Na konci minulého roku nečekaně zemřel novinář a teolog Filip Breindl. Jaké byly následující dny a měsíce pro jeho ženu Terezii, maminku tří malých dětí? Silné svědectví o velké ztrátě, ale také o Boží přítomnosti a síle zaznamenala pro podcast Bez filtru Alžběta Havlová.
Terezie, své bývalé kolegyně z Radia Proglas, jsem se na možnost udělat o Filipovi rozhovor ptala hned několik týdnů po jeho smrti. Bylo mi jasné, že je moc brzy - a Terezka také tehdy s díky odmítla. Když se proto o několik měsíců později jeden sychravý listopadový večer scházíme ve studiu podcastu Bez filtru, cítím velký vděk, že o takto citlivém tématu je připravena se mnou mluvit.
“Já si nejdřív říkala, že žádný rozhovor nikdy nedám, že to je prostě naše věc,” směje se po konci rozhovoru Terezka a pak mi vypráví, co ji nakonec přimělo na moji nabídku kývnout. “Na konferenci Charis v lětě jsem ale slyšela v promluvě Pavly Petráškové výzvu, že pokud máme nějakou osobní silnou zkušenost s Bohem, tak je skoro naší povinností o tom mluvit. Tak jsem si slíbila, že pokud se příště někdo zeptá, tak do toho půjdu. Jen jsem teda netušila, že to bude tak brzy!” říká mladá maminka.
Slova o silné zkušenosti s Bohem jsou pravdivá. Terezka o jeho přítomnosti a podpoře, kterou několik měsíců po smrti manžela silně pociťovala, mluví hned na začátku rozhovoru. “Vím, že mi pár lidí v těch týdnech po té smrti říkalo, hlavně se na Pána Boha nezlob, nevyčítej mu to. Ale já jsem ty negativní pocity vůbec neměla,” vypráví Terezie a pokračuje: “Taky si to neumím vysvětlit a bude to znít divně, ale od začátku jsem cítila nějaký pokoj. Že to tak mělo být. Někde se to ve mně vzalo tento pocit. K Bohu jsem necítila žádný vztek ani naštvání. Intenzivně jsem naopak vnímala, jak si mě Pán Bůh drží, abych to zvládla. Jak se stará nejvíc, jak může. Věřím tomu, že i ten Filip k tomu přispěl z té své pozice, kde teď je.. Rozhodně to moji víru proměnilo, že je to opravdový. Že je ten Bůh dobrej. Že s ním můžu žít opravdově a konkrétně.”
Život bez partnera a “nejbližšího parťáka, člověka, kterýho miluješ a máš v něj absolutní důvěru” ale určitě není pro Terezku jednoduchý. Zvlášť když nejmladšímu synovi v době úmrtí bylo teprve tři roky. “Asi jsem se musela postavit na vlastní nohy,” říká Terezie: “Vždycky jsem si k Filipovi chodila pro radu, citovou oporu. Byl v naší rodině kotvou. Teď to musím hledat v sobě.”
Terezie dál vypráví, jak má první týdny po jeho smrti v mlze. “To tělo, když je v nějakém enormním stresu, tak se přepne do nějakého autopilota a automaticky ty věci dělá, organizuje. Jela jsem ty úkoly, které byly potřeba udělat,” vzpomíná Terezie. Po smrti Filipa, který během svého života pracoval pro několik křesťanských médií, se uskutečnila velká sbírka právě na podporu jeho nejbližších. “Z období po pohřbu si nesu to, že lidi jsou neskutečně dobří,” zdůrazňuje Terezie.
Ptám se, kdy přišlo to tvrdé setkání s realitou. “Uvědomění, že jsem na to opravdu sama, přišlo někdy po půl roce.” říká Terezie a dodává: “I když máte tu obrovskou kupu přátel a rodinu, tak jste na to opravdu sami. Co ale chci říct, že z toho přesvědčení, že přijít o partnera znamená konec, tak to tak nemusí být - že to člověk může přežít. I když je to černý, smutný a beznadějný, tak ten život má pořád i hezký stránky. A dají se objevit i v tom smutku.”
Kdy jí Filip nejvíce chybí? Jak ztrátu tatínka prožívají jejich tři malé děti? Jaké "náhody" se jí v posledních měsících dějí? A co jí manžel přišel říct ve snu?
I o tom si povídáme v celém rozhovoru pro podcast Bez filtru. Z celého našeho povídání ve mně velmi rezonují tato slova Terezky: “Co mě celá událost naučila, tak asi to, že ten čas, který máme, chci využít na maximum. Neodkládat. Osm let jsme plánovali dovolenou bez dětí a nestihli jsme to. A teď už to neuděláme. Tak to se teď snažím dělat jinak. A snažím se taky dávat najevo dětem, že je mám ráda. Když odchází do školky, říkám si, uvidím je ještě? Pokaždé jim řeknu, jak je mám ráda. Snažím se ten čas teď nepromrhat. Abychom spolu byli na maximum,” zdůrazňuje Terezka Breindlová.
Autorka: Alžběta Havlová
Děkuji.