Žijeme v těžké době zkoušené válkami, pandemiemi a dalšími katastrofami. Někteří věřící tak přijali narativ, že náš svět musí být Božím hněvem očištěn. Ježíš je ale Pánem nade vším. Nepotřebuje vyčištěný a hygienicky nezávadný svět, aby se do něj odvážil vstoupit. Jeho moc, provázená milosrdenstvím a odpuštěním, se vždycky nejvíc ukazuje na nás, na lidech hříšných.
V posledních pěti letech, ale zvláště po ruské invazi na Ukrajinu – a tím i do srdce západního civilizovaného světa – se v části církevního světa u nás začala objevovat mimořádně nebezpečná vize, že svět, tak, jak ho známe, žijeme a tvoříme, musí být očištěn Božím hněvem, válkami a přírodními katastrofami, aby v něm mohlo růst Boží království.
Dvoutisíciletá tradice církve, podpořená dílem vynikajících teologů, teoložek a světců, že s Bohem lze kráčet i skrze sebevětší protivenství a tmu, a že je možné s ním být silný, šťastný a v bezpečí všude, protože on sám je silný, šťastný a pokojný, bere pomalu za své. Svět, a tedy prostor, kterému říkáme domov, jejž jsme přijali po předcích a snažíme se ho ve složitých časech opečovávat a rozvíjet, je prý třeba zbavit mravní dekadence a hříchu, abychom do něj mohli zvát našeho Pána.
Jenže náš Pán je Pánem nade vším. Nepotřebuje vyčištěný a hygienicky nezávadný svět, aby se do něj odvážil vstoupit. Jeho moc, provázená milosrdenstvím a odpuštěním, se vždycky nejvíc ukazuje na nás, na lidech hříšných, kteří by prý měli podle některých být proto, aby Bůh mohl vítězit, deratizováni, převychováni a vyloučeni ze svých společenství.
To strašné neporozumění části věřících světu, který má církev skrze Boží slovo a svátosti posvěcovat (ne s ním bojovat), je rubem téže mince, na níž lze vidět fatální neporozumění podstatě a smyslu svobody, k níž jsme byli ve křtu povoláni. Za pár desítek let budou historikové psát, jak církve nejen za bývalou železnou oponou snadno a rychle podlehly nelidské propagandě všech možných tyranských režimů, které o „očištění světa“ nejen mluví, ale které se do něj pustily rovnou se zbraněmi a ve velkém.
Víra nahrazená konspiracemi
Neuplyne snad týden, aby mi někdo neposlal obraz totální proměny našeho bývalého kamaráda nebo kamarádky, kteří se navzdory kdysi přijaté víře a pečeti křtu zbláznili a papouškují verše konspiračních polobohů v pořadí, v jakém je tito šílenci vypouštějí do veřejného prostoru. Lidé, kteří učí naše děti na různých stupních škol, lidé, s nimiž přicházíme do styku v běhu všedního života, naši sousedé, sestry a bratři v kostelních lavicích, muži a ženy, kteří se před lety rozhodli stát hlasateli evangelia, brání v potu tváře za klávesnicí svých počítačů, vybavených technologiemi z „dekadentních zemí Západu“, takzvaně normální svět, v němž by nechtěli žít ani lidé nábožensky indiferentní, kteří nemají s církvemi nic společného.
Za všemi těmi konspiracemi a hoaxy už nenajdete Pána Ježíše, Pantokratóra, vládce tohoto světa, jenž by se skrze vaši víru a vaše skutky nebál vstoupit kamkoliv. Tenhle Ježíš není Pánem nad dějinami. Není to Spasitel a přítel chudých, nemocných a lidí na okraji, jenž se neohlíží na žádné překážky a na žádná nebezpečí – a všude uzdravuje, dává naději a povzbuzuje k životu beze strachu. Tenhle Ježíš, nesený podél konspirací o ideologiích, jež mají údajně rozvrátit zbytky křesťanského světa, který si ještě nestačili rozvrátit sami křesťané, je pouhý talisman, bůžek, zaříkávadlo, jenž bez síly, řevu, ponižování a vyhrožování nezmůže opravdu nic.
Takový Ježíš nevchází do ticha pokorného srdce nebo do kostela, kam jste se uchýlili před hlukem města. Potřebuje být neustále vyřváván do prostoru, do lidských tváří. Potřebuje být neustále interpretován, opravován, napomínán, přizpůsobován našim groteskním představám o posvátnu a o Bohu. Nevadí mu, když se ve prospěch této zvláštní „víry“ trochu nebo i trochu víc překrucuje pravda nebo přímo lže. Potřebuje být nesen, aby neupadl.
Ustrašený Ježíš ustrašených lidí
Jenže Ježíš miluje vcházet do ticha pokorného srdce. Nechce být vyřváván do prostoru a lidských tváří, jako to dělá pouliční prodavač banánů. Nepotřebuje být interpretován a nikdo ho nemusí nést, protože to, že jsme schopni každé ráno vstát a jít za svými povinnostmi a úkoly a že jsme schopni přes všechny pády zase vstát, je jeho zásluha. To on nás nese. To on nás drží, abychom se při pádu k smrti nepotloukli. Ustrašený Ježíš ustrašených lidí je pokroucený obraz evangelního Ježíše plného síly a odvahy, který navzdory tomu, co ho čeká, nepodléhá poraženeckému syndromu, ani obavám z toho, co přijde, ani nenávisti k těm, kteří ho v podstatě dostali na kříž, a ještě se jeho smrti smáli.
Naši předci, po nichž jsme převzali tuto Zem do opatrování, šli s Ježíšem do všech, často neuvěřitelných protivenství. Mnozí z nich nesli na své tváři jeho úsměv a naději, i když to byla jejich cesta poslední, cesta k smrti. Ježíš se dostal v srdcích lidí na poušť, do válek, do naprosto bezvýchodných situací; a vždycky zvítězil, protože Ježíš – a to si, prosím, připomínejme – vždycky zvítězí, protože tento svět patří jemu a jeho Otci. Z tohoto světa s námi bude v naší věčnosti to, co je už nyní podstatnou částí našich životů.
Ježíš není vítěz ve sportovním slova smyslu – nezvítězil jednou, přičemž dvakrát byl druhý a jednou třetí. Vítězí, protože je. Vítězí, protože ho zveme do svých životů. Vítězí, protože ho máme všude s sebou, a to i na místech, kde se to podle mravokárců nehodí. Vítězí, i když ho odmítáme. Je s námi, když se milujeme se svým partnerem. Je s námi, když jsme na cestách. Je s námi, když se neumíme rozhodnout pro jednu z možností, anebo jsme v pokušení zvolit tu špatnou. Je s námi, abychom na malá i velká rozhodnutí svého života nebyli sami.
Jsme částí Božího lidu. Jsme dílkem Božího království. Jsme v malém správci kousku země, která je a už vždycky bude posvěcena jeho krví. Nežijeme svůj soukromý život v církvi s Bohem. Žijeme v církvi jen kvůli němu a pro něj, a častokrát i navzdory sami sobě. Nebojme se a zbavme se Ježíška-talismanu-bůžka, který by spolu s námi tak snadno podléhal konspiracím a propagandám.
Když už i Vy píšete o množství lidí (Vašich kamarádů) šířících konspirační teorie, je to zlé jako rakovina.