Objevitelem základních principů genetiky se kupodivu nestal žádný uznávaný univerzitní profesor v oboru biologie, ale augustiniánský mnich. Mimo jiné pilně studoval matematiku, experimentální fyziku a přírodní vědy. Byl to Gregor Johann Mendel, od jehož narození dnes uběhlo právě 200 let.
Johann Mendel se narodil do prostých poměrů 20. července roku 1822 v Hynčicích ve Slezsku. Jeho rodiče se všemožně snažili svého jediného a velmi nadaného syna finančně podporovat, což ovšem nestačilo na pokrytí všech nákladů spojených se studiem. Johann si musel přivydělávat doučováním, sám si pracně shánět studenty, a i přesto žil v neustálé životní nejistotě. To vše vedlo k jeho nervovému vyčerpání, ze kterého se celý rok zotavoval u svých rodičů.
Přijal proto nabídku augustiniánského opata Cyrila F. Nappa, aby jako vynikající student vstoupil do řádu v opatství ve Starém Brně. Sám o tom ve svých pamětech (er formou) píše: „S vypětím všech sil se mu podařilo absolvovat oba ročníky filosofie a cítil, že již není schopen snášet takové vypětí.“ Dále pak: „Viděl se nucen vstoupit do stavu, který by ho zbavil trpkých starostí o výživu…“
Vzhledem ke své vrozené nervové slabosti nemohl bez zdravotních následků vykonávat duchovní službu u trpících v nemocnici, a proto mu byla doporučena pedagogická činnost. Té se zhostil s takovým zaujetím, že velmi brzy platil za zdatného, a především oblíbeného pedagoga. A nejen to.
Johann, který začal výhradně používat své řádové jméno Gregor, byl také vášnivý šlechtitel a meteorolog, který jako první na světě popsal charakteristiku výskytu tromby. Coby zanícený včelař navíc pečoval a vědecky pozoroval padesát včelstev v areálu augustiniánského opatství v Brně. Roku 1868 byl dokonce zvolen jeho opatem a k tomu se o pár let později stal ředitelem Hypoteční banky.
Ovšem nejvýznamněji se Gregor J. Mendel zapsal do historie jako zakladatel genetiky. Objevil základní principy dědičnosti, a to dlouho před objevením DNA a genů. V letech 1857–1864 se experimentálně věnoval křížení a pozorování skoro 10 000 rostlin hrachu. Hrách si vybral záměrně pro zastoupení homozygotů a heterozygotů ve stálém poměru u dalších generací.
Dříve se věřilo, že podoba a charakter potomků je určen jakýmsi smísením vlastností obou rodičů. Mendel ukázal, že když se zkříží dvě odrůdy čistokrevných rostlin, potomci se podobají jednomu, nebo druhému z rodičů, nikoli směsi obou. Zjistil, že některé rysy jsou dominantní a vždy vyjádřeny v křížení první generace, zatímco jiné jsou recesivní a v této generaci se neobjevují. Tyto recesivní znaky se však znovu objeví v další generaci, pokud se tyto rostliny první generace samooplodní. Tuto svou teorii publikoval roku 1866 v práci nazvané Pokusy s rostlinnými hybridy.
Gregor J. Mendel však za svůj objev nedostal žádné vědecké ocenění – Nobelova cena se začala udílet až roku 1901. Dílo, kterým o několik desetiletí předběhl svou dobu publikoval pouze na regionální úrovni a v té době mu nikdo další nerozuměl. Velkou roli sehrál také fakt, že vědecký i laický svět byl ohromen tehdy revoluční Darwinovou teorií (1859) ale „…naprosto mu uniklo, že Mendel právě poodhalil mechanismus, jakým se darwinovský vývoj druhů realizuje,“ prohlásil publicista František Houdek v časopisu Vesmír.
Bylo to nejspíš i tím, že Darwinova teorie byla ve své podstatě mnohem srozumitelnější pro širší veřejnost. Malého zadostiučinění se však Mendelovi dostalo roku 1872 alespoň udělením Komturského kříže řádu císaře Františka Josefa, který tímto ocenil Mendelovo církevní i laické působení.
Mendel se stejně jako sv. Augustin po celý svůj život vzdělával a studoval. Augustiniánský řád věnoval od svého založení zvláštní péči nejen hledání Boží pravdy, ale společně s tím také vědě a umění. Za působení Mendela jakožto vedoucí osobnosti starobrněnského opatství se toto stalo věhlasným centrem právě vědy, umění a pedagogiky.
Gregor tak měl jako člen a pozdější opat tohoto řádu přístup k veškeré tehdy dostupné vědecké literatuře, kterou si nechával objednávat a věděl i o Darwinově díle. Nebyl to problém, protože ačkoliv byla evoluční teorie ze strany některých křesťanských představitelů velmi kritizována s tím, že není v souladu s katolickým učením, nebylo Darwinovo dílo zakázáno.
Když Mendel 6. ledna roku 1884 ve věku 62 let umírá, jsou s ním na několik let pohřbeny i jeho myšlenky. Ke znovuobnovení jeho díla došlo až počátkem 20. století, kdy někteří biologové potvrdili možnost aplikace Mendelových zákonů dědičnosti u rostlin, také na živočichy.
V zemích východního bloku bylo Mendelovo učení jakožto pavěda odstraněno z učebnic i z povědomí širší veřejnosti. Od roku 1965 však začalo docházet k jeho rehabilitaci díky propagaci ze strany Moravského zemského muzea. Dnes je Gregor J. Mendel celosvětově uznávaným a ceněným vědcem, od jehož narození uplynulo právě 200 let.