Západní civilizace se až na výjimky hlásí ke křesťanským kořenům, ale křesťansky se vůbec nechová. Nástup kapitalistické společnosti nás naučil starat se o sebe. Možná my, kdo jsme vyrostli v komunismu, to nemáme tak silně pod kůží, ale nová generace zcela určitě ano. Najednou tady máme Covid 19 a chce se po nás na úkor vlastního pohodlí brát ohled na životy druhých, kteří mohou kvůli pandemii zemřít. Ano, zatím vůbec nemusíme pro záchranu druhých umírat.
Chce se po nás, abychom snížili své rozpočty, přišli o svá zaměstnání, prodali své luxusní vily nebo byty a přestěhovali se do něčeho menšího, co v následujících letech bude více odpovídat našemu příjmu. Myslíte, že přeháním? Další lockdown určitě přinese hlubokou ekonomickou krizi. Tisíce lidí, možná miliony, budou muset redukovat svůj životní styl. Proč to všechno? Snažíme se zastavit šíření Covidu 19. Možná se nám to povede a možná vůbec. Nikdo totiž přesně neví, co pomůže, proto se snažíme něco udělat.
Myslím, že jsme jako Češi velmi solidární a humanitární národ. Umíme se semknout a umíme pomoct. Potíž je ale v tom, že západní civilizace pomáhá z nadbytku, nikoliv z nedostatku. Máme potravinové banky, nadační fondy, rádi něco ze svých příjmů dáme na charitu. Vždy je to ale něco, co mi zase tolik neschází. Pokud bych ale já, nebo moje rodina měli den, dva nebo tři hladovět kvůli tomu, že pomohu někomu jinému, tak si to sakra rozmyslím. Hrdinství rádi sledujeme v historických filmech. Mrazí nás v zádech a citlivější povahy upustí slzu, když vidíme, jak někdo umírá, proto aby zachránil někoho jiného. Nalijme si ale čistého vína, nelžeme si do kapsy, my takoví nejsme.
Naše civilizace se neumí obětovat pro jiné. Nechceme ubírat ze svého pohodlí, abychom zachránili životy jiných. Ano, takhle se nám to nelíbí a mnozí možná se mnou nebudou souhlasit. Podívejme se ale okolo sebe. Nevidím lidi, kteří by říkali: “vykašleme se na růst ekonomiky, budeme se mít hůř, ale zachráníme tisíce lidí, kteří by jinak zemřeli”. Vidím lidi, kteří jdou demonstrovat za svá „práva,“ ale ve skutečnosti bojují za své pohodlí. V Evropě už slýcháme o rabování obchodů a obavám se, že v případě snižování životního stylu to nastane i u nás. Kde je problém? Měli bychom být přece humánní, inteligentní a vzdělaní.
Myslím, že nevěříme vládě a tomu všemu co je okolo nás. To je velký problém, protože v demokratické společnosti by politici měli jednat na základě svého mandátu. Měli by prosazovat to, co chtějí lidé. Samozřejmě zjistit, co chce „lid“ je složité. Politik velmi jednoduše může sklouznout do toho, že přece jedná v zájmu a souladu lidu. Myslíte si ale, že můžeme zastavit ekonomiku, zavřít svobodné podnikaní, omezit lidem pohyb a čekat, že to národ pokojně přijme? Evropa nám ukazuje, že nikoliv.
Určitě, nějaká omezení musela přijít, ale zavírání restaurací je dle mého názoru mimo. Jde zvýšit hygienu, omezit počet lidí u stolů, omezit otevírací dobu do půlnoci. Proč ale úplný lockdown? Hospoda byla pro Čechy vždy místo, kde se uvolnili a nacházeli novou naději v těžkých dobách. Nakupování obědů u okének a hromadné odvážení jídel do kanceláří je dle mého názoru mnohem méně hygienické, než se najíst v restauraci, která má povinnost dezinfikovat stůl po každém zákazníkovi.
Mnohem větší hloupost než zavíraní hospod spatřuji v zavíraní bohoslužeb. Pro věřícího člověka je církev místo, kde nachází naději. Ve společné modlitbě a bohoslužbě nachází sílu, aby prošel těžkým obdobím. Mnohé státy v Asii to řešily tím, že omezily kapacitu na 20 nebo 30 % kapacity kostela, ale nezakazovaly bohoslužby. Nikdy jsem nepochopil naše omezování na určitý počet osob (100 osob na bohoslužbě). Je přece veliký rozdíl, jestli se sejde 100 lidí v sále pro 80 osob nebo se sejde 100 lidí v katedrále sv. Víta na pražských Hradčanech.
Pojďme se ale vrátit k západní civilizaci a jejích křesťanským kořenům. Co je jádrem křesťanství? Bůh přichází mezi lidi, aby se jim představil, a nakonec umírá pro to, aby lidstvo mohlo žit lepším životem. Světlo přišlo do tmy a svítí každému, kdo jej přijme. Ano, křesťanství nám představuje Ježíše jako Boha, který přišel sloužit nám lidem. Jádro křesťanství je v lásce, která miluje tak, že pokládá život za druhého člověka, za svého bližního. Ježíš se zjevil na tomto světě ve velmi nábožensky exponované době. Náboženství vždy bylo o tom, aby lidé nějak sloužili bohům a usmířili si je.
Křesťanství přináší úplně obracené poselství. Bůh přichází sloužit člověku, aby jej zachránil a kvůli záchraně člověka obětuje svůj vlastní život. Láska, která pokládá svůj život pro bližní, to jsou ty pravé křesťanské kořeny naší civilizace. Ano, naše společnost na těchto základech nestojí, ale možná se můžeme zamyslet, kde nás přivedlo naše zaměření na sebe sama. Máme blahobyt, dostatek, dokážeme se postarat o sebe. Je to ale svět, ve kterém chceme žít? Možná, můžeme v těchto dnech přemýšlet o evangeliích a životě Ježíše Krista. Co kdybychom dovolili, aby jeho život ovlivnil naši kulturu ještě mnohem víc?
Jak by vypadal svět podle Ježíše Krista? On sám to nazýval Božím královstvím. Můžeme dnes udělat něco víc proto, aby Jeho království bylo mezi námi? Věřím, že ano, věřím, že můžeme budovat náš národ a celou Evropu na skutečných křesťanských kořenech, kterým je láska k bližnímu. Láska, která nepokládá sebe za přednějšího, než ty druhé. Láska, která se obětuje. Pokud toto budou naše hodnoty, pak nebudeme muset věci zavírat a zakazovat, ale naše ohleduplnost nás sama omezí. Budu chránit své okolí ne proto, že musím, ale proto, že miluji. Než se tak stane, tak vládám západní civilizace nezbývá, než přestat omezovat jinak sobecké lidi. Pokud v omezování budou pokračovat, tak budeme mít ulice plné rozbitých výloh a davy lidi, které házejí dlažební kostky na policii.
Autor je pastorem Církve bez hranic v Praze
Autor: Stanislav Bubík