Kazatel a psycholog Dalimil Staněk vystoupí jako řečník na festivalu UNITED. Jaké téma si pro mladé lidi zvolil? A jaký by dle něj měl být přístup k evangelizaci mladých? „Mladí lidé jsou velmi citliví na autentické životní příběhy, které jim pomáhají lépe porozumět aspektům života. Potřebují slyšet o selháních a reálných zkušenostech starších. Témata jako odpuštění, milost a vědomí viny stále zůstávají aktuální, ale je důležité hledat nové způsoby, jak je předávat,“ myslí si.
Jaká jsou největší specifika práce s generací Z v porovnání s předchozími generacemi?
Je důležité vždy brát v úvahu, v jakém prostředí daná generace vyrůstá. Každá generace jako například generace X, Z nebo mileniálové má svou vlastní specifickou kulturu. Existují konkrétní charakteristiky, atmosféra a silné i slabé stránky, které vznikly z nutnosti reagovat na dané prostředí. Jedná se o překážky, výzvy nebo potlačené aspekty. Jednotlivé generace se často navzájem doplňují a jsou komplementární.
O generaci Z můžeme přemýšlet jako o umělecké generaci. Tento termín se používá pro generace, které jsou velmi přizpůsobivé a musí reagovat na spoustu nových výzev. Svět se v průběhu jejich života změnil mnohem více než u předchozích generací. Já jsem typický mileniál a byl jsem vnořen do úplně jiného světa, než jakým je dnes. Ti mladší už naproti tomu s technologiemi vyrostli. Je také důležité si uvědomit, že mají odlišný způsob učení. Učí se například prostřednictvím krátkých videí, nikoli pomocí dlouhých knih. Díky tomu jsou schopni naučit se mnohem více, ale za cenu kratší pozornosti. I tento rozhovor si zřejmě málokdo z nich přečte, pokud nebude shrnut v pár postech na Instagramu.
Oproti předešlým generacím mají takříkajíc méně „mělbychů“. Jako mileniálové jsme povětšinou byli zvyklí na nějakou normu, jak by se člověk měl chovat, jaký je svět a jak se do něj zapasovat. Socializace byla tak pro mou generaci snazší. Všímám si však toho, že tlak dnešní doby a všech „mělbychů“ je tak enormní, a mnohé jdou proti sobě, že se mladá generace proti nim musí bránit. Není pro ně možné naplnit veškerá očekávání. Jednou ze specifik této generace je proto přístup „já si to udělám po svém a budu trošku alternativní“.
Přežili jsme pandemii Covidu, u bran Evropy se již druhým rokem válčí. Jakým dalším výzvám mimo aktualní geopolitickou situaci mladí lidé čelí?
Pokud jde o dopady pandemie COVID-19, lidský mozek je velmi plastický. Období, kdy se mladí lidé měli učit sociálním dovednostem, interakci a řešení konfliktů, bylo ovlivněno pandemií a narušeno lockdowny. Jejich mozek se vyvíjel i tak, například prostřednictvím sociálních médií, ale fyzický kontakt s druhými lidmi byl omezen. Potřebují čas na dohánění těchto zkušeností, na doplnění si vědomostí. Nemyslím si, že jsou ztracenou generací. Lidský organismus je velmi přizpůsobivý a dokáže překonat překážky.
Co se týče války a jejího vlivu na procesy, které spustila pandemie, nemyslím si, že jsou si podobné. Generaci Z specifikuje, že prožila dětství během krizí. Jsou to děti krize, které mají co přinést a jsou velmi přizpůsobivé. Čelí však skutečnosti, že vlivem stále složitější společnosti se u každé generace posouvá hranice dospívání. Dnes je období mladé dospělosti zhruba do dvaceti pěti let. Do té doby mladý člověk ještě není plně dospělý, protože nevykazuje všechny potřebné znaky. Těmi jsou trvalé zaměstnání, rodina nebo jiné stabilní prvky. V tom právě spočívá ta velká výzva: potřebují čas na to, aby dokázali naplnit svůj potenciál. Nejsem si úplně jistý, do jaké míry jsou schopni toho dosáhnout.
Role technologií, zejména digitálních médií, je v životě a rozvoji generace Z naprosto zásadní. Jak mohou média pozitivně ovlivnit jejich duševní zdraví a víru? A jaká jsou naopak rizika?
Rizika spojená s technologiemi jsou taková, že lidé a technologie se společně vyvíjejí. Lidé se přizpůsobují technologiím a technologie se přizpůsobují lidem. Vidíme, že aplikace a sociální sítě reagují na naše chyby. Například mobilní telefony nyní počítají čas strávený na sociálních sítích a upozorňují nás na to, abychom nebyli příliš závislí. Vznikají také aplikace zaměřené na duševní zdraví, které nám mohou pomáhat meditovat nebo si vést deník. Technologie se učí spolu s námi, společně vytváříme dialog.
Samozřejmě existují i nevýhody. Dopaminová závislost je jednou z nich. Lidé často využívají zařízení k regulaci svých emocí. Přístroj rychle poskytuje podněty, lidské tělo ale reaguje pomaleji. Existuje riziko, že se zařízení stane jediným nástrojem k regulaci našich emocí. Na druhou stranu nám moderní technologie umožňují učit se spoustu nových věcí. Není to jen pasivní záležitost jako sledování televize, máme možnost se kreativně zapojit a vyjádřit se pomocí uměleckých forem.
Byly online vztahy během lockdownů z určitého pohledu dostatečnou náhradou za osobní setkávání?
Musím přiznat, že psaní přes chat mi připadá nepřirozené, ale to je způsobeno tím, že jsem vyrostl v jiné době. Rozumím tomu, že pro jiné generace může být toto komunikační prostředí větším přínosem. Nicméně i oni naráží na limity, kdy už jim to nic nedává, a potřebují něco reálného. Je totiž skutečně důležité naučit se i sociální dovednosti typu setkávání se s lidmi na kávě nebo rozhovor ve fyzickém prostředí. Osobně věřím, že fyzický kontakt a setkávání se je mnohem kvalitnější. Samozřejmě v extrémním případě, kdy člověk nevychází z domu, byl online kontakt potřebnou alternativou.
Jaká je vaše kazatelská perspektiva na otázku identity a sebepřijetí u generace Z, která často čelí tlakům a standardům sociálních médií?
Téma identity je pro dnešní mladé lidi velmi důležité. Stejně jako u dospívání celkově potřebují čas, aby si v těchto věcech udělali jasno – více času, než jsme měli my. Identita dospělého člověka je spojena se vztahy, životním stylem a pohledem na sebe. Zdá se, že se zde střetávají dva proudy. Jedním z nich je silné poselství, že všichni jsou v pořádku takoví, jací jsou, že můžou být sami sebou a že je to dobré. Druhým proudem jsou ideály influencerů a různých osobností, vzorů, se kterými se pak lidé porovnávají. Oba tyto tlaky jsou silné a u každého jedince může převažovat něco jiného.
Čím jim kromě času navíc můžeme ještě na jejich cestě pomoct?
Myslím si, že není nic důležitějšího, než předávat jim Boží poselství, které pak silně zakotví v jejich nitru. Neměli bychom od nich však očekávat, že spolu s radostnou zprávou evangelia přijmou i křesťanskou kulturu typickou pro minulá desetiletí. To nejde. Přestože se mohou objevit různé projevy duchovnosti, měli bychom se soustředit na předávání evangelia, které jim poslouží jako základ jejich identity. Jak potom budou žít svůj život, záleží už na nich samotných.
Působíte jako kazatel Církve bratrské ve Zlíně. Jak se mění a vyvíjí způsob, jakým mladí lidé generace Z přistupují k náboženskosti a duchovním otázkám?
Mladí lidé jsou z mého pohledu velmi otevření vůči náboženství. Citlivě reagují na praktiky víry, zejména na modlitbu, která jim pomáhá regulovat emoce a není pro ně jen naučenými fázemi. Jsou zvyklí otevřeně hovořit o svých vnitřních problémech a duševních obtížích. Myslím si, že víra je pro ně více existenciálním než intelektuálním tématem. Je skvělé vidět, jak se upřímně snaží nalézt způsob, jak ji integrovat do svého života. Víra jim může být dočasnou oporou v obdobích nejistoty, nicméně na dlouhodobém základě by to nemělo být jediným pramenem jejich identity. Je důležité, aby víra byla zdravá a nezávislá na jednoduchých konceptech a odpovědích. Je třeba, aby se stala součástí jejich života a dýchala s nimi, aby byla skutečně živou a dynamickou součástí jejich existence.
Je však obtížné získat jejich zájem na dlouhé přednášky nebo kázání. Potřebují něco kratšího, co přímo osloví jejich srdce. Mají rádi inspirativní příběhy a moudra, která mohou aplikovat v každodenním životě. Bible jim poskytuje různé formy, jakými mohou komunikovat s Bohem. Někteří z nich se uchylují k jednotlivým veršům, které vnímají stejně jako příspěvky na sociálních médiích. Věřím, že bible sama nám umožňuje hledat různé formy komunikace.
Co jsou klíčové dovednosti, které mladí lidé potřebují rozvíjet, aby se mohli úspěšně vyrovnávat s výzvami současného světa? Jaký je dle vás přínos církevního prostředí při rozvoji těchto dovedností?
Určitě je důležité umět budovat praktické vztahy a být schopen komunikace s druhými lidmi. Dříve se tato dovednost předávala automaticky. Dnes je potřeba vědomě hledat ty základní principy lidského života, které bychom mohli předat dalším generacím. Je důležité poskytovat zpětnou vazbu a přijímat kritiku. Další důležitou dovedností je schopnost regulovat své emoce a myšlenky. S příchodem moderních technologií se naše myšlenky stávají rychlejšími, někdy nám zcela unikají. Je důležité se naučit regulovat své emoce, zastavit se, zpomalit a dýchat.
Mladí lidé jsou velmi citliví na autentické životní příběhy, které jim pomáhají lépe porozumět různým aspektům života. To by měla být role církve. Potřebují slyšet o selháních a reálných zkušenostech starších generací. Teologická témata jako odpuštění, milost a vědomí viny stále zůstávají aktuální, ale je důležité hledat nové způsoby, jak je předávat. Naše teologie se nemění, ale hledáme nové formy, jak je aplikovat v praxi.
Dle průzkumů Generace Z vnímá snad více než kdy v minulosti obavy o svou budoucnost. Štěstí významně koreluje s pocitem smyslu. Jaké jsou dle vás cesty ke změně?
Myslím si, že je naší zodpovědností dodávat mladým lidem naději, aby viděli smysl ve svém životě. Je na nás, abychom jim ukázali, že všechno není tak pesimistické, že život má smysl, i když se to často na první pohled nemusí zdát. Musíme jim předat naději navzdory různým krizím a vyjádřit, že jsou důležití. Pokud my sami nebudeme mít naději, nebudeme ji moci předat ani jim. Mladí lidé jsou viditelnými důsledky našeho myšlení a chování. Je na nás, abychom je podpořili v jejich vztazích a pomohli jim regulovat své emoce. K tomu potřebujeme být autentickými v předávání reálných životních příběhů o selháních stejně jako o úspěších. Naděje by neměla být jen teoretickou koncepcí, ale projevovat se i v praxi.
Neměli bychom je však někam tlačit, ale dát jim dostatečný prostor pro objevování a hledání toho, co je blízké jim samým. Je důležité se jich ptát, co jim přináší radost a co dává smysl jejich vztahům. Velký svět a sociální sítě jsou pro ně příliš velké sousto, a proto je potřeba, aby se zaměřili na malé věci okolo sebe, které mohou ovlivnit. Je důležité si uvědomit, že jsme jako mileniálové vstoupili do rozjetého vlaku společnosti a můžeme se od mladší generace učit, jak si najít klid a čas pro sebe.
Jaký je váš názor na roli mentora a vůdce v životě mladých lidí generace Z?
Role staršího bratra nebo sestry jako mentora je opravdu důležitá. Mladí lidé vedle sebe potřebují mít někoho dospělejšího než jen své vrstevníky. Mentor by měl doplňovat to, co jim z různých důvodů chybí v rodině. Je to vlastně normální role, kterou každý mladý člověk potřebuje, takovou externí podporu, někoho, kdo jim trochu pomůže zorientovat se a zároveň se nebude jednat o autoritu. Je důležité, aby to byl někdo zralejší, třeba ze starší generace nebo ještě trochu starší. Někdo, kdo si řekne, že jeho posláním je být starším sourozencem a současně brát toho mladšího jako rovnocenného partnera, ne jako někoho, koho bude poučovat a říkat mu, jak se mají věci dělat. Bude prostě s ním, bude se od něj učit. Já osobně se od nich učím najít si vlastní cestu, jejich přítomnost mě opravdu inspiruje a posiluje. Oni mě potřebují a já potřebuji je. Tohle bych do těchto vztahů vnášel jako paradigma.
Budete v rámci křesťanského multižánrového festivalu UNITED vystupovat jako řečník. Jaká témata vnímáte jako natolik klíčová, že se jim budete věnovat?
Jistě bych rád hovořil o tématu emoční regulace. Myslím si, že je to velmi důležité téma, zejména když bude přítomno mnoho řečníků, kteří se zabývají duševním zdravím a také tím, jak rozvíjet svou spiritualitu v praxi. Například Marek Macák a další lidé z Asociace pro dialog, křesťanství a psychologii. Společně se chystáme na nový projekt zaměřený na vedoucí mladých lidí v církvi, na to, jak s nimi pracovat v oblasti duševního zdraví a praktikování víry. Tento projekt právě rozjíždíme a na festivalu UNITED připravujeme soubor navzájem provázaných programů. Hlavními tématy jsou emoční regulace a také odpuštění rodičům. Zrovna odpuštění rodičům je téma, které je nadčasové, a každá generace potřebuje tuto problematiku zkoumat.
