Zpovědní tajemství. Nedotknutelná součást svátosti smíření? Jaké má postavení v českém právu a proč právě teď Česká biskupská konference považuje za dobré rozvířit o něm diskuzi? Nejen o zpovědním tajemství, ale také o svátosti smíření samotné z pohledu advokáta Jakuba Kříže a kněze Jindřicha Kotvrdy, je aktuální epizoda Týdne bez filtru, kterou připravil Ondřej Havlíček.
Česká biskupská konference podala v dubnu připomínku k novele trestního zákoníku - vyjádřila se k chystané změně § 367, který upravuje trestný čin s názvem nepřekažení trestného činu. Tento trestný čin spáchá ten, kdo se hodnověrným způsobem dozví, že jiný připravuje nebo páchá některý z konkrétně vyjmenovaných trestných činů, a nepřekazí ho. Mezi nimi už nyní figuruje znásilnění, novela ale přidává také sexuální útok a sexuální nátlak. ČBK se obává, že by se to mohlo dotknout i duchovních v rámci zpovědního tajemství.
Co je podle České biskupské konference na chystaných změnách problematické, se Ondřej Havlíček zeptal advokáta Jakuba Kříže, který pro konferenci připomínky připravil. „My netvrdíme, že v té novele je něco špatně, ale chtěli jsme otevřít diskuzi o postavení těch, kteří mají státem uznanou mlčenlivost. Je potřeba si uvědomit, že zpověď je jedno z mála míst, kde se člověk může otevřít, aniž by se obával, že by se kněz zvedl a šel to nahlásit. Otevírá to možnost s dotyčným nějak pracovat a vést ho k nápravě,“ vysvětluje Kříž pro podcast Bez filtru. Dodává, že české právo nereflektuje zpovědní tajemství dostatečně na rozdíl od jiných států v Evropě.
Respekt k mlčenlivosti advokátů nebo duchovních v aktuálním znění trestního zákoníku zachovává § 368 – trestný čin neoznámení trestného činu. Na rozdíl od zmíněného nepřekažení jde o situaci, kdy se člověk dozví, že někdo již spáchal některý z konkrétně vyjmenovaných trestných činů a tuto skutečnost neoznámí. Právě advokáti nebo duchovní jsou z této povinnosti vyjmuti, zatímco například psychologové či lékaři nikoliv.
Výjimka pro duchovní nebo advokáty ale neplatí pro již zmíněné nepřekažení trestného činu a pokud se tedy kněz při zpovědi dozví, že kajícník chystá nebo už provádí některý z vyjmenovaných trestných činů, má povinnost mu spáchání trestného činu překazit, a to třeba i tím, že ho nahlásí policii.
„Zpověď nemá být deformována a to, co bylo vyřčeno je chráněno. Ve zpovědi se zpovídáme z něčeho minulého, nechodíme tam plánovat,“ dodává Jakub Kříž. Zároveň doplňuje, že nemá zprávy o tom, že by se někdy konkrétní střet zpovědního tajemství a nepřekažení trestného činu v Česku řešil. Podle něj se tedy jedná spíše o problém teoretický.
Jak ale vypadá střet českého práva a zpovědního tajemství v praxi? To se Ondřej Havlíček snažil zjistit u Jindřicha Kotvrdy, který je farním vikářem v Brně Řečkovicích, navíc ale předává své zkušenosti zpovědníka budoucím kněžím na Cyrilometodějské teologické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci. „Je málo pravděpodobné, že ten, kdo se chystá spáchat trestný čin, se z něj bude zpovídat. Nesetkal jsem se s něčím tak hraničním,“ sděluje Kotvrda. „My kajícníka vedeme a případně ho můžeme kontaktovat mimo zpověď, abychom se nemuseli dopouštět porušení tajemství. Pokud nevidíme známky lítosti a ochoty se změnit, můžeme vyvíjet jakýsi tlak.“
Jindřich Kotvrda ale přiznává, že kněz může být v těchto situacích ve velkém napětí, jistota o neporušitelnosti mlčenlivosti ale vytváří bezpečné prostředí a tím pádem možnost k odpuštění a obrácení.
Autorka: Anna Janošková
Možnost k obrácení je pouhá možnost. “Případně můžeme kontaktovat mimo zpověď” = alibismus. Pokud zpovědník nevyvine konkrétní snahu ochránit oběti, musí přece cítit vinu za pokračování trestných činů stejně, jako jiní lidé v takové situaci. Lidem, kteří se nedovedou nebo nechtějí ovládat obdobně jako kleptomani, promlouvání do duše, nebo “jakýsi tlak” nemůže stačit. Kněží, kteří zneužívali jistě chodili ke zpovědím a výsledek?
to co řeknu zpovědníkovi jako zástupci Boha je mezi mnou a Bohem a fízl je tam zástupcem Satana.Ten,koho Satan k té špíně přiměl,za to jednou bude Satanovi patřit.