Když byly moje děti ještě batolata, můj manžel a já jsme zavedli pravidelnou praxi brát je do přírodních rezervací, národních parků a všelijakých venkovských míst. Jedním z prvních míst, kde jsme je vzali, bylo Hildacy Nature Lands Preserve poblíž církve v Media v Pensylvánii, kde jsem sloužila. Je to 55 akrová rezervace, která je plná lesů, remízků a luk. Když jsme zajeli na parkoviště a vystoupili z auta, moje dcera se rozhlédla po okolních stromech a řekla: „Mmm, líbí se mi to tady. Je to tak klidné a tiché. “
Procházeli jsme se po bažině a poslouchali jsme kvákající skokany. Sledovali jsme, jak se žlutí ptáčci sedící na rákosí odráží ve vodě. Pak jsme vylezli na cestu přes louku a pozorovali modrého ptáka, jak si v jedné z ptačích budek udělal domov. Prošli jsme dolů tichým hájem vždy zelených stromů a šeptali jsme, když naše kroky tlumilo spadané jehličí. Potom jsme sešli do údolí a uslyšeli tekoucí vodu. Objevili jsme kaskádovitý vodopád tekoucí dolů ze Springtonského jezera, který pak vytékal do zvlněných vod Crum Creek. Sledovali jsme potok celou cestu, dokud jsme nesešli na druhou stranu louky a nevrátili jsme se k výchozímu bodu. V tomto malém kousku Edenu jsme díky našemu dobrodružství pociťovali svěžest a obnovu.
Hledání lesů Edenu uprostřed COVIDU 19
Již uběhlo dvanáct let, mé děti jsou ve věku dospívání a žijeme v době zdravotní pandemie, která vážně ovlivnila jejich vzdělání, jejich společenský život a pocit bezpečí ve světě. Během posledních několika měsíců jsme však měli možnost vyrazit do některých z úžasných lesů v Kentucky, kde nyní žijeme. Tyto lesy nám nabídly bezpečí, krásu, dobrodružství a spojení s Božím stvořením.
Lesy jako Raven Run, Natural Bridge a Red River Gorge jsou útočišti v prostřed COVID-19. Právě tento týden jsme prošli část národního parku Daniel Boone National Claporing, kde jsme šplhali přes starobylé skály, přelézali mechem pokryté stromy a sledovali proud čisté vody, až jsme objevili kaskádovitý vodopád zurčící do tůně přímo uprostřed lesa.
Zde jsme objevili místo, kde místní rostliny a volně žijící zvířata mohou žít beze strachu.
Nehrozí zde zvěři žádný lov, rybolov nebo odchyt. Způsob, jakým Boží ruka vytvořila tyto lesy, je doposavad zanechán netknutý. Lidští návštěvníci zde sice mají umožněn vstup, ale když odejdou, nezanechávají po své návštěvě žádné stopy.
Když jsme v uplynulých několika měsících procházeli loukami, horami, potoky a lesními stezkami, přemýšlela jsem o zahradním ráji vytvořeném Bohem pro lidi, o kterém se píše v prvních dvou kapitolách knihy Genesis. Na každém výletu je to jako objevovat kousky Edenu zasunuté do těchto zalesněných radostí a tyčících se k vrcholkům horských štítů.
Ve druhé kapitole knihy Genesis se dozvídáme, že Bůh tvoří lidské bytosti ze samotné půdy Země, stejně jako je Eva tvořena ze samotného masa Adama.
Intimita tohoto vztahu mezi lidmi, zemí a Bohem je složitě spletena do naší samotné DNA. Proto se cítíme tak dobře, když vdechujeme vůni stromů. Nejen že vydechují kyslík do našich plic, ale také uvolňují něco, co se nazývá fytochemikálie, které mají léčivé a regenerační účinky na lidský organismus.
Japonci praktikují shinrin yoku, něco jako lesní koupání, což je forma mentální a fyzické terapie. Procházka mezi stromy snižuje úzkost, posiluje imunitní systém, snižuje krevní tlak a zlepšuje spánkové cykly. Fytoncidy, které stromy uvolňují, aby se udržely zdravé, jsou dobré i pro naše tělo. Spouštějí produkci bílých krvinek, které posilují imunitní systém těla. Naše zdraví je skutečně závislé na zdraví stromů a ekosystémech, které je podporují.
Jakmile se však vrátíme do auta a přijedeme domů, jsme svědky pochmurného připomenutí, že posvátnost těchto míst je neustále tlumena všudypřítomným lidským tlakem.
Během několika minut se dostáváme na druhou stranu příběhu Edenu – kde je země prokletá a lidé jsou neustále zapojeni do boje se Zemí, ze které byli vyvedeni.
V lesích jsme volně vdechovali vlhký, voňavý vzduch. Nyní si musíme zakrývat ústa a nosit masky, abychom se ochránili před virem, který se snaží pustošit naše plíce a zničit naše těla.
Samotný virus vypadá jako projev prokletí z příběhu Genesis. V kapitole 2:16–17 Bůh říká Adamovi: „Hospodin Bůh člověku přikázal: „Z každého stromu v zahradě můžeš svobodně jíst, Kromě stromu poznání dobra i zla. Z toho nejez, neboť v den, kdy bys z něj jedl, jistě zemřeš. “ Pro dobro Adama a Evy, pro dobro stromu, pro dobro celé zahrady Bůh v podstatě řekl: „Jen po tu a dál ne.“ Bůh stanovil hranici pro vzájemnou ochranu vztahu mezi lidmi a zbytkem přírody.
Ale respektovali původní lidé tyto hranice? Ne. Nedodrželi meze, které jim Bůh stanovil. Ignorovali varování, porušili pravidla a překročili hranici. Jakoby Adam a Eva racionalizací své neposlušnosti získali pocit, že mají na něco nárok. Je to, jako by říkali: „Toto je přece naše zahrada. Bůh nám to dal. Mělo by nám být dovoleno dělat s tím všechno, co chceme. Proč by měly být naše svobody omezovány? Podívej, ovoce je dobré k jídlu. Díky tomu budeme chytřejší, lepší a bohatší. A proč bychom neměli? Je to naše právo.“
Kvůli této aroganci a sobectví následuje okamžitá kaskáda událostí, která narušuje vztahy ráje.
Horší je, že odmítají přijmout odpovědnost za to, co se stalo. Ale důsledky jsou nevyhnutelné. Od té chvíle je jejich vztah k Zemi prokletý. To vše kvůli našemu naléhání, abychom mohli mít cokoli chceme, kdykoli to chceme, bez ohledu na to, jaké jsou náklady nebo důsledky.
Nyní se zabýváme důsledky porušování přírodních hranic ještě jednou. Víme, že koronavirus s největší pravděpodobností přeskočil na člověka ze zvířat, pravděpodobně z netopýrů. Podle zoologů: „Když je narušováno přirozené prostředí netopýrů – tím, že je loven nebo poškozen jeho biotop odlesňováním – jeho imunitní systém je oslaben a je pro něj obtížnější poprat se s patogeny, se kterými by se jinak vypořádal. V pravděpodobném epicentru viru – na tzv. Mokrých trzích ve Wuhanu v Číně – kde jsou volně žijící zvířata chována v zajetí a prodávána jako pochoutky nebo jako domácí mazlíčci, mohlo dojít k děsivému mixu virů a patogenů.“
Jak vidíte, existují hranice toho, co Země může vydržet.
Existují hranice, které je třeba stanovit a respektovat. Ale udělali jsme víc, než jen překročili hranici. Zdecimovali jsme celou zahradu. Neškubeme jen ovoce ze stromu. Kácíme celý strom, abychom vytvořili toaletní papír a udělali místo na parkoviště! A nyní žijeme s následky na planetě, která se stává stále více neobyvatelnější.
Kate Jones, předsedkyně ekologie a biologické rozmanitosti na University College London, uvedla, že viry „jsou na vzestupu, protože je nás tolik a jsme tak propojeni. Pravděpodobnost, že toho bude více (přenos na člověka) je vyšší, protože tyto krajiny degradujeme.“ Ale není příliš pozdě. “Příčinou je ničení biotopů, takže obnova biotopů je řešením.” (Celý článek ZDE.)
Proto považuji tato Ježíšova slova v Janovi 3:16 za tak hluboká.
Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v něho věří nezahynul, ale měl život věčný.
Postřehli jste to? Svět. V řečtině je použito slovo kosmos – vesmír. To znamená, že Boží láska není omezena pouze na lidi. Boží láska směřuje ke všemu, co Bůh stvořil – včetně lidí, protože jsme také součástí Božího stvoření. To také znamená, že Ježíš Kristus je věčnou přítomností v čase a prostoru, která zahrnuje celé Stvoření v konečném naplnění a naplnění Boží vůle pro vesmír. Ježíšův život, smrt, ukřižování a vzkříšení není jen pro spasení lidských bytostí, ale pro samotnou Zemi, lesy, hory, netopýry, potoky. Tebe a mě.
To je důvod, proč stále více církví věnuje mimo jiné i životnímu prostředí, aby udělaly vše pro to, aby podpořilo ekologické vzdělávání, opatření v oblasti klimatu, aby hájily ochranu životního prostředí a ochranu přírodních rezervací. Když chráníme lesy, pouště, prérie a divoká místa prostřednictvím přírodních rezervací a národních a státních parků, jedná se o příklad lidských bytostí, které konečně poslouchají Boží příkaz v zahradě Eden. Jen po tu a dál ne.
Takže pokaždé, když je zachráněn další pozemek nebo koryto řeky, znamená to, že divoká zvěř, rostliny, voda a půda tohoto místa nemohou být nikdy více zničeny. Žádný buldozer nevytrhne ze svých kořenů starý dub. Žádný luxusní dům nenahradí lišku. Sekaná fotbalová tráva nenahradí pole zlatobýlů, aster a třapatek. Na mokřinu, která pohlcuje a filtruje dešťovou vodu z okolních svahů, nebude nikdy vydlážděno žádné parkoviště.
Někdy je velkým požehnáním stanovení hranic a jejich ochrana.
Někdy přínosy změny našeho životního stylu, abychom žili skromněji a respektovali divoká místa naší planety, převáží počáteční nárok na oběť. Někdy jsou výnosy získané ze změny našeho životního stylu mnohem vyšší odměnou, než původní finanční profit.
Protože jde o to, že Bůh miluje stromy. A Bůh miluje lidstvo. Není náhodou, že strom hraje roli již na počátku Bible v příběhu Adama a Evy a na konci Bible v knize Zjevení. Strom poznání, který lidé na začátku narušili, je finálně Bohem na konci dějin zcela obnoven. Ale obraz stromů dávajících život a obnovu není jen vizí budoucnosti. Je to dnes životně důležitá realita pro zdraví naší planety.
Takže vás povzbuzuji, jak jen můžete – jděte do lesa. Procházejte se v lesích mezi stromy. I když je to jen strom na zahradě nebo v městském parku. Vdechujte dech stromů, samotný Boží dech všech živých bytostí na této planetě. A když tak učiníte, můžete jim nabídnout i své požehnání.
Žehnaní lesům
Buďte požehnáni, stromy lesa. Buďte požehnáni za domov, který poskytujete ptákům, hmyzu a zvířatům. Děkujeme, že odebíráte oxid uhličitý ze vzduchu a za váš štědrý dar kyslíku, který dáváte našim plicím. Buďte požehnáni, že děláte přesně to, k čemu vás Hospodin stvořil. Naučte nás, abychom vás respektovali a ctili vás jako milované stvoření Boha. Amen.
Dr. Leah D. Schade je profesorkou homiletiky a bohoslužby na Lexingtonském teologickém semináři v Kentucky.
Autor: Leah D. Schade
Zdroj: patheos.com
Foto: unsplash.com
