Někdy se mne dotýkají příběhy z reálného života tak nějak víc, než by se mi zdálo, že si to jejich význam zaslouží. Později zjistím, že to bylo proto, že mi připomněly příběh, který jsem viděla ve filmu nebo četla v knize. Bývá to i naopak. Čtu knihu nebo koukám na film a najednou má hrdina tvář někoho konkrétního, kulisa děje vypadá jako známé místo.
Moje kamarádka bydlí se svou rodinou v nevelkém domku. V přízemí mají něco, čemu se na vesnici říkává výminek. Je to jedna velká světlá místnost s kuchyňským koutem a samostatnou koupelnou. Má to samostatný vchod ze dvora a vedle jsou různé kůlny, dílny, bývalé chlévy a tak. Nabídla tento prostor k přechodnému bydlení ukrajinských uprchlíků.
Když mi o tom vyprávěla, trochu se ošívala. Nebyla si najednou jistá, jestli to není moc malé, jestli je to dost vybavené, jestli tam bude dost soukromí, jestli jí ti uprchlíci nebudou vadit, co na to řeknou sousedi a vůbec byla plná pochybností. Za pár dnů mi volala, že jí z ubytovacího systému přidělili jednu mladou ženu a že přijede zítra. „Pořádně jsem tam uklidila, aby to měla hezké. Byl tam pěkný chlív, jak tam nikdo nebydlí,“ svěřovala se kamarádka.
Následující den mi napsala až večer. „Přijela. Je to devatenáctiletá holka, je těhotná v devátém měsíci. A je muslimka!“ Další dny jsem dostávala pravidelná zpravodajství a sháněla informace o zdravotním pojištění, rady kde co sehnat a kde požádat o jakou pomoc. Po prohlídce v porodnici následovala návštěva centra pomoci, kde si nastávající maminka vybrala pár věcí na novorozeně a plenky. Ukazovala fotky své výbavičky, kterou si chystala doma. Nestačila ji sbalit, prchala narychlo. Během pár hodin se našel ochotný dárce, který přivezl přenosku na miminko, bylo skoro jako nové.
Pak se vyskytl menší problém. Muslimové nesmějí poslouchat hudbu, jenže v jedné z bývalých kůlen hned za zdí nového obydlí té mladé ženy byla zařízená zkušebna kapely. Bude to vadit? Nevadilo nic. Kamarádka psala: „Dnes tak vygruntovala svůj pokoj, že jsem se až styděla. Tak čisto tam asi ještě nikdy nebylo.“
Moje kamarádka je laskavá a vřelá osoba. Byla jsem tak vděčná, že právě ona se mohla stát útočištěm pro mladinkou vyděšenou těhotnou ženu bez manžela, který válčí někde v okupované zemi. Brala ji na procházky a do cukrárny, učila se od ní vařit správný ukrajinský boršč. Ujišťovala ji, že je v bezpečí a že až přijde čas, všeho nechá a ráda ji odveze do porodnice.
Včera večer mi psala: „Už to začalo!“ Modlila jsem se s rozechvěním, jaké mne samu překvapilo. Vždyť tu ženu neznám. Viděla jsem ji na krátkou chvíli jednou v životě. Ale mé srdce hořelo a netrpělivě jsem čekala zprávu o porodu. Ráno přišla smska: „Je to holčička!“ A já se radovala, jako by porodila má blízká přítelkyně. Vytryskly mi slzy a nutně jsem to potřebovala hlásit všem, kdo byli ochotni mi naslouchat.
Proč mě to tak bere? Co mi to jen připomíná? Mladá žena v závěru těhotenství přišla do cizího prostředí a je odkázána na pomoc lidí, které nezná. Nic s sebou nemá a neví, kam hlavu složit. Tohle by mi nějaký příběh připomínalo, ale jsou tu i rozdíly. Nemá s sebou manžela a nejmenuje se Marie.
Na internetu je na toto téma mnoho informací, ale váš článek je opravdu zajímavý. Od ostatních se liší charakteristickým stylem vyjadřování – a to je dobře. Originalita v ceně 🙂
Proboha, kde jste vzala, že muslimové nesmí poslouchat hudbu? Byla jste někdy v nějaké muslimské zemi? Neexistuje lidské prostředí, kde by byla hudba více všeobklopující a všudypřítomnější. A to nejen reprodukovaná, ale i živá. Například Tunisané zpívají kde se dá. Ve vlaku, v tramvaji, při koupání pod vodopádem….CD se současnými hity koupíte všude a za velmi lidové ceny – v Kosovu, Syrii, Egyptě a v dalších a dalších a dalších zemích. Hudba je zde živá, aktivní, nesterilní.