Je mu teprve dvaatřicet, ale už platí za jednu z nejvýraznějších osobností svého náboženství u nás. David Maxa je rabínem v několika českých židovských komunitách a pravidelně se zapojuje do aktivit mezináboženského dialogu. Nejen o víře a o cestě k ní mluví v novém rozhovoru pro podcast Příběhy bez filtru.
O židovských předcích se poprvé dozvídal od svého otce. Jako jednu z prvních vzpomínek zmiňuje hledání dědečkova hrobu na hřbitově, ale vzpomíná také na to, jak mu hlavu zmátl pojem koncentrační tábor. „Pamatuju si, jak mi táta řekl, že část naší rodiny zůstala v koncentračním táboře. A potom jsem šel do školy, paní učitelka nám rozdávala letáčky na letní tábor a já ho hned potom roztrhal, protože jsem se bál, že to bude taky takový tábor, ze kterého se nevrátím.“
Z dětského vnímání židovství jako historických událostí a traumat se později Maxa začal postupně dostávat k prožívání tradic na vlastní kůži. „Bylo mi asi patnáct let, když se jeden náš rodinný přítel nabídl, že by mě vzal na tradiční sederovou večeři, která připomíná východ židovského lidu z egyptského otroctví. Pro mě to bylo tehdy velmi dojemné, protože jsem najednou viděl, že židovství nebylo zničeno, ale že pokračuje stále dál.“
Právě touha pomáhat ostatním objevovat, že židovství je živá víra a že patří i do 21. století, vedla nakonec Davida Maxu ke studiu judaistiky na Karlově univerzitě a později také k rabínským studiím v Německu a Izraeli. Zkušenosti ale nabíral třeba také na letních táborech pro židovskou komunitu ve Spojených státech. V rozhovoru popisuje, jak vnímá rozdíly mezi evropským a americkým židovstvím.
Jednotícím prvkem je podle něj fenomén židovské víry, který je velmi úzce spojen s praxí. „Víra v židovství není na prvním místě. Důležitá je určitá forma praxe, která potom zpětně ovlivňuje naši víru.“ Pomáhat tuto víru a její kořeny nacházet také ostatním lidem – to je jedno z přání rabína Maxy a součást jeho rabínského poslání. Přeje si také pracovat s dětmi a mládeží, posilovat mezináboženský dialog a odmytizovat židovství, které česká veřejnost stále vnímá jako něco záhadného.
Jak se liší židovská modlitba od křesťanské? Co to znamená, když se o židovství mluví jako o žité tradici? A je David Maxa podobný showman jako jeho kolega ve filmu Rabín, kněz a krásná blondýna? Dozvíte se v rozhovoru!
Poslouchejte rozhovor v podcastu Příběhy bez filtru zdarma ve všech podcastových aplikacích a jeho bonusovou část na portálu Herohero.
Autor: Ondřej Havlíček
