Píše básně, které jí přinesly mimo jiné první místo v Literární ceně Vladimíra Vokolka, loni jí vyšla druhá sbírka s názvem Rodiště. Alžběta Johanka Petrová o své tvorbě říká, že je to pro ni nutnost: narodila se totiž s přirozeně citlivější nervovou soustavou, a když se někomu snažila sdělit, jak prožívá a vnímá svět, narazila na nepochopení a limity běžného jazyka. A tak se začala vyjadřovat poezií.
V rozhovoru pro podcast Bez filtru si povídáme o tom, jak se Alžbětě Johance Petrové žije s takzvanou hypersenzitivitou – dědičným povahovým rysem, který má v populaci zhruba 20 procent lidí. Vysoce citliví lidé přijímají z okolí skrze smysly víc informací a vnímají také s větší intenzitou, takže jejich nervová soustava musí zpracovávat větší množství podnětů. To často vede k dřívějšímu vyčerpání, přehlcenosti, větší únavě. Zároveň bývají lidé s vyšší citlivostí empatičtí, zodpovědní, mívají vrozenou intuici a kreativní myšlení.
„Zjistila jsem, že ta moje únava je přirozený projev přehlcenosti. A začala jsem si odpouštět, že nedokážu to, co normální, běžná populace. Je to vlastně strašný, říct si: musím si jít lehnout, abych dokázala absolvovat další část dne,“ popisuje Alžběta, co si uvědomila před dvěma lety, když se poprvé začala zabývat informacemi o hypersenzitivitě. „Nemůžu zvládnout to, co zvládnou ostatní, na to jsem přišla velmi brzy. Protože to tělo dává stopku. Je to signál, který mi říká, to už je moc, tady to pro tebe není bezpečný, není to v pořádku.“ Kvůli vyšší citlivosti raději nechodí na koncerty, dřív třeba odmítala pozvání na chaty s přáteli: „Říkala jsem, můžu přijet na dva dny, víc nezvládnu, a není to proto, že bych vás neměla ráda. Je to na mě moc myšlenek, moc hlasů, moc všeho.“
Vyšší citlivost se u Alžběty spojuje s kreativitou, láskou k divadlu a poezii. Její cesta k literární činnosti začala už v dětství tím, že nebyla schopna svému okolí vysvětlit, jakým způsobem vnímá a prožívá realitu: „Začala jsem psát, protože když jsem se to snažila někomu sdělit, tak si myslel, že jsem přecitlivělá, hysterická nebo prostě divná. Kreativní činnost mě osvobozuje. Jsem si jistá, že kdybych nebyla vysoce citlivá, tak netvořím.“
Jaká byla Alžběta Johanka Petrová jako dítě? Jak se s její odlišností vypořádali rodiče? A proč měla obavu, že nikdy nenajde životního partnera? Povídáme si jak o těžkostech, tak o darech života s vysokou citlivostí, o Bohu, spiritualitě a také o tom, jak hypersenzitivita ovlivnila Alžbětino mateřství. Rozhovor doprovázejí Alžbětiny básně s postní tematikou. Celé povídání najdete zde, první část si můžete poslechnout zde.
Zajímají vás informace o vyšší citlivosti? Přečtěte si blog Aleny Wehle nebo web Nadáni citlivostí.
Autor: Anežka Wiewiorková
Fotografie: Petra Turková
