičních velikonočních svátcích.
Autor: redakce