Na práh modlitby ho prý přivedl neúspěch, který zažíval při snaze dosáhnout ideálů, jaké před něj v dobách, kdy byl ještě kluk, stavěly příběhy Jaroslava Foglara. Dnes je Pavel Hošek teologem na Evangelické teologické fakultě Karlovy univerzity, píše a přednáší o mistrech příběhů, jakými byli C. S. Lewis a J. R. R. Tolkien nebo v českém prostředí Jaroslav Foglar a Bohumil Hrabal. Duchovní obsah ale neobjevuje jen v jejich dílech, rád by zázraky nacházel i v realitě všedních dní.
Už od dětství Pavla Hoška provází touha po dobrodružství. Jako kluk ji naplňoval třeba v klubu Rychlých šípů, který s kamarády založili, v dospělosti se prý snaží hlavně zachovat spojení se svým vnitřním dítětem a dívat se kolem sebe doširoka otevřenýma očima. „V dětství pro mě byly duchovními kvalitami krása a dobrodružství,“ říká Hošek a dodává, že dnes se učí nacházet zázraky uvnitř každodenní banality, jak o tom píše také jeden z jeho oblíbených autorů Bohumil Hrabal, o jehož myšlenkách vydal před pár týdny Hošek svou poslední knihu „Evangelium podle Bohumila Hrabala“.
Cesta k Hoškově kariéře profesora teologie prý odstartovala v devatenácti letech, kdy se poprvé modlil, protože byl zklamaný ze své neschopnosti dosáhnout ideálů, které znal z příběhů Jaroslava Foglara. „Klekl jsem u své postele a modlil jsem se velmi neuměle, nikdo mě to nikdy neučil. (…) Najednou jsem zaregistroval přítomnost někoho, kdo už dlouho se mnou je a koho jsem si jen neuvědomoval.“
Hošek později mimo jiné více než dva roky působil jako kazatel Církve bratrské v Praze na Vinohradech. „Jako kazatel jsem se naučil, jaké je mít na starost něco, co nezvládnu. Toto vlastní selhávání mě učí velkorysosti,“ popisuje své zkušenosti s organizováním akcí pro mládež, které měl na starosti.
Dnes Pavel Hošek přednáší a káže po celé republice. „Na přednáškách a při kázání mě baví společně objevovat to, co v člověku vyvolává vděčnost, radost, úžas. Baví mě být součástí toho, když se studenty mluvíme o něčem, nad čím zároveň žasneme. Když to přestane být látka k naučení a začne se to dít.“
Úžas přitom Pavel Hošek zažívá i při obyčejných setkáních s lidmi. „Mám od dětství představu, že v setkání s každým člověkem vstupuji na svatou půdu. Každému člověku byla dána moudrost, nějaké nadání, které nosí v srdci. Setkání s člověkem je tak příležitostí spatřit záblesk tohoto pokladu.“
Celý rozhovor s Pavlem Hoškem poslouchejte ZDE nebo první třetinu rozhovoru ve všech podcastových aplikacích.
Autor: Pavel Hošek